Líbánky

Mezi čtrnácti snímky, které se letos na MFF Karlovy Vary utkají v hlavní soutěži o Křišťálový glóbus, je i nejnovější dílo scenáristy Petra Jarchovského a režiséra Jana Hřebejka Líbánky. Svým dvanáctým společným projektem se osvědčená dvojice účastní karlovarské soutěže už počtvrté: v roce 1999 soutěžila s Pelíšky (cena FIPRESCI a Zvláštní uznání poroty), o čtyři roky později s Pupendem. Romantická tragikomedie Kráska v nesnázích si pak v roce 2006 z Varů odvezla Zvláštní cenu poroty.

Líbánky, které do českých kin zamíří 22. srpna, s Kráskou v nesnázích spojuje herecká účast Aňi Geislerové v hlavní roli i téma druhé šance. Také tentokrát protagonistka po bolestném krachu vztahu s „nesprávným“ mužem doufá najít bezpečný přístav po boku solidního, zamilovaného, dobře situovaného partnera. Na rozdíl od poněkud slabošského emigranta v podání Josefa Abrháma je ovšem Radim Werner z Líbánek robustní chlap, který ví, co chce. Prošel nejrůznějšími životními karamboly, má třináctiletého syna a další dítě čeká s Terezou, s níž si právě řekl manželské „ano“ v třeboňském kostele. Prosluněnou pohodu však naruší místní optik, černě oblečený mladík, který tvrdí, že je Radimův dávný známý. Ženich však tvrdí, že si na něj nevzpomíná.

Cizinec, který si říká Jan Benda, svatebčany následuje na venkovský statek, kde hodlají strávit dva bezstarostné dny. Odmítá se nechat vyhodit a stále hrozivějšími narážkami a činy narušuje slunečnou pohodu. Přišel proto, aby ženichovi připomněl dávnou, společnou minulost. Nejde však o zapuzeného milence, jak napadne rozrušenou Terezu. Urna s popelem skutečného Jana Bendy, kterou cizinec daruje novomanželům jako svatební dar, však potvrzuje, že v Radimově minulosti se stalo něco velmi nepěkného…

Také Tereza ovšem o sobě Radimovi neřekla všechno – a ani její rodina, reprezentovaná dominantním otcem a navenek šťastně vdanou sestrou, není zase tak bezproblémově šťastná a semknutá, jak se jeví navenek. Protagonisty čekají dva dny a jedna dlouhá noc, které rozhodně nijak nepřipomínají bezstarostné líbánky.

Komorní příběh respektující klasickou jednotu časoprostoru i jednajících osob se tak stále úžeji přimyká k minulosti, která navenek prosluněnou přítomnost odhaluje jako povrchní status quo maskující hluboké, temné trhliny v prožívání, vztazích i osobní morálce přítomných. Ve výsledku zůstávají všechny postavy více či méně provinilé – a všechny jejich polibky chutnaly, chutnají a budou chutnat po slzách.

Ošemetnost „jiné“ optiky

Líbánky můžeme vnímat jako další část volné trilogie, tvořené dramaty Kawasakiho růže (2009) a Nevinnost (2011). Také tentokrát jde o žánr psychologického dramatu, jehož hrdiny nečekaně dostihne jejich minulost – a také tentokrát se mužský protagonista marně pokouší ji zneškodnit, aby neohrozila jeho současný statut „slušného člověka“. Řešení otázek viny, trestu, pokání a odpuštění se tentokrát dělí rovnou měrou mezi milující ženskou postavu a samozvaného mstitele. Divák situaci vnímá přes Terezu, jež je v brilantně křehkém podání Aňi Geislerové emocionálním i mravním středobodem vyprávění. Tvůrci filmu však publiku situaci příliš neulehčují, když nás nutí prozkoumat i hledisko nesympatického, hysterického mstitele se zjevnými patologickými sklony. Jisté je jen to, že Radimova současná „slušná“ existence je neudržitelná: ve vyprávění minulost převáží nad přítomností a kontaminuje všechny naděje vkládané do budoucnosti. Posléze se prosazuje téma různých úhlů pohledu, jimiž je možné situaci nahlížet. Navenek upozaděným nositelem tohoto motivu se stává Radimův třináctiletý syn potvrzující, že u Jarchovského a Hřebejka děti nebývají symbolem nevinnosti. Chlapcovy rozbité brýle, profese mstitele i všudypřítomná snaha zaznamenat přítomnost fotoaparátem se tu rafinovaně snoubí s „filmovým“ motivem.

