2012: kdo přežije konec světa?

Roland Emmerich natočil katastrofický thriller, který nabízí halasný komentář k americké současnosti. Po Dnu nezávislosti se tak znovu potvrzuje jako tvůce, schopný v rámci hollywoodského vypravěčského systému zajímavé syntézy.

Dobrodružný příběh 10 000 př. n. l. nikoho s mozkem v lebeční dutině asi příliš nepřesvědčil, že Roland Emmerich je mistrem celistvých fantaskních vizí minulosti - a katastrofické drama Den poté sice představovalo v rámci žánru slušný průměr, ale rozhodně nepřekonalo režisérovo zatím nejspolehlivěji zábavné dílo – sci-fi o ničivé invazi mimozenšťanů Den nezávislosti (1996). Další Emmerichova velkoryse pojatá podívaná s lakonickým názvem 2012 ovšem tohoto hollywoodského režiséra potvrzuje na postu filmaře, který si zaslouží pozornost – nikoli samozřejmě pro svou průkopnickou originalitu či jakýkoli náznak umělecké hodnoty, ale pro dovednost zvládnout profesionální realizaci dokonale průměrného žánrového díla. Není ovšem žádnou novinkou, že právě podobné produkty mívají nezastupitelné místo ve filmové historii, protože výrazně a přehledně zrcadlí vkus, pocity a názory své doby.

Pokud se budete zajímat o atmosféru, která panovala v druhé polovině 90. let v americké společnosti (zvláště ve vztahu k zahraniční politice), můžete ji tak vnímat i skrz Emmerichův nabubřelý, velkohubý, zábavný Den nezávislosti, ve kterém se lidstvo díky spolupráci a hrdinskému vlasteneckému nadšení hrstky Američanů posléze ubrání technicky nesrovnatelně vyspělejším agresorům. (Jako doplňky v rámci stejného žánru a tématu bych ale současně doporučila ještě Burtonovu anarchistickou parodii Mars útočí! a Verhoevenovu Hvězdnou pěchotu.)

Nový Emmerichův film využívá znovu totéž osvědčené schéma jako Den nezávislosti – místo konkrétních a přitom značně nepravděpodobných zlých mimozemšťanů však lidstvo musí čelit abstraktní, totální a mnohem “pravděpodobnější” celoplanetární katastrofě. S tou nelze smlouvat, odložit ji ani proti ní bojovat: příběh 2012 je tak ryzím produktem kinematografie hospodářské krize, která odjakživa ráda využívá takové “metaforické” příběhy pracující s iracionálními prvky, jako jsou horory o monstrech a dramata o ničivých katastrofách (můžeme si všímat zvýšeného zámmu publika o takové filmy už ve 30. či 70. letech).

U 2012 nelze neobdivovat strategickou práci s katastrofickým tématem (v souvislosti s tak promyšleným produktem bych se přimlouvala za to vyloučit prvek náhodnosti): název filmu situuje začátek konce světa (který má nastat v prosinci 2020) prakticky do současnosti a probudile nevyužívá módního motivu “zaviněné” katastrofy vyprovokované neekologickým chováním lidstva: zkáza je (podobně jako hospodářská krize) popisována jako řetězec kauzálních katastrof (Masivní sluneční erupcíe ovlivní kondici zemského jádra, takže následuje série destruktivních událostí zahrnujících všechny nejoblíbenější přírodní “hrdiny” katastrofických filmů: masivní zemětřesení, obnovenou sopečnou činnost, změny klimatu a ničivé vlny tsunami...)

Přesné datum, kdy zkáza vyvrcholí a lidstvo bude smeteno z měnící se tváře Země, přitom ve filmu stanovili už staří Mayové (jde o 21. prosince 2020), což působí tajemně a přitom jaksi solidně (a slogan “Varovali nás” vzbuzuje až jakýsi pocit zadostiučinění – přinejmenším u každého starého Maye). Zatímco vlády celého světa mají o blížící se katastrofě jasno, utají ji před lidmi a když někdo na základě indicií tu a tam prohlédne, zlikvidují ho. Mocní tohoto světa totiž potajmu realizují "nespravedlivý" plán na záchranu několika tisíc vyvolených (především sebe) a věcí, které jsou podle nich pro tuto civilizaci nejcennější. Nepatří sem ovšem jen Mona Lisa, ale i libovolný zbohatlík, ochotný zaplatit milion eur. (O loterii z Drtivého dopadu si tak hrdinové mohou nechat jen zdát.)

Kromě očekávaných velkolepých scén totální zkázy (kde nevezme za své jen obligátní Bílý dům, chrám svatého Petra v Římě, Kalifornie či Las Vegas, ale i Yellowstonský národní park nebo Havaj) se tak divákovi podstrkuje morální dilema kolem výběru osazenstva záchranné "archy". Na věc mají v rámci nabízené obvyklé kolekce povahově i sociálně rozdílných hrdinů samozřejmě zcela opačné názory “normální” postavy, které se náhodou přimotají do centra dění (hrdinný černošský vědec Adrian/Chiwetel Ejiofor, chcípácký spisovatel Jackson Curtis/John Cusack), a cyničtí politici (ovšem s výjimkou ušlechtilého amerického prezidenta v podání Dannyho Glovera).

