Sci-fi znamenitě zrcadlí momentální kondici každé společnosti, její touhy, traumata i noční můry. Tak byl tento žánr ostatně stvořen už ve svojí literární podobě, kdy odrážel filozofické koncepty i sociální a technické utopie svých autorů. Současná filmová sci-fi je pak především zážitkovou podívanou opřenou o přehlídku digitálních atrakcí – a monopol na ni má bohatý a mocný „kapitalista“ Hollywood. Ten prostřednictvím primárně zábavných sci-fi blockbusterů jaksi mimochodem šíří jistý vkus a hodnoty - a také ideologii, která úzce koresponduje s oficiálním naladěním USA.
Režisér Neill Blomkamp se rozhodl této situaci čelit: ve filmu Elysium, který právě přichází do našich kin, se rozhodl zavedený model rázně překlopit. K příběhům opěvujícím správnost stávajícího systému nabízí alternativu opřenou o starou, dobrou vizi sociální revoluce. Story o boji s nespravedlivým, manipulativním a kořistnickým systémem se i ve „státotvorné“ hollywoodské sci-fi uplatňuje celkem pravidelně – Blomkamp ji ovšem využívá s radikálností, jež působí naivně. Se zálibou v černobílosti charakterů totiž líčí příběh outsidera Max, který žije na zdevastované, přelidněné Zemi roku 2159, obývané bezprávnou, pracující a strádající chudinou. Muž umírající na nemoc z ozáření se rozhodne dostat na obytný orbitální komplex Elysium. Tam si bohatí a mocní pečlivě střeží svůj malý, luxusní ráj - včetně dokonalé zdravotní péče, která by mu mohla přinést záchranu. Z přísně osobního cíle se ovšem rychle stává všelidová mise…
Podobně „sociální“ teze byla už základem Blokampova předchozího filmu - sci-fi
Distrikt 9, kterým si režisér před čtyřmi lety získal statut zázračného chlapce: snímek, pořízený za pouhých 30 milionů dolarů, do pokladen kin celosvětově přinesl neuvěřitelný sedminásobek. Příběh líčící osudy mimozemské návštěvníky jako nesvéprávné imigranty deptané pozemskými „hostiteli“ zdobily autenticita, nápaditost a vypravěčská energie. Čtyřiatřicetiletý rodák z jihoafrického Johannesburgu díky tomu dostal pozvání do Hollywoodu.
Elysium ovšem doplácí na naivní scénář a ornamentálnost, danou nadstandardními produkčním zázemím.
Hodní, zlí a oškliví
Blomkamp jako scenárista hřeší prvoplánovým rozdáním karet: na rozdíl od
Distriktu 9 (a také drtivé většiny hollywoodských sci-fi snímů) je svět
Elysia rozdělen pouze na chudé/hodné a bohaté/zlé. Ty první zastupuje prostý dělník Max (Matt Damon), jeho kamarád ze slumu Julio (Diego Luna) a sličná osamělá matka Frey (sličná Alice Bragaová). Zlo zastupuje hlavně ministryně obrany Delacourtová (Jodie Fosterová) – chladnokrevná, bezcitná politička thatcherovského střihu, která se neštítí ve jménu bezpečnosti Elysia i vlastních politických čachrů nechat umírat nevinné. Jedinou výjimkou v panoptiku hodných a zlých je ošklivý zabiják Kruger: Sharlto Copley, který zazářil už v
Distriktu 9, ho obdařil takovou dávkou podvratného kouzla, že se mimoděk stává zdaleka nejsympatičtější postavou.
Důležitou roli ve vyprávění hraje i Freyina roztomilá dcerka umírající na leukémii, která s prohnanou naivitou scenáristického konstruktu definuje Maxovu roli ve vyprávění. Bajka o malé, ubohé surikatě, která potřebuje pomoc velkého, silného hrocha, i toho nejnatvrdlějšího diváka vede k pochopení sounáležitosti mezi příslušníky utlačované třídy, kteří se musejí spojit, aby rozložili „zlý“ systém a přeprogramovali ho ve svůj prospěch.
Elysium se tak čestně řadí mezi jiné „ideologické“ sci-fi z poslední doby. Podobně jako
Vyměřený čas, Paralelní světy nebo
Futurologický kongres si pohrává s představou dvou přísně oddělených, protikladných světů, která je nejen vizuálně atraktivní, ale i krajně schematická. Řešení podobných příběhů většinou nejsou (a ani nemohou být) novátorská či pravděpodobná. Také v
Elysiu symbolické finále umenšuje zajímavost „světa dole“, který Blomkamp představuje s mimořádnou realističností. Film ovšem není pouze černobílým vyprávěním o samospasitelnosti revoluce, ale také výpravným akčním příběhem, v jehož středu stojí atraktivní hrdina. Max v podání Matta Damona je přeoperován do podoby bojového polorobota-kyborga, pročež se z umírajícího chcípáka mění v zabijáka z videohry, kosícího rychlopalnými zbraněmi desítky nepřátel.
V tomto ohledu Blomkamp nezůstává svým americkým producentům mnoho dlužen. Elysium jako řemeslně velmi slušně odvedenou akční podívanou: je plné útěků, přestřelek, soubojů a dobře vypadajících triků. Blomkamp to tak se zábavnou stránkou svého filmu myslí stejně upřímně jako s tou ideovou – zůstává ovšem otázkou, zda si do mozku stoprocentně vymytého akcí chcete nechat implantovat zrovna naivní ilustraci marx-leninských pouček. Většinové publikum, za jehož zájmy chce film bojovat, každopádně nezabralo: podle dosavadních tržeb to vypadá, že chudáci Američané stojí raději o „normálně“ prolhané hollywoodské vyprávěnky.
USA 2013, 109 minut, titulky
Scénář a režie: Neill Blomkamp
Kamera: Trent Opaloch
Hudba: Ryan Amon
Hrají: Matt Damon, Jodie Fosterová, Wagner Moura,William Fichtner, Alice Bragaová, Diego Luna, Sharlto Copley, Michael Shanks, Talisa Sotoová
Premiéra: 29. 8. 2013
(Tento text jsem napsala do Lidových novin. Za možnost uveřejnit ho i zde redakci děkuji.)
Žádné komentáře:
Okomentovat