Ten vypichuje jako další aktéry vyprávění žáky elitní internátní školy pro děti filmařů, již Radim a jeho nemesis kdysi navštěvovali. Zohledňuje i legitimitu „jiné“ sexuální orientace, již reprezentuje vetřelec i dávná Radimova oběť. V širším smyslu pak vtahuje do hry i tvůrce filmu, kteří se svými diváky hrají napínavou hru s prvky tajemství. Tato hra – inspirovaná současnými severskými filmovými dramaty i vzpomínkou na legendární konverzační dramata režiséra Ingmara Bergmana typu Podzimní sonáty – formálně připomíná Nevinnost. Přísně lineární vyprávění odehrávající se v chronologicky, v přítomnosti, se ve finále nečekaně překlopí do retrospektiv, odhalujících divákovi „pravdu“.  Na rozdíl od předchozího filmu volné trilogie ovšem tento formální úskok působí jako svévolný trik, jenž tvůrcům umožní bleskurychle odvyprávět vše, co se tvůrcům nepovedlo vyjádřit v předchozím ději.            

To sice Líbánky nijak zásadně nestabilizuje, obrací však pozornost k tradičnímu vztahu mezi Jarchovským jako autorem silného, leč poněkud nevyváženého textu, a brilantním, výjimečně citlivým a řemeslně obratným vypravěčem Hřebejkem. Ten dokáže Jarchovského „umělou“ konstrukci velmi dovedně obalit zdáním života, k čemuž mu pomáhá jak nádherná kamera Martina Štrby, tak vynikající herecké obsazení. Tomu vedle Geislerové dominují zvláště herci, kteří do Líbánek „přešli“ s režisérova předchozího snímku Odpad, město, smrt (jenž se v Karlových Varech rovněž promítá): zatímco Stanislav Majer jako Radim působí naprosto přesvědčivě, Jiří Černý oslabuje vyprávění až „divadelním“ projevem. Podobné problémy se zajímavým, leč nevyváženým obsazením, měl Hřebejk už s obsazením Svaté čtveřice.

S předchozím Hřebejkovým filmem, který česká kritika – částečně neprávem - zatratila, spojuje Líbánky i navenek až autistické soustředění na vztahovou rovinu. Sociální „vzorek“ dopravený tvůrci filmu na osamělé místo, tak není konfrontován ani s „potlačenou“ politickou minulostí (jako v Kawasakiho růži), ani se společenskými mechanismy (jako v Nevinnosti), ale jen s vlastními vnitřními démony. 

I v tomto smyslu jsou tak Líbánky nejslabším článkem Hřebejkovy a Jarchovského volné trilogie.         

Líbánky

ČR 2013, 98 minut

Režie: Jan Hřebejk
Scénář: Petr Jarchovský
Kamera: Martin Štrba
Hudva: Aleš Březina

Hrají: Aňa Geislerová (Tereza), Stanislav Majer (Radim), Jiří Černý (Aleš), Kristýna Nováková-Fuitová (Renata), Jiří Šesták (Karel), David Máj, Juraj Nvota (kněz)

Premiéra: 22. srpna 2013

(Tento text jsem napsala do Lidových novin. Za možnost uveřejnit jeho delší verzi zde, na blogu, redakci děkuji.)