V sobotu jsem se vrátila z Uherského Hradiště, kde jsem se spolu s většinou bývalých redaktorů Cinemy (plus skvělou mladou kolegyní Kristýnou Pleskotovou) podílela na Filmových listech. Ještě nedávno byly ke čtení na této adrese, ale netuším, kam se poděly teď.
Veselý obrázek hystericky rozesmátého štábu (zoufalci z Filmových listů jsou k lokalizaci v části vpravo spíše nahoře) pochází z doby, kdy mne ještě tolik nebolela záda. V pátek se mi začal bortit můj neoblíbený obratel, ale to už naštěstí bylo vše uděláno. A v neděli... už jste se někdy pohybovali bytem - hole nemajíce - opřeni o násadu od smetáku?
Alternativní medicína je fajn a obklad z listů černého bezu neuškodí, ale někdy není nad doktora s útěšnou injekcí... v tomto případě laskavou lékařku z chirurgie na Spořilově, která bez váhání zastoupila mého ortopeda, dlícího mrzce na dovolené. Fotka v záhlaví blogu svědčí o tom, že už jsem schopna kroku.
Jsem tuším čtenářstvu dlužna především opožděný komentář k výsledku ankety o filmech Sama Mendese (jehož snímek Všude dobře, proč být doma už vstoupil do českých kin). Jak jsem o dusných, komárovitých hradišťských nocích při čekání na noční korektury skledovala průběh ankety, odpovědi na první dvě otázky byly dlouho velmi vyrovnané mezi "Americká krása je mistrovské dílo" a "Americká krása je přeceňovaná". Nakonec zvítězili těsně čtenáři, kteří Mendesův oscarový snímek adorují (41%) nad rozvážnějšími 39 procenty. (A k těm se mimochodem hlásím i já.)Pak tady máme 6% hlasulících, kteří se chopili možnosti zafajfkovat odpověď "Nouzový východ - to je můj život!". Vzhledem k tomu, jak mizerně dopadly postavy tohoto psychologického dramatu, zůstává otázkou, kolik z těchto hlasujících je v této chvíli ještě mezi námi. Věnujme jim tichou vzpomínku.
Válečná satira Mariňák nebavila 4% hlasujících, k nimž se přidávám (a nemohu nevzpomenout, že předevčírem jsem zase viděla - díky televizi - naopak válečný film, který mne baví moc - Scottovo nedostižné drama Černý jestřáb sestřelen).A plných 16% soudí, že nejlepším filmem Sama Mendese je comicsová adaptace Road to Perdition, tedy tématicky i vizuálně velmi silná předloha. S tím lze souhlasit: a nakonec to nahrává i představě, že Mendes nepatří k výrazně osobitým režisérům a taková předloha se mu dobře hodí do krámu. Vydává se rád napříč nejrůznějšími žánry a do jisté míry je po svém reformuje, přičemž nemá ani žádný zřetelný rukopis, ani utkvělé téma - jen jakousi setrvalou zpruzelost, jež v Nouzovém východu vykoukla zřetelně na povrch, zatímco ve Všude dobře byla potlačena.
Člověk by řekl, že muž, který má doma Kate Winsletovou, by mohl být trvale v lepším rozmaru, ale ona ta ušlechtilá touha šťourat do věcí a nastavovat zrcadlo nešvarům moderní americké společnosti asi potlačí dokonce i záři krásné Katky v kuchyni i loži. Mimochodem, 1. srpna Mendes oslavil čtyřiačtyřicetiny.
Žádné komentáře:
Okomentovat