V listopadu 2012 jsem tady na blogu virtuálně přála doktoru Bartoškovi k devadesátinám. V pondělí 18. srpna Luboš Bartošek ve věku nedožitých devadesáti dvou let zemřel. Nestor českých filmových historiků (nar. 13. 11. 1922) se v roce 1943 spojil s nově založeným Filmovým archivem a později působil v Československém filmovém ústavu jako vedoucí jeho odborné knihovny a později filmový historik, pověřený zpracováním dějin československé kinematografie.
Jako pedagog vyučoval na katedře divadelní a filmové vědy FF UK, kde se s ním setkali příslušníci nastupující, vlivné generace teoretiků, pedagogů, historiků a publicistů (mj. Jiří Cieslar, Jan Bernard, Stanislava Přádná, Marie Mravcová, Zdena Škapová). Normalizace ho od pedagogické a historické práce spojené s filmem násilně odtrhla: po propuštění až do důchodu pracoval v dokumentaci Divadelního ústavu.
Luboše Bartoška nejsilněji vnímáme jako autora a spoluautora řady filmových publikací. S manželkou Šárkou Bartoškovou vydali řadu základních filmografických prací o československé kinematografii (Československé filmy 1977-1980, 1981-1985) a o jejích tvůrcích a hercích (trojsvazkové Filmové profily). Samostatně napsal třeba knihu Desátá múza Vladislava Vančury. O Bartoškově významu svědčí i skutečnost, že v roce 1985 vydal dosud jedinou (!), byť stručnou a nedokonalou a částečnou historii české kinematografie - Náš film: kapitoly z dějin (1896-1945).
V rámci své publikační činnosti psal do dnes už neexistujícího Filmového přehledu, se kterým spojila svůj profesionální život jeho manželka Šárka a později syn Tomáš Bartošek.
Žádné komentáře:
Okomentovat