Vztah umělé selekce a přirozeného výběru zkombinovaného s náhodou, aplikovaných do katastrofického děje, se stává hlavním zdrojem napětí, které vás na sedadle v kině celkem spolehlivě udrží v bdělosti po celých 158 minut promítacího času. Nejde tak jen o to, že standardně a podle očekávání přežijí ti hrdinové, kterým fandíme, protože jsou sympatičtí, zábavní nebo roztomilí a nemají žádný morální škraloup. Jde tady i o zřetelné outsidery, které jakoby symbolizovala Curtisova poslední kniha – propadák, jejž kritika odstřelila jako nesmyslně optimistický, ale jejíž výtisk s sebou shodou náhod všude nosí Adrian, protože ho dostal od tatínka. A protože jde o vědce, bez kterého se Bílý dům neobejde, dostává se pohrdaná kniha mezi Monu Lisu a Michelangelova Davida...

Pokud jde o možnost záchrany, nedržíme palce anglické královně a jejím psíkům a skvadře dalších politiků, kteří – jak nám autoři filmu podsouvají - mezi přeživšími prostě nesmějí chybět (stejně jako posádka, vědci, vojáci a podobné "živočišné druhy", bez kterých se nejspíš neobešel ani Noe). Pod Emmerichovou taktovkou ale držíme palce těm, kteří byli v rámci vyprávění vyvoleni náhodou a svou nepostradatelnost pro “ty nahoře” osvědčují průběžně, takže vlastně modelují výslednou podobu událostí. Zatímco lidstvo jako celek kdesi v pozadí hyne a občas se k němu přidá některá z důležitých postav, která se obětuje pro ostatní, sledujeme porážku pragmatického počtářského plánu pomyslným přirozeným výběrem. Ten ale vůbec není přirozený, ale zcela idealisticky pojatý, neboť vítězné/přeživší hrdiny charakterizuje morálka, ušlechtilost, osobní nasazení, sebeobětování a touha po lásce a pravdě.

Přežije tedy americký prezident (Danny Glover), unavený a čestný muž, stojící v čele prohnilé vlády, reprezentované kluzkým Anheuserem (Oliver Platt)? Nezahyne legrační psík? Dotáhne to do konce divous Charlie, řečnící do rádia o konci světa a spiknutí mocností (Woody Harrelson)? Uspěje tlustý ruský zbohatlík (Zlatko Buric), který kdysi býval boxerem, jeho zhýčkaná dvojčata a mladá milenka , jíž pořídil poprsí na splátky? Vydrží do konce Custisova bývalá manželka (Amanda Peetová), její nový partner – úspěšný plastický chirurg a odcizené děti? A co mladý buddhistický mnich a jeho bezzubá babička? A co lepá prezidentova dcera (Thandie Newtonová?)

Neptejte se tak pošetila a mazejte do kina. Popis zkázy světa je monumentální jako největší zábavní park na světě (o což se vrchovatě postarali trikaři) a korunuje ho superoptimistické finále, které snese srovnání s nejryzejším ideologickým škvárem, jaký kdysi produkovala stalinská kinematografie.

(Pozor, následuje spoiler a pokud o něj nestojíte, zavřete prosím oči a nečtěte.)

Finále 2012 je promyšlenou politickou agitkou, oslavující prezidenta Baracka Obamu a shrnující, co už dějem prosakovalo tu a tam předtím (např. ironickou poznámku jednoho z hrdinů, že v Bílém domě už to potřebovalo uklidit, vhodně doplnila scéna, v níž až k sídlu podle všeho republikánské hlavy státu obří tsunami přivalí k vojenskou loď nazvanou po demokratickém prezidentském idolu John Fitzgerald Kennedy). Katastrofa se ukazuje jako očistná: omyla tvář světa a změnila jeho podobu. Z mořského dna byla vyzdvižena Afrika, která už prý nikdy nebude vyprahlá – a opravdu, zelená se jedna radost, pročež přeživší zbytky lidstva zamíří jako k novému domovu právě k ní – přímo k Mysu dobré naděje. Hrdinova dcera se už nepočurává a začne se kamarádit s ruských chlapečkem...

(otevřete oči)

Kdyby hrozil konec světa a někdo vybíral ty nejcennější filmy, které je třeba zachránit, nové dílo Rolanda Emmericha by se do "noemovy filmotéky" mohlo klidně dostat – tedy v případě, že by selekci prováděla obamovská administrativa. Je to totiž skoro oficiální dokument své doby. Ale to probůh neznamená, že zároveň nejde o ryze zábavný, barevný a hlučný film, jehož shlédnutí vám bezproblémově pročistí hlavu.

2012
USA/Kanada 2009, titulky, 158 min.
Režie: Roland Emmerich
Scénář: Harald Kloser, Roland Emmerich
Kamera: Dean Semler
Hudba: Harald Kloser, Thomas Wander
Hrají: John Cusack (Jackson Curtis), Chiwetel Ejiofor (Adrian Helmsley), Amanda Peetová (Kate), Oliver Platt (Anheuser), Thandie Newtonová (Laura Wilsonová), Danny Glover (president Wilson), Woody Harrelson (Charlie), Zlatko Buric (Karpov)

Premiéra: 12. listopadu 2009