Ceny české filmové kritiky

Pouta Radina Špačka s přehledem zvítězila

Včera (13. ledna 2011) byly poprvé vyhlášeny Ceny české filmové kritiky, jimiž domácí filmoví novináři a publicisté ocenili nejlepší kinematografické počiny roku 2010. V druhém kole se posuzovaly výkony v jedenácti kategoriích na základě nominací a hlasování se zúčastnilo 46 osob - což je více než 85% hlasujících. Zdá se tedy, že kritici si nové, vlastní a nezávislé ceny velmi váží... I to by ji mělo trochu odlišovat od podobných hlasování pořádaných v rámci Českého lva či Febiofestu. 

Scenárista Pout Ondřej Štindl
a producent Vratislav Šlajer

Nejvíce nominací - sedm - získal snímek Radima Špačka Pouta, o jednu méně si vydobyla komedie Roberta Sedláčka Největší z Čechů a čtyři  měl Svěrákův Kuky. Celkem v souladu s tím Špačkův film proměnil největší počet nominací - za nejlepší film, režii, scénář a mužský herecký výkon (Ondřej Malý navíc získal cenu RWE za objev roku). Sedláčkův "společensky méně závažný" opus se pak bohužel a poněkud překvapivě musel spokojit jen s hereckou cenou pro Simonu Babčákovou. Kritici tak nakonec dali v rámci preferovaných projektů jednoznačně přednost dramaticky pojaté "závažnosti" před originálním, ale komediálním pohledem Sedláčkovým. Také Svěrákova loutková pohádka si nakonec odnesla jen jednu cenu - za kameru... (Kompletní seznam nominovaných a oceněných najdete na konci tohoto textu.)

Slavnostním večerem provázel
Petr Nárožný 

Dvoukolové hlasování má svá specifika: jistě jsem nebyla úplně sama, kdo v prvním kole dal před strategií "hlavy" - tedy volbě zřejmých favoritů - přednost svému srdci (pro mne to byl letos jednoznačně opus Davida Jařaba Hlava-ruce-srdce). Protože ten se nakonec musel spokojit jen s nominací za kameru, ve druhém kole, jehož podobu určil názor většiny, přišel i u mne ke slovu rozum, tedy "hlava"... Bude samozřejmě zajímavé sledovat, nakolik (pokud vůbec) se budou od tohoto prvního, přesvědčivého kritického komentáře uplynulého filmového roku lišit jiná hlasování, ať už "akademická" či "kritická". Český lev je každopádně za humny: slavnostní ceremoniál proběhne 5. února - a společnost VAC - ve zřejmé reakci na vznik Cen české filmové kritiky - zahájila na poslední chvíli sběr nových jmen právě do kritické sekce, patrně aby posílila její legitimitu.

Hajný Březina v Herzově kontroverzním
Habermannově mlýnu vynesl cenu Karlu Rodenovi 

Protože jsem znovupřijetí mezi Vachlerovy filmové kritiky odmítla, na Českého lva opět  pravděpodobně pozvána nebudu. Coby pravidelný televizní divák minulých ročníků ovšem snad mohu utrousit pár slov k tomu, že se mi včera slavnostní ceremoniál kritických cen ve vztahu k vachlerovské show jevil jako mimořádně příjemná alternativa. Oddechových vsuvek tříštících pozornost bylo minimum, stejně jako trapného bavičského humoru (Petr Nárožný byl "jen" vtipný a noblesní). Naopak jsem si užila hovorů přímo k věci a ukázek (a ani jsem si nevšimla, že vypadl přehledový sestřih dokumentárních filmů).  

Eva Zaoralová přála českých filmařům,
aby příští rok dodali kritikům mnoho krásných filmů

Pražské divadlo Archa je malé, takže prostor hlediště (zařízený ve stylu podobných zahraničních akcí elegantními stolky) pojal skutečně výběr lidí "od fochu" a nikoli - jak bývá obvyklé jinde - početně převažující hordu sponzorských hostů, kteří nemívají s filmem nic společného. Potěšení z dění na jevišti zvyšovala možnost konzumovat průběžně luxusní šampaňské i výběr předávajících, který nesázel na populární celebrity, ale spíš na zajímavé a vážené osobnosti (třeba ocenění za nejlepší dokument kolegyni Heleně Třeštíkové předala Drahomíra Vihanová, nad nejlepší původní hudbou dostal patronát legendární dirigent Mario Klemens a Ondřeji Štindlovi předal scenáristickou cenu Václav Havel, který se zanedlouho představí coby novopečený filmový režisér).

