Hospody v Michelské aneb Le Grand Tour des Auberges du Michle

Restaurace a bar u Raka: docela dobrý 

Nápad na putování po pivnicích v Michelské ulici v pražské Michli se zrodil v důvtipné hlavě kamarádky Kateřiny a jejích sousedů a přátel zcela nezávisle na sci-fi komedii Edgara Wrighta Na konci světa, ve které se parta dávných kamarádů (hrají je Simon Pegg, Martin Freeman, Eddie Marsan, Nick Frost atd.) vrhne do pivního maratonu v rodném městečku. Také naše zvídavá pětičlenná společnost se rozhodla podle předem daného plánu navštívit postupně několik hospod a v každé vypít jedno pivo. Na rozdíl od hrdinů filmu, který se v českých kinech zřejmě nakonec nebude hrát (byť měl mít premiéru v září), jsme ovšem místo dvanácti podniků zvolili jen osm. Vesměs jsme tam navíc pili piva malá.

23.46: nonstop herna Magic Planet
v Plynárenské:
rum za 10,- ale jen v pátek 

Podobně jako u snímku, který se dal v neděli vidět na slavnostním zakončení Fresh Film Festu, i pro naši odvážnou výpravu, čítající nakonec pět osob, byla důležitější cesta než cíl. Zatímco hrdinové Wrightova filmu mají svou pijáckou šňůru ukončit v hospodě Na konci světa, Katka naplánovala na závěr jako bonbónek nonstop hernu Magic Planet v Plynární ulici, inzerující tuzemák za 10 korun (bohužel, jak se ukázalo, akce platí jen v pátek - bylo úterý). Výprava, v Katčině přepečlivě připraveném, tištěném itineráři, vyzdobeném michelským znakem, pojmenovaná Le Grand Tour des Auberges du Michle, měla na rozdíl od ryze britské společnosti z páně Wrightova snímku mezinárodní složení: čítala dvě Češky a tři česky poměrně plynně hovořící krajany z Rožnova pod Radhoštěm a USA. Zatímco film se mi líbil jen do chvíle, kdy se v něm objevili mimozemšťané, Nick (Mikuláš) pocházející z Marsu byl nám ženám po celou dobu mile mužnou oporou.

Hadovitá, 19:00: část výpravy vyráží
s realitou ještě neposkvrněnými
instrukcemi v ruce  

Ne vše se nakonec odehrálo podle plánu: Vynechali jsme Krušovickou restauraci na Michelské, restauraci U Sparty (kam bychom byli rádi šli, ale nebylo volno na venkovní zahrádce) i restauraci Roháč. Zapojili jsme však navíc návštěvu baru Chameleon, jež se ukázala být poměrně neblahou (viz dále) - a díky laskavé součinnosti personálu jsme absolvovali i letmou prohlídku baru Hérečka, který právě prochází rekonstrukcí (barpult se lakuje naoranžovo a na stropě nad ním je připevněn koberec). Začali jsme tedy Saloonem U Loučků (malý Kozel za 15,- Kč).

Saloon U Loučků: vycpaniny
identifikovány jako vlk a medvěd 

U Loučků bylo plno, ale díky laskavosti pana výčepního jsme mohli sedět ve speciálním visutém "salonku" - v patře s dobrým výhledem na lokál i na detaily úchvatné, stylově zcela konzistentní výzdoby. V této chvíli jsem se rozhodla zavést pevný systém hodnocení (jako ve škole: 1 až 5) a jmenovala se do funkce zapisovatelky. Z kategorií o (obsluha) / p (pivo) Čp (kvalita čepování) / D (dobrost daného moku) / d (design) / č (čistota) a v (vzduch) vypadla téměř vzápětí kategorie č, protože postrádala smyslu. (Bez mírného svinčíku by michelské hospody nebyly tím, čím jsou.) Loučkovi vyšli ze závěrečného hodnocení, provedeného už v kompletní sestavě, takto: o 1 / p 3/3 / d 1* / v 4 (silně zakouřeno).

Hadovka 

Následovala Letní restaurace Hadovka (malý Kozel 11 za 18,- Kč). Posezení v palmovém háji bylo skutečně stylové, obsluhu jsme však nehodnotili, neboť výčepní mezi hosty nechodí (byť se v okýnku projevuje celkem mile). Hadovka dopadla takto: o - / p 2/2 / d 1/ v 1. Protože některé členy výpravy dostihl hlad, zamířili jsme pak do Chameleona (malá Chotěboř za 16,-Kč). Pokud jde o tamní neosobní, lhostejně chladný design, doplňovala ho chodně citově indiferentní obsluha. Naprostou absenci chameleonů nemohlo vyvážit ani sombrero na věšáku u dveří. Ve vzduchu převažoval neidentifikovatelný chemický odér.

