Další rok

Něco na té Mary je... 

Dřív, než venku na trávníku sleze sníh a než Mike Leigh oslaví osmašedesátiny (což bude 20. února), měli byste se vypravit na nový film tohoto klasika britského filmu. A rozhodně byste to měli udělat dřív, než slepička vejde snese a bude konec Projektu 100, v jehož rámci se Další rok (v jedné jediné kopii) uvádí. Jinak se vám totiž stane, že o tenhle malý, ale moc zajímavý film přijdete. A mohlo by vám to být líto, kdyby třeba dostal Oscara za scénář nebo některou z dalších cen, na které je nominovaný - a vy byste ho marně šťárali v programech kin, které mezitím k nepoznání změní dravé předjarní vody. 

Tom a Gerri: dokonalý pár 

Přiznám se, že mi podobné (a často i britské) britské filmy sloužívají coby připomínka normálnosti, na kterou ve svém převážně hollywoodizovaném profesionálním životě pozapomínám. Je totiž příjemné si uvědomit, že vedle Děcek v pohodě (či třeba Nevinnosti) existují skutečně chytré, neokázalé, komorní filmy, které si na nic křečovitě nehrají a dají přitom divákovi v jeho uvažování o světě pěkně zabrat. Rozhodně si tak nemyslím, že Další rok je laskavý, hezounký a legrační film. A mimochodme si stejně rozhodně nemyslím, že by šlo o nějakou třídní kritiku či dokonce ukázku bídy střední třídy v Británii, (jak soudí kolega Kamil Fila na aktualne.cz). Obojí by mne od nějaké chvály odradilo.                 

Letní kapitola: odpoledne na zahradě

Stárnoucí pár, architekt Tom a psycholožka Gerri, jsou navenek normální manželská dvojice obývající mrňavý řadový domek se zahrádkou na londýnském předměstí. Coby bonus navíc mají ještě malou zeleninovou zahradu v zahrádkářské kolonii, na kterou mohou  (vzhledem k relativní laskavosti anglického klimatu) docházet i v zimě. A mají dobré vztahy k sobě navzájem i k celému světu. Touto až nesnesitelně pozitivní prezentací upomínají na hrdinku Leighova předchozího filmu Happy-Go-Lucky - a celý film vlastně čekáte, jestli nejde o nějakou lživou, spokojenou fasádu, která bude posléze rozbita na padrť. Výsledkem  Leighova civilního a střízlivého přístupu (a možná i výsadou jeho věku) však je, že takovým procesem Tom a Gerri neprocházejí (i když většina ostatních postav ano). To, že jde o "dokonalý pár", nepůsobí odporně: jednak Jim Broadbent a Ruth Sheenová své hrdiny tak nehrají, jednak postavy jejich dobrota a smysl pro humor nijak nechrání před otravností, neštěstím a zlobou jejich okolí. 

Mary: kamarádka z práce

Spíš naopak: lidé, které dvojice ve čtyřech kapitolách situovaných do čtyř ročních období přijme ve svém domě (nebo je naopak sama  navštíví je), si nedělají žádné problémy s ventilací svých problémů a temných stránek.Nejhorší je Mary, osamělá, otravná, afektovaná, stárnoucí sekretářka s láskou k alkoholu, která se považuje za Gerriinu přítelkyni. A právě Mary je - jak se nakonec ukáže - velkou, dramatickou hrdinkou tohoto vyprávění, respektive jedinou postavou v něm, která se změní a dochází k (velmi nehezkému a smutnému) poznání. 

Tom a Gerri se mají pořád rádi 

Navenek velice prostý film, ve kterém se jakoby skoro nic neděje, jde jen nesnadno shrnout do nějakých obecných pouček: je totiž příliš civilní a současně příliš rafinovaný na to, aby nabízel typové situace a charaktery, které by společně na diváka upekly nějaké to morální poučení nebo moudro.Všechny postavy, které tu za něco stojí, nicméně mají smysl pro humor a sebeironii. Jsou proto schopné spolu komunikovat a soucítit s ostatními (a možná není náhoda, že Gerri, jejich syn Joe i jeho nová přítelkyně pracují v oborech, které takový přístup vyžadují).Současně si dovedou s potěšením vychutnat svou existenci (což se nenápadně vyjadřuje tím, že rády vaří a jedí). 

Leckdo z přátel se neobejde bez alkoholu

Kontrast k nim tvoří postavy, které to všechno pouze předstírají a ze života se těšit neumějí - vedle Mary třeba Tomův čerstvě ovdovělý bratr (kterému se ovšem není co divit). Mezním exemplářem tohoto druhu je ovšem Geriina utahaná a zoufalá pacientka Janet, která se objeví jen v prologu filmu. V podání Imeldy Stauntonové (která si zahrála hlavní roli v Leighově filmu Vera Drake - Žena dvou tváří) je ovšem natolik výraznou postavou, že vás během vyprávění několikrát přepadne touha se s ní znovu setkat.

Se schopností radovat se si ovšem pohrává i sám režisér. Své vyprávění totiž divákovi nejprve nabízí jako vtipnou konverzační komedii, jejíž hvězdou je se svým výstředním chováním, řečičkami a výstředním oblečením právě Mary. (Film jsem viděla v nabitém premiérovém kině a byla jsem překvapená, jak snadno mu většina diváků na to skočila a svíjela se smíchy s pocitem, že jde o taškařici.) Jak ovšem příběh spěje od jara k zimě, slunce, zeleně a legrace ubývá - a v mrazivém finále si se zaťatými zuby uvědomíte, že jste vlastně sledovali lidskou tragédii vyprávěnou trochu jinými prostředky, A že ta ústí pro hlavní postavu do nenávratně  "konečného" bodu... Což ovšem neznamená, že byste coby diváci museli nebo měli zapomenout na to, jak pěkně jste se předtím zasmáli: vyprávění tedy můžeme vnímat také jako paralelu k celému lidskému životu. A nejlepší na tom je, že to všechno díky skvělým hercům, kteří své role improvizovali i přepečlivě zkoušeli, vůbec nevypadá hollywoodsky banálně...                           

Another Year
Velká Británie 2010, 129 min. titulky
Scénář a režie: Mike Leigh

Kamera: Dick Pope
Hudba: Gary Yershon 

Hrají: Jim Broadbent (Tom), Lesley Manvilleová (Mary), Ruth Sheenová (Gerri), Oliver Maltman (Joe), Peter Wight (Ken), David Bradley (Ronnie), Imelda Stauntonová (Janet)

Premiéra: 13. 1. 2011