Všechny samozřejmě napadlo totéž:
bude se za rok předávat nějaká cena
naopak  Václavu Havlovi? 

Příjemnost celé akce (trvající zhruba hodinu a půl) se pro mne generovala i od skutečnosti, že byla relativně malá a mohla si tedy dovolit být elegantní a přitom domácká. Ty, kteří večer připravovali, nemusel trápit požadavek sledovanosti a nad nikým na jevišti pak nemohl převládat stres z přímého přenosu. Vlastně bylo v duchu celé akce i to, že hned několik oceněných se nedostavilo a poslalo za sebe na jeviště náhrady (očekávané i neočekávané). MIDI LIDI tak dali přednost nahrávání v Brně, Simona Babčáková čerstvému miminku a Radim Špaček pravidelným toulkám po Indii... Také řada děkovných řečí oceněných stála z hlediska zábavychtivého televizního diváka za starou bačkoru (těžko říct, zda v mých očích zvítězila kompletně dojatá Liška Boková nebo poctivě rozpačitý  Roden).

Takže se těším na příští rok... Mimochodem: přehled hlasování všech novinářů a publicistů v jednotlivých kategoriích druhého kola najdete na webových stránkách Cen české filmové kritiky www.filmovakritika.cz (ve chvíli, kdy tenhle text píši, tam ale ještě kupodivu nic není). Na stejném místě prý také časem objevíte záznam slavnostního večera.

Výsledky (vítěz je mezi nominovanými zvýrazněn červeně):

NEJLEPŠÍ FILM
Kuky se vrací – producent Biograf Jan Svěrák, režie Jan Svěrák
Největší z Čechů – producent Produkce Radim Procházka, režie Robert Sedláček
Pouta – producent Bionaut Films, režie Radim Špaček

NEJLEPŠÍ DOKUMENTÁRNÍ FILM
Český mír – producent Hypermarket film, režie Vít Klusák, Filip Remunda
Katka – producent Negativ, režie Helena Třeštíková
Nesvatbov – producent Endorfilm, režie Erika Hníková

NEJLEPŠÍ REŽIE
Kuky se vrací – Jan Svěrák
Největší z Čechů – Robert Sedláček
Pouta – Radim Špaček
Přežít svůj život – Jan Švankmajer

NEJLEPŠÍ KAMERA
Hlava, ruce, srdce – Marek Jícha
Kuky se vrací – Vladimír Smutný, Marek Bliss
Pouta – Jaromír Kačer

NEJLEPŠÍ SCÉNÁŘ
Kuky se vrací – Jan Svěrák
Největší z Čechů – Robert Sedláček
Pouta – Ondřej Štindl
Přežít svůj život – Jan Švankmajer

NEJLEPŠÍ PŮVODNÍ HUDBA
Český mír – MIDI LIDI
Občanský průkaz – Petr Ostrouchov, Ľuboš Beňa a Matěj Ptaszek
Pouta – Tomáš Vtípil

NEJLEPŠÍ MUŽSKÝ HERECKÝ VÝKON V HLAVNÍ ROLI
Největší z Čechů – Jaroslav Plesl
Piko – Rostislav Novák
Pouta – Ondřej Malý

NEJLEPŠÍ MUŽSKÝ HERECKÝ VÝKON VE VEDLEJŠÍ ROLI
Habermannův mlýn – Karel Roden
Kajínek – Vladimír Dlouhý
Největší z Čechů – Jiří Vyorálek

NEJLEPŠÍ ŽENSKÝ HERECKÝ VÝKON V HLAVNÍ ROLI
Mamas & Papas – Zuzana Bydžovská
Největší z Čechů – Simona Babčáková
Občanský průkaz – Aňa Geislerová

NEJLEPŠÍ ŽENSKÝ HERECKÝ VÝKON VE VEDLEJŠÍ ROLI
Mamas & Papas – Zuzana Čapková
Občanský průkaz – Kristýna Liška Boková
Ženy v pokušení – Eliška Balzerová

CENA RWE PRO OBJEV ROKU
Ondřej Malý – Pouta
Rostislav Novák, ml. – Piko
Tomáš Řehořek – Piko


(většina použitých fotografií pochází z oficiální stránky Cen)