Navždy spolu

Paige a Leo (nekompatibilně roztomilí Rachel McAdamsová a Channing Tatum) jsou manželé a milovali by se až do smrti, kdyby do jejich auta nenarazil náklaďák a nezbavil ženu paměti zahrnující posledních pět let života - tedy její seznámení, randění, sňatek a společné soužití s Leem. Pro Paige je po úrazu mozku Leo naprosto cizím mužem, naopak miluje Jeremyho (relativně zajímavý Scott Speedman), se kterým byla zasnoubená kdysi - ještě předtím, než proti otcově vůli opustila studia práv a dala se bohémskou dráhu sochařky. Také bohatí, snobští rodiče, které Leo vůbec nezná, protože s nimi "jeho" Paige dlouhodobě přerušila všechny styky, jsou pro mladou ženu nyní mnohem důležitější než nějaký zhrzeně se tvářící manžel.

Protože Leo si do manželského slibu vlastnoručně vložil větu, že bude Paige milovat až do smrti (což hodlá dodržet), nezbývá mu než si manželčinu lásku získat znovu. Nejde to tak snadno jako poprvé, také proto, že mu v cestě stojí Paigeini zlotřilí rodiče - respektive přecitlivělá matka (Jessica Langeová přidávající k otřesně nevěrohodným výkonům ve filmu svůj "herecká koncert") a zlovolný otec doufající, že dcera bude na druhý pokus lépe vyhovovat jeho plánům (a tuhle hloupou roli nezahraje dobře ani Sam Neill).

V režijním debutu Michaela Sucsyho, na kterém se podílelo (s nepříliš přesvědčivým výsledkem) nějak příliš mnoho scenáristů, nakonec všechno dobře zapadne do zavedených šablon. (I když vlastně jde o romantické drama, což bývá jinak žánr slibující poněkud větší originalitu než romantické komedie, s níž film rozpačitě koketuje). Jak jsem se tak v kině zoufale nudila, představovala jsem si, jaké by to bylo pěkné, kdyby se otci Thorntonovi jeho plán podařil a z Paige se stala konformní právnička, která by si vzala konformního Jeremyho a měla s ním horu konformních dětí. Bylo by to určitě logičtější než tahle předvídatelná verze, která diváky zřejmě touží pohladit je laskavě po duši (nebo jim udělat něco podobně odporného).

Potíž s filmem Navždy spolu ovšem primárně není ani tak ve scénáři, jako v tom, že se ho ujal nezajímavý režisér, který neumí na plátně vytvořit zdání toho správného hollywoodského života. Není divu, že kameramanovi projde i takový rozverný kousek, jako je záběr na objímající se dvojici, který končí tím, že cudná kamera se "schová" pod stůl. Zajímavěji než s postavy, které jen nevěrohodně štěbetají, pak kapku trpí a potom zase štěbetají, je ve filmu prostředí Chicaga, ve kterém se vyprávění odehrává. Nakonec je ale jen bezpříznakovou kulisou sloužící jako pozadí těkavé love story.

Mrzuté je, že Navždy spolu viditelně představuje zmarněnou příležitost: dobře vymyšlená výchozí situace mohla vyústit do nejrůznějších směrů a řada z nich mohla být docela zajímavá. Musejí se naše rozhodnutí při "druhé šanci" vždycky opakovat? Nebo se za jiných podmínek naše životy budou utvářet jinak? Jakou roli hraje náhoda - nebo existuje osud? (Utěšeným příkladem, jak může vypadat dobrý film založený na takových otázkách, pro mne zůstává Věčný svit neposkvrněné mysli).

Jakákoli nadstavba zavánějící mudrováním a psychologizací je však zamlžená režisérovým rozhodnutím, že vše musí za každou cenu vypadat hezky a mile a diváka nelze mást nějakými přemrštěnými nároky. Leovy snahy o "filozofování" v rámci občasných vnitřních monologů tak ve scénáři zůstaly zřejmě omylem z nějaké předchozí verze. K té současné se hodí spíš skutečnost, že Rachel McAdamsová vypadá a hraje jako panenka Barbie a kromě toho, že nechápete, co na její postavě hlavní hrdina vidí, se u ní nedoberete ani větší snahy zobrazit různé fáze Paigeiny svébytné "lobotomie". I tak zábavný moment, jakým je infantilita "omládlé" hrdinky, tak vyjde nakonec nazmar. O herectví (nebo co to je) Channinga Tatuma bylo už napsáno tolik posměšných slov, že nemá cenu plýtvat dalšími. Našinec by řekl, že tenhle herec nestojí za řeč, kdyby se o něj opakovaně nezajímal Steven Soderbergh (což rozhodně není režisér, který by do svých filmů Zkrat a Magic Mike potřeboval angažovat dřevo).

Vyznění celého příběhu, které tak dobře vyjadřuje český název, je tak vinou herecké sestavy totálně depresivní. Dorazit vás může už jen závěrečný titulek, že tenhle neskutečný film prý "vznikl na motivy podle skutečných událostí".

The Vow

USA / Brazílie / Francie / Austrálie 2012, 104 minut, titulky

Režie: Michael Sucsy

Scénář:Jason Katims, Abby Kohnová, Marc Silverstein

Kamera: Rogier Stoffers

Hudba: Michael Brook Rachel Portmanová
Hrají: Rachel McAdamsová (Paige), Channing Tatum (Leo), Sam Neill (Bill Thornton), Jessica Langeová (Rita Thorntonová), Wendy Crewsonová (doktorka Fishmanová), Scott Speedman (Jeremy), Jessica McNameeová (Gwen), Tatiana Maslanyová (Lily)

Premiéra: 29. 3. 2012