Nový film Pedra Almodóvara, krásně pojmenovaný Rozervaná objetí (což je rozhodně ještě o chlup lepší název než třeba Květ mého tajemství), je nefalšovaným melodramatem. Zatímco ve zmíněném příběhu spisovatelky brakových románů z roku 1995 (a v mnoha předchozích režisérových filmech) se jímavá story objevovala coby mírně parodovaný žánr, v jehož duchu tvoří některá z postav, v režisérově novém filmu už melodrama tvoří jednoznačný a nefalšovaný základ vyprávění.
Naopak je minulostí bláznivý komediální příběh Dívky a kufry, kterou natáčela před čtrnácti lety hlavní postava, filmový režisér Mateo Blanco (po tragickém oslepnutí přijímající "slepou" profesi scenáristy a spisovatele a s ní i drsně noirově znějící pseudonym Harry Caine). (Spíš než na Květ mého tajemství ovšem ukázka z Dívek a kufrů upomíná na Ženy na pokraji nervového zhroucení/1988.) O tom, že jde o osobní reflexi čerstvého šedesátníka (Almodóvar oslavil kulaté narozeniny 26. srpna), svědčí v Rozervaných objetích mimo jiné i drobná skutečnost, že Mateo má ve štábu podle jména zjevně stejného výtvarníka, jaký spolupracuje i s Almodóvarem - Antxóna Gómeze.
Hrdinou Rozervaných objetí je osleplý tvůrce, který vzpomíná na svou životní lásku Lenu, z níž na kratičkou dobu, splývající s jejich zakázanou láskou, stvořil vynikající komediální herečku (Lena září na plátně v neopakovatelném podání Almodóvarovy mnohotvárné múzy Penélope Cruzové, která dokáže být bez ztráty vlastní autenticity stejně tak Audrey Hepburnovou a zřejmě i kteroukoli filmovou hvězdou historie).
Neporazitelným sokem je Mateovi a Leně bohatý hrdinčin svůdce a producent Dívek a kufrů Ernesto Martel - muž, kterému se mladá žena obětuje poprvé proto, aby získala lékařskou pomoc pro smrtelně nemocného otce, a podruhé proto, aby zachránila film, který natáčí její milenec. Je přitom příznačné, že to první se nepodaří, zatímco to druhé nakonec ano - což svědčí o tom, že také pro Almodóvara jsou s definitivní platností filmy důležitější než život.
Klíčová je pro mne v Rozervaných objetích sekvence, zakotvená časově jako vzpomínka na útěk zamilované dvojice režisér-herečka na Lanzarote. Zlovolný a majetnický Martel mezitím v Madridu uskuteční premiéru jejich filmu, realizovaného zákeřně jako sestřih nejhorších natočených scén a tedy naprostý propadák. Nedílnou součástí této sekvence jsou jedna písnička a dvě fotografie - tajemně, "hitchcockovsky" vzdáleného páru, objímajícího se na pláži, a Matea a Leny, objímajících se na pohovce v pauze při sledování filmové klasiky 
Roberta Rosselliniho Cesta po Itálii (1953). Citovaný záběr ukazuje hrdinku Rosselliniho snímku - křehčí část odcizeného manželského páru v podání Ingrid Bergmanové -, kterak se vyděsí při pohledu na legendární dvojici pompejských milenců, spočívajících navždy v "rozervaném objetí". Přítomné štěstí milenců je tak nenápadně, ale osudově poznamenáno děsem z budoucnosti, přinášející rozdělění - ať už je způsobí (příhodněji pro daný melodramatický žánr) tragická nehoda, nebo nevyhnutelná únava vztahu.Nositelkou "normálních" všedních emocí, kořenících v obyčejné únavě, průměrném letitém zklamání i v desetiletích trpělivé věrnosti, je Mateova/Harryho agentka a bývalá výkonná producentka jeho filmů Judit (oblíbená almodóvarovská herečka Blanca Portiloová). Ta posouvá sérii bolestných mileneckých a manželských objetí, jimiž je vyprávění vystláno,
směrem k naší vlastní obyčejnosti: mužem jejího života totiž zůstává její syn a Harryho spolupracovník Diego. Vztah mezi Judit a Diegem je přitom opakem odcizeného vztahu mezi Martelem a jeho vlastním synem, který byl s kamerou v ruce donucený špehovat Lenu a Matea (do kterého byl zamilovaný).I když scény voyeurského sledování připomenou nejrůznější okamžiky ve filmové hoistorii, ve kterých někdo kameru zneužíval (sám režisér připomíná slavný vražednický thriller Michaela Powella Peeping Tom), u Almodǒvara kamera nikdy nemůže být "zlá" - naopak se stává svědkem toho, že žádné objetí, pokud je zaznamenáno, nemůže být zlým osudem definitivně rozervané.
Los abrazos rotos
Španělsko 2009, české titulky, 128 min.
Scénář a režie: Pedro Almodóvar
Hudba: Alberto Iglesias
Kamera: Rodrigo Prieto
Hrají: Penélope Cruzová (Lena), Lluís Homar (Mateo Blanco / Harry Caine), Blanca Portilloová (Judit), José Luis Gómez (Ernesto Martel), Tamar Novas (Diego), Rubén Ochandiano (Ray X)
Premiéra 3. září 2009
Žádné komentáře:
Okomentovat