Prohledat tento blog

pátek 24. února 2012

Modrý tygr

Kdysi býval český film pro děti a mládež tak dobrý, že se dal úspěšně exportovat do kapitalistického zahraničí. Snímky Lišáci, Myšáci a Šibeničák (1970) a Páni kluci (1975) Věry Plívové-Šimkové nebo Lucie, postrach ulice (1984) Jindřicha Poláka i dnes zůstaly domácím rodinným stříbrem. V dnešním harrypotterizovaném světě však představují cosi jako slepou kolej. Když po ní ovšem dojedete až na konec a musíte se chtě nechtě zastavit, zjistíte, že les kolem kvete a voní a prohánějí se v něm motýli. A z exotického křoví na vás zabručí tygr. Modrý, samozřejmě.

Pro debutujícího režiséra (ale zkušeného producenta) Petra Oukropce titulní protagonista jeho filmu představuje jinakost, na kterou je okolí nuceno reagovat. Tak je to i se samotným Modrým tygrem, který právě vstupuje do českých kin a který svou odlišnost od současné produkce zřetelně deklaruje už čitelnou, hravou reklamní kampaní. Ta se obrací především k menším dětem. Nenutí je pitvořit se ani předčasně vyrůst, což je skoro zázrak v rámci filmů určených nezletilcům. Ty mají totiž u nás podobu kostýmní pohádky plné upištěných maškar ve stylu Zdeňka Trošky – nebo se pokoušejí po vzoru Vorlíčkovy Saxány a Lexikonu kouzel nemotorně napodobovat americkou fantasy. K tradici dětského příběhu, slučujícího civilnost s fantazií, v posledních letech odkazovaly snad jen snímky Kdopak by se vlka bál (2008) Marii Procházkové nebo – ve své loutkové části – Svěrákova pohádková moralita Kuky se vrací (2010).

Modrý tygr ovšem nenavazuje jen na domácí kvalitu, ale i na klasické literární vzory. Petr Oukropec se na scénáři podílel s autorkou půvabné knižní předlohy Terezou Horváthovou, která nedávno vyšla v „alternativním“, rodinném nakladatelství Baobab. Desetiletá hrdinka filmu Johanka je tak náruživou čtenářkou knih. A v její knihovničce zjevně nechybějí ani tituly, které dětem cestu k dobrodružství otevíraly už ve 30. letech. Trosečníky z Vlaštovky Arthura Ransoma ovšem nečetl jen dívčin dědeček v prvorepublikovém vydání, ale i její matka v 70. letech - v „pruhované“ vazbě kultovní edice Albatrosu KOD. Modrý tygr tak s nenucenou samozřejmostí podporuje názor, že všechny generace mohou najít společnou řeč přes dobré knížky a filmy.

Problémy dospělých kouzelníků

Modrý tygr je „předpubertálním“ vyprávěním a může tak oslovit stejně naléhavě kluky i holky. (A nejspíš i jejich rodiče.) Příběh o tajemném modrém tygrovi, který se nečekaně objevuje uprostřed velkoměsta, totiž neřeší nadlidsky obtížné problémy „dospělých kouzelníků“ – a současně od nich děti neodděluje. Malí hrdinové tak nezachraňují – po vzoru chudáka přepracovaného Harryho Pottera - před ničivou zkázou celý dospělý svět. Vědí však, že pro začátek docela postačí péče o všechno to dobré, co je bezprostředně obklopuje. Do soukromého universa desetileté Johanky (talentovaná Linda Votrubová) tak vedle kamaráda Matyáše (zajímavý Jakub Wunsch) náleží i stará botanická zahrada, kde bydlí. A samozřejmě rodiče obou dětí, kteří v zahradě pracují - věčně se škorpící singles Deržová a Kytka, kteří k sobě ovšem svým způsobem nerozlučně patří (v sympatickém podání Barbory Hrzánové a Jana Hartla ovšem nejde o žádnou love story). Ti všichni se tajně ujmou modrého tygra – ve skutečnosti zraněného mláděte, díky jehož kouzelnému vlivu zahrada rozkvete desítkami nových rostlin.

Kdo ví, jestli by veřejnost pochopila užitečnost takové „samoúčelné“ krásy, kdyby nebyl jako zloduch odhalen sebestředný Rýp – starosta, který chce starou městskou čtvrť se zahradou zbořit a nahradit „čistou“, supermoderní zástavbou. V přesném podání německého herce Daniela Drewese je Rýp bodrým a usměvavým populistou, jako zrozeným do polosvěta současné domácí politiky. Rýpovo padoušství nachází výraz i v „dětinské“ manipulaci s veřejným míněním a médii (která zastupuje správňácky investigativní reportérka v podání Anny Polívkové). Tahle aktuální postava však z Johančina fantazijního světa nakonec nevyčuhuje příliš rušivě: i Rýp se totiž musí podřídit všeobjímající snové hravosti. Ve vyprávění tak nemá místo šťouralská „dospělá“ logika zkoumající příčiny a následky – i když nelze přehlédnout, že výlučné, eskapické finále českou realitu odsuzuje jako svět, ve kterém se nedá moc spokojeně žít.

Navzdory „dospělým“ konotacím zůstává Modrý tygr osvěživou letní podívanou, která zvolněný rytmus vyvažuje úchvatnou vizuální stránkou. Vyprávění vládne uvolněná a rozmyslná hravost, která se promítá do všech jeho složek, počínaje barevností přes kostýmy a bujně zabydlené lokace až k ústrojnému prolínání hraných scén s různými druhy animace. Vše pak korunuje titulní, digitálně „dobarvená“ tygří atrakce, která není žádným roztomilým koťátkem na mazlení. Modrý protagonista Oukropcova filmu má v sobě totiž důstojnost a divokou unikavost – jako každá výzva ke svobodnému snění, kvůli níž stojí za to vydat se zase jednou s dětmi do kina.

ČR 2012, 90 minut
Režie: Petr Oukropec
režijní supervize: Bohdan S
lámaScénář: Tereza Horváthová, Petr Oukropec
Kamera: Klaus Fuxjäger
Hudba: Jakub Kudláč a Markus Aust
Hrají: Linda Votrubová (Johanka), Jakub Wunsch (Matyáš), Barbora Hrzánová (maminka), Jan Hartl (tatínek), Daniel Drewes (Rýp), Anna Polívková (reportérka), Lenka Vychodilová (saň)
Premiéra 23. 2. 2012

(Tenhle text jsem napsala pro Lidové noviny, kde také vyšel. za možnost uveřejnit ho i zde na blogu redakci děkuji.)

2 komentáře:

  1. Srdečně Vás zdravím! Zrovna vidím, že začínáte spolupracovat s Aktuálně! Jestli jde o nové angažmá, tak gratuluju a těším se na Vaše články. M. Pavlas

    OdpovědětSmazat
  2. M. Pavlas: Já už jsem pro ně už kdysi dělala. Ale nevím, jak to bude teď pokračovat - jejich honoráře jsou tak nízké, že to je pro mne, která se psaním musím živit, bohužel nepřijatelné.

    OdpovědětSmazat