Loni v Marienbadu vs. Tajemství loňského léta

Prostřednictvím jednoho přítele na facebooku (díky, Martine Švomo!) jsem se dostala k roztomilému videjku, které vám nyní s potěšením nabízím.

Loni v Marienbadu 

Střet dvou filmových světů se tu odvíjí od podobných anglických názvů dvou zcela odlišných filmů: Loni v Marienbadu a Tajemství loňského léta bohužel v češtině nevyznívá zdaleka tak pěkně jako svůdně blízké tituly Last Year at Marienbad a I Know What You Did Last Summer. Jde samozřejmě jen o hříčku, je ovšem zajímavé, jak ultaumělecký opus Alaina Resnaise i na tak malém prostoru beze zbytku ovládá situaci. Záměrná, totální rozmlženost (týkající se jak známo identity protagonistů i časoprostoru vyprávění Loni v Marienbadu) je nabourána banálními motivy zločinu a pomsty vypůjčenými z hollywoodského teenagerovského hororu. Vraždící maniak s hákem se ovšem kupodivu znamenitě hodí do těch předlouhých, nekonečných chodeb plných manýristických ornamentů i do geometricky pojaté francouzské zahrady s tisovými keři, přísně sestříhanými do tvaru kuželů, které nemají (na rozdíl od postav) stíny. Okázale apartní resnaisovská společnost žije v  bludném kruhu vztahů a replik, jež jsou stejně bezobsažné i životně důležité jako dialogy a vztahy party (neméně apartních) hrdinů v populární vyvražďovačce.

Marienbadské zrcadlové vztahy:
hrdinové a sousoší s Orfeem 

Nedá mi to, abych nevzpomněla na Jiřího Cieslara (od jehož předčasné, dobrovolné smrti letos na jaře uplynulo pět let): jestlipak by ho tahle travestie nějak zaujala? Nebo by  ji s nepochopením odmávl jako prázdnou, lacinou hříčku, jež se nachází mimo obzor vážného bádání o filmu, připomínajícího sestup Orfea do podzemí? Na závěr nezbývá než vás přesměrovat buď na stránky s Cieslarovým vrcholným kritickým opusem O soše, torzu a Orfeovi (Film a doba 3 a 4/1993, či  kniha Concettino ohlédnutí, NFA 1996), nebo příslušnou stránku rybářských potřeb.