Nickova Trampská krkovička:
nedobrá, a navíc malá porce 

Nickova Trampská krkovička si vysloužila rázné hodnocení 5. Můj kapustový karbanátek rovněž nedopadl moc dobře, a nepomohly mu divně chutnající brambory. (Chameleon v hodnocení dopadl takto: o 3 / p 2/2 / d 4 (WC 3) / v 3.)  Pro mne osobně byl tenhle podnik asi nejméně příjemným a zajímavým zastavením na celé Michelské. Další zastávkou byla restaurace / bar u Raka, která se už na první pohled klasifikaci "pajzlu" vymyká - a uvnitř jsme našli snaživě stylový podnik, hlásící se k rodinné tradici.  V restauraci v podzemí jsme ovšem byli sami. Design nás nadchnul, raci byli všude, dokonce v akváriu plaval i jeden živý ráček. Mrzelo nás, že jsme se těsně minuli s podvečerní akcí nazvanou "Sněz, co sníš". Arašídy byly nicméně mile, domácky zavlhlé, v oleji naložený hermelín mi přišel fajn, pokud něco takového jíte, a chléb k němu podávaný byl měkký.

Před Rakem 

Milá a živě reagující račí servírka nás opakovaně lákala ke čtvrteční návštěvě, kdy hosté opět mohou v akci sníst, co snědí. To je výzva! Nevadilo ani, že na dámském WC se toaletní papír jaksi zacuchal. U Raka bych vám asi doporučila zkusit i jídlo, byť pivo nedopadlo úplně nejlépe (ono taky co se s těmi Krušovicemi dá dělat, že?). Takže: o 1 / p 2/2 / d 1* / v 2. Přes obhlídku Hérečky, o níž jsem se zmínila výše, jsme to potom vzali do Bistra Ve Sklepě, což je další podnik v Michelské, který lze myslím doporučit - byť docela jiným způsobem, než Raka. Jde prý o oblíbené místo studentů nedalekého gymnázia Elišky Krásnohorské (dříve gymnázium Ohradní).

Překvapení Ve Sklepě  

Z kdysi oblíbených Jaurisových, kam chodila během studia generace dnešních padesátníků, se dnes stala čínská restaurace, a ani do kulečníkové herny Balabuška by se mi asi coby studence moc nechtělo. Ve Sklepě (malý Žatec 11 za 15,- Kč) to však žije normálním a pestrým životem - byl tu hlídací pes, parta starších štamgastů, studenti hrající na kytaru i nějací Vietnamci. Bezstarostně členěné a vyzdobené, malebně zabordelené prostory vyústí v útulně zašitou zahrádku, nechybí stolní fotbálek - a na dámském WC váš čeká skutečné psychedelické překvapení (na pánském ovšem nic zábavného není). Servírka Ve Sklepě nás přesvědčila, že punk není mrtev (naopak - chodí a směje se), současně však i velmi starostlivě dbala o čerstvost našeho piva. Chodit sem za školu musí být vysloveně radost! Výsledek: o 1 / p 2/2/ d 1* / v 1 (na zahrádce)...

Zodpovědné hodnocení... 

Půlnoční dojezd v nonstopu v Plynárenské (nedobré Krušovice za cenu, kterou jsem si nepoznamenala) po tom všem už ani nemohl být uspokojivý. Obsluha v herně Magic Planet byla příslušně lhostejná (nemám o ní žádnou poznámku), p bylo 3/3, ne-li 4/4, ale většina společnosti už pila stejně whiskovité lihoviny, d v mixu hrací automaty - velkoplošné televize vynikal účelovou odpudivostí (4) ...a vzduch tam jednak nebyl a jednak byl zatuchlý a horký. Prostě peklo. Není divu, že i záchod tady byl docela bez nápadu... Zanechala jsem tedy větší část společnosti jejímu osudu a půlnoční jedenáctkou se odřítila k domovu, a Spořilov. Ten skýtá mimochodem také některé hospodské zajímavosti, i když s pestrostí a mnohočetností proletářské Michle se srovnat nedají. O tom však zase jindy.