Historie není matkou moudrosti aneb Gottland

Ve středu 19. srpna do českých kin nevstoupil snímek Gottland – svébytná adaptace stejnojmenné knihy polského publicisty Mariusze Szczygieła. Producenti snímku, složeného z pěti krátkých filmů mladých dokumentaristů, se totiž rozhodli zvolit alternativu k tradiční kinodistribuci. Ta podle Tomáše Hrubého z agilní společnosti Nutprodukce strádá úbytkem diváků, takže je třeba publikum oslovovat na nových místech a novými způsoby.

Gottland si tak v Čechách odbyl předpremiéru v kolejišti bývalého nákladového nádraží na pražském Žižkově. Na předpremiéře pod širým nebem bylo plno, teprve další projekce však dokáží, jak nosný Hrubého nápad je. Nezvyklý „letní sál“ bude na Žižkově fungovat dva či tři týdny. V regionech se Gottland bude promítat především v prostorách zaniklých kin.

O tom, že tvůrci Gottlandu na sebe dovedou upozornit, svědčila už kontroverzní propagační kampaň s názvem Koho na Letné. Ta se navenek tvářila jako seriózní průzkum pražského magistrátu. Obří socha Jiřiny Bohdalové na místě bývalého Stalinova pomníku samozřejmě stát nebude - zdarma k vidění na internetu je ovšem povídka Rozálie Kohoutové Místo Stalina, která patří v rámci filmu Gottland k tomu nejlepšímu. 

Navzdory silně alternativní strategii však Gottland není okrajovým projektem. O tom svědčí i skutečnost, že film bude mít světovou premiéru na prestižním Mezinárodním filmovém festivalu ve Varšavě. Produkční společnosti Nutprodukce se navíc zapsala do povědomí nejširší veřejnosti už v souvislosti s třídílnou minisérií o palachiádě Hořící keř (2013), již zaštítila renomovaná televizní společnost HBO. Souvislostí je víc: podobně jako snímek polské režisérky Agnieszky Hollandové, i Gottland se vyjadřuje k moderní české historii prostřednictvím osobností domácích dějin. 

Hořící keř napsal tehdy devětadvacetiletý student scenáristiky Štěpán Hulík – a z pražské FAMU vzešla i pětice mladých režisérských osobností, která se rozhodla inspirovat Szczygiełovým Gottlandem. Rozálie Kohoutová, Lukáš Kokeš, Viera Čákányová, Petr Hátle a Klára Tasovská sice studovali katedru dokumentární tvorby, jejich díla se však k dokumentárnímu žánru váží stejně volně jako k literární předloze. 

Kohoutová v komplexní, nápadité a myšlenkově soudržné stalinovské epizodě využívá i pozoruhodné „švankmajerovské“ animace. Při sledování osudů pražské Letné tak potvrzuje svůj kredit jedné z nejzajímavějších dokumentaristek nastupující generace. Pozadu nezůstává ani Lukáš Kokeš, který v segmentu 86 400 poněkud monotónně experimentuje s představou „pásového filmu“ odpovídajícího tématu tovární výroby v Baťově Zlíně. V Panenství Lídy Baarové režisér Petr Hátle využívá smělé kombinace dokumentu a hraného žánru, aby prozkoumal vztah prvorepublikové herečky, „jejího“ režiséra Otakara Vávry a jejího milence, nacistického pohlavára Goebbelse. Viera Čákányová zase v animovaném Letícím koni vyzkoušela metodu rotoskopie na bizarním životním příběhu spisovatele/udavače Eduarda Kirschberga.

Nejblíže ke klasickému dokumentu má segment Kláry Tasovské, který Gottland uzavírá. Je věnovaný novodobé „živé pochodni“ – středoškolskému studentovi Zdeňku Adamcovi, který se v březnu 2003 upálil na Václavském náměstí - poblíž místa, kde svůj protest proti neutěšené realitě realizoval Jan Palach.

Filmový Gottland není - naštěstí - tak obratný, vtipný a „hezký“, jako jeho literární předloha. Nedrží sice pohromadě, ale i jako soubor pěti samostatných drobných celků vyjadřuje sympaticky jasný postoj svých tvůrců. Minulost není žádnou matkou moudrosti, ale učebnicí, kterou je – s nasazením, objektivitou i kreativitou - neustále znovu zkoumat a spojovat se současnou realitou. Jinak zůstaneme navěky trčet v zemi, kde je pro většinu spoluobčanů nejvyšším božstvem Karel Gott. 

Gottland

ČR 2014, 105 minut
Režie: Lukáš Kokeš, Viera Čákányová, Rozálie Kohoutová, Petr Hátle, Klára Tasovská
Premiéra: 19. 8. 2014

(Tenhle text jsem napsala pro Hospodářské noviny a za možnost uveřejnit ho i zde na blogu redakci děkuji.)