Prohledat tento blog

čtvrtek 7. srpna 2014

Gondry vs. Chomsky - Je muž, který je vysoký, šťastný?

Michel Gondry si získal oblibu svými videoklipy i romantickou komedií Věčný svit neposkvrněné mysli. Originální příběh o manipulaci s pamětí před deseti lety vynesl Oscara scenáristovi Charliemu Kaufmanovi. Právě autor, který s Gondrym spolupracoval už na evoluční tragikomedii Slez ze stromu, měl na zajímavosti snímku zásadní podíl. To zvláště dobře ukázala Gondryho následující díla, která se nedokázala vymanit z až obsesivní roztěkaností. Jednapadesátiletý tvůrce přitom dokáže oslovovat diváky v rodné Francii i ve Spojených státech příběhy, jimž nelze upřít autorské rysy.

Nauka o snech a Pěna dní tak byly milostnými romancemi, zatímco komedie Prosíme přetočte tematizovala motiv konce kinematografie. Krátký příběh z povídkového filmu Tokio! spojil obojí. Mainstreamový Zelený sršeň, kterého Gondry natočil v USA, z řady režisérových snímků zdánlivě vybočuje: hrdinou comicsové akční podívané je ovšem mladík, který si začne hrát na superhrdinu – a musí svůj nový úkol vzít vážně. Podstatu Gondryho přístupu ke světu tvoří právě hravost, svobodná kombinatorika nejrůznějších prvků, ve které zduřelé ego autora-věčného chlapce nakonec vždycky převáží nad potřebou vyprávět příběh. Nebo nad prostou možností něco sdělit. 

Tak je tomu i v případě nevšedního celovečerního dokumentu Je muž, který je vysoký, šťastný?, který právě přichází do našich kin. Objektem zájmu se stal filozof, lingvista a aktivista Noam Chomsky, kterého režisér v uplynulých letech navštěvoval a zpovídal. Místo klasického dokumentárního rozhovoru však vznikla koláž, která je z víc než devadesáti procent animovaná. Letos pětaosmdesátiletý Chomsky odpovídá na režisérovy otázky týkající se svého soukromého života, tezí i názorů.

Gondry slouží jednak jako nepříliš nápaditý a konzistentní tazatel, jednak jako autor, který umanutě narušuje vše, co by mohlo připomínat dojem „mluvících hlav“, který je s podobnými dokumenty nedílně spojený. Zuřivě proto animuje všechno, co mu přijde pod ruku: sebe, Chomského, jeho vzpomínky i teze, vlastní nápady i historické poznatky. A když nemá po ruce nic jiného, animuje samotný proces natáčení, promítání a sledování svého filmu.

Vraťme se k něčemu veselejšímu

V Gondryho filmu najdete všechno a nic: místo, aby se jednotlivé prvky posilovaly a spojovaly, navzájem se hrubě ruší. Hravé a pestře barevné animace odvádí pozornost od toho, o co by mělo jít v první řadě - totiž od toho, co Chomsky říká. Kresbičky jsou záměrně naivní jako kontrast k faktu, že rozprava o filozofii, lingvistice a zvláště Chomského generativní gramatice je - nevyhnutelně – obšírná, vážná a složitá. Sledovat obojí v souvislostech se vám podaří jen stěží (zvlášť pokud musíte ještě číst české titulky, za které patří obdiv Daně Hábové). Pokud se vám povede pochopit, proč se film jmenuje Je muž, který je vysoký, šťastný?, můžete si gratulovat k nadstandardnímu důvtipu.

V úvodu se ovšem Michel Gondry pojišťuje proti vašemu odsudku: říká, že se ve filmu pokusí zvládnout svou nesoustředěnost. A přiznává, že s materiálem bude manipulovat a že bude prosazovat své ego. Tematizace případné kritiky je roztomile bezostyšná a vyrazí zbraně z ruky všem, kdo by na režisérovu hru odmítli přistoupit. Režisér vám vnucuje představu, že stojí na vaší straně. Když vás pasáž o Newtonovi a Galileovi začne nudit, přizná i sám Gondry, že je příliš dlouhá – a že se ji marně pokoušel zkrátit. Režisérova špatná, francouzským přízvukem zatěžkaná angličtina zaviní řadu nedorozumění - a nutí Chomského víc vysvětlovat, což zbavuje méně chápavé diváky komplexů. Plynulost rozhovoru narušuje i hlučná kamera Bolex, kterou si režisér vybral záměrně. 

Gondryho otázky zůstávají „laické“ a působí místy nahodile, a to i poté, co prošly střižnou. sestřihu. Chomsky se na ně trpělivě snaží odpovídat – a odmlčí se jen ve chvíli, kdy se režisér ptá na jeho zemřelou celoživotní partnerku. Pauzu Gondry hbitě vyplní poetickou animací zamilované mladé dvojice jedoucí na kolech a písničkou, které evokují atmosféru jeho vlastních filmů. Všeobjímající soulad mezi tazatelem a dotazovaným nenaruší ani okamžiky, kdy dojde na Chomského kontroverzní názory (které se přetřásaly i při filozofově nedávné návštěvě Prahy). Chomskyho vnímání „pokračujícího holocaustu“ (např. názor, že Francie dnes s Romy zachází jako nacisté s Židy) režisér nekomentuje ani mu neoponuje, ale rychle navrhne: „Nevrátíme se k něčemu veselejšímu?“

Film Je muž, který je vysoký, šťastný? je tak určen hlavně těm, kteří svět touží vnímat jako milý, pestrý chaos, nad nímž laskavě bdí syn“ Gondry, naslouchající „otce“ Chomskyho. Duch (svatý či nesvatý) jaksi vymizel. A rozumět ničemu nemusíte: hlavně, že se nenudíte. 

Conversation animée avec Noam Chomsky
Francie 2013, 89 minut, titulky

Režie: Michel Gondry

Účinkují: Michel Gondry, Noam Chomsky


Premiéra: 31. 7. 2014

(Tento text jsem napsala do Hospodářských novin. Za možnost uveřejnit ho i zde redakci děkuji.)





2 komentáře:

  1. Jenom technická: v titulcích jsem zaznamenal 2-3 velmi hrubé chyby, které pouhým čtenářům, kteří neumějí anglicky, naprosto narušují možnost porozumět tomu, o čem Chomsky mluví. Týká se to i některých dost zásadních filosofických konceptů. Bohužel si na ty příklady nevzpomenu konkrétně, je to už nějakou dobu, co jsem film viděl. Kdybych měl k dispozici titulkovou listinu (a viděl film znovu, i když by to nemuselo být nutné), tak bych ta místa identifikoval. Každopádně mě titulky chvílemi dost rušily a vadilo mi, že je nepřekládal někdo, kdo rozumí filosofii. Zasloužily by si důkladnou revizi. (Kamil Fila)

    OdpovědětSmazat
  2. Předám tvou "technickou" Daně Hábové.

    OdpovědětSmazat