Tango libre: pár slov o argentinském tangu

Belgický režisér Frédéric Fonteyne je u nás známý hlavně díky romantické komedii Pornografický vztah (1999) - a totéž platí o španělském herci Sergim Lópezovi (přestože se objevil třeba v Profesionální manželce Françoise Ozona). Oba se znovu sešli ve filmu Tango libre, které obohacuje naši letošní letní distribuci o typický "eurofilm". Jde totiž o relativně nízkorozpočtový vztahový příběh ze současnosti tvářící se tak trochu jak art, jenž co do žánru kolísá mezi romantickou komedií a "vážným" dramatem. (Pokud jde o další filmy tohoto typu, napadá mne třeba Mazel.) Důležité u takovým filmů je zajímavé herecké obsazení - což v Langu libre vedle Lópeze splňují François Damiens, Jan Hammenecker a Anne Paulicevichová, jež se podílela i na scénáři spolu se zkušeným Philippem Blasbandem (mj. Irina Palm, nejnovější nová verze Angeliky).

Nezbytný je u takového eurofilmu atraktivní motiv - v tomto případě argentinské tango. Což je tanec, o kterém existuje filmová představa hlavně díky Tangu (1998) Carlose Saury, náležitě obsesivní Lekci tanga (1997) Sally Potterové - a ještě spíš díky oslnivé choreografii žánrové klasiky Roxanne z Luhrmannova Moulin Rouge. (Nepleťte si ovšem argentinu s britskou verzí, kterou tančil Jack Lemmon s Joem E. Brownem v Někdo to rád horké.) Viděla jsem letos, jak se tančí argentinské tango v Praze i v sicilské Catanii, a tak jsem se na Fonteynův film docela těšila. K mé rozmrzelosti se v něm ovšem motiv tanga posléze vytratí, respektive tango slouží jen jako metafora vztahového propletence, který se bohužel prostřednictvím tance neřeší. (Přesto je však ve filmu jedna moc pěkná scéna, jejímž středobodem je argentinský tanečník Marino "Chico Frumboli - pokud vás ještě neomrzely ukázky, najdete ji tady - vrací nás mimochodem do historie tohoto tance, kdy se - vzhledem k nedostatku ženských partnerek - připouštěl mužský pár, a to bez nějakým homosexuálních podtextů.)

Zůstává tak nakonec jen milostný čtyřúhelník, jehož aktéry jsou osamělý vězeňský dozorce Jean-Christophe (Damiens), osamělá Alice (Paulicevichová), její manžel Fernand (López) a její milenec Dominic (hammenecker). Se ženou vychovávající problémového dospívajícího syna se dozorce seznámí na hodinách tanga, načež zjistí, že ji spojuje milostné pouto hned se dvěma jeho svěřenci, kteří sedí ve vězení za zabití při ozbrojené loupeži... Místo, aby se tvůrci filmu drželi civilní roviny ozvláštněné tangem (kterému se začnou coby metafoře svobody věnovat ve vězení trestanci i dozorci), ke konci vyprávění nečekaně zešílí a začnou násilně formovat stěží uvěřitelné finále.

Našinec pak pochmurně přemítá, proč že to vlastně Tango libre vlastně dostalo Zvláštní cenu poroty na MFF v Benátkách a Grand Prix na MFF ve Varšavě... Potom si ovšem uvědomí, že kdyby někdo v Čechách natočil podobný film jako Frédéric Fonteyne, navzdory závěrečným scenáristickým veletočům bychom si to nejspíš docela pochvalovali. Pročež si hollywoodské letní blockbustery malým, nenáročným a veskrze pozitivním Tangem libre klidně proložte.

Tango libre
Francie / Belgie / Lucembursko 2012, 98 minut, titulky

Režie: Frédéric Fonteyne

Scénář: Philippe Blasband, Anne Paulicevich

Kamera: Virginie Saint-Martinová

Hrají: Sergi López (Fernand), François Damiens (Jean-Christophe), Anne Paulicevichová (Alice), Jan Hammenecker (Dominic), Zacharie Chasseriaud (Antonio), Marino "Chico" Frumboli (Argentinec)

Premiéra: 25. 7. 2013