Ceny Americké akademie 2012

Jak se dalo předpokládat, masivní lobby amerického producenta (Weinstein Company) vynesla francouzsko-belgický snímek The Artist k "definitivnímu" úspěchu v podobě pěti zlatých sošek (nejlepší film, režie, herec v hlavní roli, kostýmy, původní hudba). Z deseti nominací tak roztomilá, ale přeceněná evokace starého Hollywoodu v režii Michela Haznaviciuse proměnila polovinu, tři navíc v "hlavních" kategoriích. Přestože jde o svébytně hollywoodizované evropské dílo, narazit sudy mohou především Francouzi: díky tomu, že je The Artist "němý", totiž snímek s početnou účastí francouzských herců a členů štábu (včetně režiséra) vzbudil dojem, že jde o jakýsi globální "americký" film.

Vyvozovat z vítězství filmu The Artist (recenzovala jsem ho tady) lze ledaccos - kupříkladu pojem "umělec" z jeho názvu se v rámci děje vztahuje k žánrovému filmu tak, jak to sice bývá zvykem v Hollywoodu, ale nikoli v Evropě. Každopádně The Artist letos bodoval u řady udílečů prestižních cen a stal se "nejlepším filmem roku". Já jsem oscarový triumf přála Hugovi a jeho velkému objevu, který měl o nominaci o jednu víc, ale proměnil jich rovněž pět, a to pouze v "technických" kategoriích (kamera, výprava, střih zvuku, zvuk, vizuální efekty). (O Hugovi jsem s úctou psala tady.) Scorseseho oslava kinematografie přitom zkoumá své téma mnohem hlouběji a komplexněji něž The Artist, což byl patrně v rámci oscarového dostihu její hlavní problém.

Z hlediska naplnění předem daných vzorců byly letošní Ceny Akademie (kompletní seznam najdete zde) bez překvapení i v dalších kategoriích: Meryl Streepová získala za Železnou lady po právu cenu za ženský herecký výkon v hlavní roli a navýšila tak svoje životní skóre (sedmnáct nominací, z nich proměněné tři). Oscara za herecký výkon ve vedlejší roli si odnesli Octavia Spencerová (Černobílý svět) a Christopher Plummer (Začátky šly u nás rovnou na DVD). Cenu za původní scénář dostal Woody Allen a přidal si ji tak do soukromé líhně svých čtyř Oscarů (kde však stále ještě chybí Oscařice). Rozchod Nadera a Simin se stal nejlepším neanglicky mluveným filmem, což je první oscarový úspěch íránské kinematografie a také ryze politické gesto Akademiků podporující íránskou kinematografii fungující v totalitním režimu (protože mám letos pro MFF Karlovy Vary už tradičně na starosti výběr íránských filmů, vím, že je jí podpory zatraceně potřeba).

Možná si Oscary beru trochu moc osobně - ale venkoncem trávím vzhledem ke své nekonečné pracovní době s filmem výrazně víc hodin týdně než soustružník se svým soustruhem. I proto mne letos výsledky méně těší a víc mrzí: ostrouhal totiž Terrence Malick se Stromem života i Steven Spielberg s Tintinovými dobrodružstvími a Válečným koněm (jehož sáhodlouhou recenzi tady uveřejním zanedlouho). Mezi oceněnými není Brad Pitt, scenáristé thrilleru Jeden musí z kola ven nebo Moneyballu ani John Williams (který se svezl na Spielbegrově multineúspěchu, protože byl nominovaný za oba jeho filmy).

Abych letos nebyla jen posmutnělá (což jsem byla už při komentáři nominací), mám velkou radost z vítězství skvělého animovaného chameleoního westernu Ranga Gorea Verbinského, ve kterém mimochodem najdete i halucinogenní "oscarovou" scénu s eastwoodovským Duchem Západu: