Revival

Hudební komedie Alice Nellis si v MFF Karlovy Vary odvezla Diváckou cenu deníku Právo. Svůj nový film uvedla ve světové premiéře před nabitým Velkým sálem hotelu Thermal. Do českých kin, kam vstupuje 11. července, tak snímek provází pověst potenciálního letního hitu. Příběh čtveřice zestárlých rockových muzikantů, kteří se po čtyřiceti letech pokoušejí o lehce podvodný comeback, ovšem nemá v rámci domácí letní filmové scény žádnou konkurenci. Líbánky Jana Hřebejka totiž vstoupí do kin až 22. srpna - a už svým dramatickým charakterem nesplňují představu prvoplánového trháku.

To je také důvod, proč se Hřebejkův film ve Varech ucházel o Křišťálový glóbus, zatímco Revival se na festivalu promítal „jen“ mimo soutěž. Alice Nellis pod záštitou produkční společnosti Rudolfa Biermanna In Film natočila divácky chytlavé dílko, který se - spíš než v kontextu její tvorby – dobře vyjímá mezi komerčními produkty Marie Poledňákové a Jiřího Vejdělka. K dobru mu lze přičíst to, že je chytřejší, méně kýčovité a víceméně neztrácí morálku. 

Podobně jako Poledňáková a Vejdělek, ale také režisér Jiří Chlumský s romantickou komedií Martin a Venuše, se Nellis obrací na nejširší publikum optimistickým příběhem o generačním smíření, jenž se pokouší spojit zájmy publika různých věkových kategorií. V únavně žvanivém vyprávění najdete jak poledňákovsky roztomilé miminko, tak zástupce mladé i „rodičovské“ generace“, jejichž problémy a spory se v rámci žánrové licence vyřeší jako mávnutím kouzelného proutku. Ve standardně rozvíjeném příběhu, který si Alice Nellis sama napsala, pak podle očekávání zestárlý baskytarista Václav v podání Boleslava Polívky stane na pódiu vedle svého syna Vojtěcha (Vojta Dyk).

Nejasná hudební dramaturgie však neumožňuje skutečnou konfrontaci dvou různých muzikantských (natož generačních či životních) postojů. Příznačné je už to, že vlastně vůbec není jasné, jestli je hudba "stařecké" kapely Smoke dobrá a jestli může skutečně oslovit mladé diváky - nebo jestli prostě jde o účinek šikovné reklamy. Vojtěchova kapela pak - alespoň vzhledově - působí skoro komicky. Vypadá to skoro tak, že v nějaké fázi projektu mělo jít o kritiku hudebního průmyslu, kterou měl množná zosobňovat i prohnaný, ziskuchtivý manažer v podání Richarda Genzera. A něco z toho ve filmu zůstalo... Ve filmu přitom figuruje skutečná, uznávaná Dykova kapela Nightwork (pojmenovaná ovšem Darkwerk), zatímco skladby fiktivní kapely Smoke jsou dílem zkušeného Jana Ponocného (který už s Alicí Nellis pracoval na filmech Mamas & Papas a Perfect Days - I ženy mají své dny). Anglicky otextované písně (v poslední době dodávající Nellisiným filmům jakýsi kosmopolitní švuňk) se sice na počátku normalizace staly příčinou zákazu kapely, dnes však se svou jazykovou jinakostí působí  rušivě: brání totiž divákovi přiblížit se postavám stejně účinně, jako ne vždy vtipné dialogy, uměle bodré "hlášky" a "komické" situace (v nichž nechybí ani nahota, anální humor a humor na účet slepého bubeníka). 

Místo silného příběhu jsou pak tady jen situace, což nedokáže zamaskovat ani důraz na hereckou akci, který býval ozdobou Nellisiných filmů. Oporou Revivalu mají být zřejmě herecké hvězdy - kontraproduktivní je však autorčina neschopnost vybrat si hlavní postavu. Divák tak těká mezi sympaticky upozaděným Bolkem Polívkou, lineárně žoviálním Karlem Heřmánkem a nuceně živelným Mariánem Geišbergem – přičemž jeho pozornost přitahuje spíš úsporný, přesný a svižný Miroslav Krobot. Jeho postavu však degraduje "legrační" 

misogynie spojená s postavou ujeté manželky v podání Zuzany Bydžovské...

Revival tak nakonec může působit jako odlehčená zábava, hloubavější povahy však možná utrpí i nevyhnutelnou kocovinu.

Revival

ČR 2013, 116 minut
Scénář a režie: Alice Nellis 

Kamera: Matěj Cibulka

Hudba: Jan Ponocný 

Hrají: Bolek Polívka (Václav), Miroslav Krobot (Karel), Karel Heřmánek (Milan), Marián Geišberg (Otakar), Zuzana Bydžovská (Yvonne), Vojta Dyk (Vojtěch), Jenovéfa Boková (Miriam), Richard Genzer (manažer), Jan Ponocný (bubeník), Lucie Žáčková (Ivanka), Jana Hubinská (cyklistka)

Premiéra: 11. 7. 2013

(Tento text jsem napsala pro deník E15. Za možnost uveřejnit jeho delší verzi tady na blogu redakci děkuji.)