Steven Soderbergh má pověst jednoho z nejzajímavějších filmařů současnosti. Možná je ovšem "divnější" než David Cronenberg nebo Tim Burton – i když ve vztahu k vypravěčským pravidlům bývá podvratný spíš skrytě a nezajímá se o výstřední témata. Stejně fasinující jako řemeslná sofistikovanost devětačtyřicetiletého Američana je totiž jeho žánrový rozptyl. V Soderberghově filmografii tak akční thriller Zkrat, který právě přichází do našich kin, figuruje hned vedle dvoudílného Che Guevarova životopisu (2008), katastrofického thrilleru Nákaza (2011) nebo chystané komedie o mužském striptérovi. 
Soderbergh, který začínal jako uživatelsky nepřátelský experimentátor, se ovšem Zkratem hlásí k linii svých žánrových snímků ozdobených účastí hereckých hvězd. Do prostoru akčního thrilleru se sice vypravil poprvé, jde ovšem o stejně inteligentně rozehranou podívanou, jakou byl romantický thriller Zakázané ovoce (1998) či trilogie Dannyho parťáci. Zkrat je navíc dalším z příběhů o pomstě, jejíž sladkost nestupňuje ani tak hrdinův přístup jako režisérovo zálibně promyšlené vypravěčství. Krásná, fyzicky i morálně zdatná agentka Mallory Kaneová je tak mladší sestrou hrdinů Soderberghovy krimi Angličan (1999), Dannyho parťáků či retro romance Berlínské spiknutí (2006).
I tu nejosobnější pomstu ovšem Soderbergh vnímá jako součást širší „sociální“ odvety, realizované obvykle osamělým jedincem ve vztahu k silnějšímu, lépe organizovanému protivníkovi. Zkrat ovšem můžeme číst i jako ironický příběh o partnerském účtování (podobně jako první Dannyho parťáky) nebo jako story o ripostě genderové (tedy jako Erin Brockovich / 2000). Proradný šéf a bývalý milenec Kenneth (Ewan McGregor) totiž hrdinku zaplete do akce „prodané“ konkurenci – a ona se na útěku před najatými zabijáky snaží odhalit pozadí celého komplotu a pomstít se všem mužům, kteří jej zosnovali. Výjimku v příběhu o ženě, která se rozhodne bývalému milenci a jeho kamarádům a "kmotrům" nic nedarovat, tvoří hrdinčin milovaný tatínek (Bill Paxton), otcovský působící státní agent (Michael Douglas) - a galantní mladíček (Michael Angarano), který se Mallory do cesty připlete úplnou náhodou.
Bitka v bludišti
Pohádka o ženě, která nakonec všechny přepere, ovšem nahazuje v divákově mysli i složitější okruhy než jen první signální soustavu, fixovanou na udatnou krasavici v ohrožení. Není divu - Soderbergh se spojil se zajímavým scenáristou Lemem Dobbsem, s nímž už v roce 1991 spolupracoval na životopisu Kafka (a později na Angličanovi). Svůj ironický odstup od věci ovšem tvůrci nedemonstrují nijak okázale (a jediným okamžikem, kdy jej musí registrovat i ten nejnaivnější divák, je chvíle, kdy zadním sklem do auta nečekaně proskočí jelen. Když se totiž divoká honička odehrává v zasněženém lese, co jiného byste mohli čekat, že?) V zásadě prostinká story tak vyhlíží jako zapeklitá, "vážná" špionská historka - a z větší části se legitimizuje jako vyprávění samotné Mallory, prchající v autě před pronásledovateli. Adresátem vyprávění je k smrti vyděšený mladík Scott, který se jí omylem připletl do cesty, ale není žádným platným pomocníkem ani sexuálním objektem (tím je aspoň částečně a na chvíli kolega Aaron v podání Channinga Tatuma). Scott hraje spíš roli jakéhosi informačního rukojmí: má s Mallory sdílet pravdu o celém komplotu, zavěšeném nejdelšími nitkami až v globálním prostoru mezinárodních tajných služeb.
Ve stejné pozici jako Scott je ovšem i divák filmu. Brilantní stylista Soderbegh mu nabízí zábavu tím sofistikovanější, čím větší má povědomí o žánrových kontextech a formách. Zkrat se totiž neopírá o střelhbitý střih a o kaskadérské a digitální triky, které umějí proměnit Angelinu Jolieovou nebo Toma Cruise v akční superhrdiny. Naopak navozuje dojem zvolněného rytmu, protože se spoléhá na klasickou „fyzickou“ akci. Výhradně proto Soderbergh hlavní part svěřil Gině Caranové, bývalé šampionvce bojových umění, která Mallory dodává lakonickou, stravující přesvědčivost ve všech realisticky pojatých scénách bitek a honiček. V souhvězdí noblesních mužských hereckých hvězd, které si své role zjevně užívají (Ewan McGregor, Antonio Banderas, Michael Douglas, Michael Fassbender…), tak Caranová září jako nečekaně vybuchlá supernova, které astronomové ještě nestačili dát jméno. A pravděpodobně ani nestačí, protože jde o hvězdu na jedno použití.
Zkrat díky ní ovšem působí opravdověji než drtivá většina normálních akčních filmů - což si divák rozumově vůbec nemusí uvědomit, protože režisér se rozmyslně obrací k jeho pocitům, k instiktům skrytým za velitelskou fasádou rozumu. Soderbergh se tak z jiné strany vrací ke svým oblíbeným otázkám filmařské opravdovosti. Nejspíš tak není náhoda, že při noční akci v „joyceovském“ Dublinu jeden z protivníků zve Mallory do nedalekého bludiště, které se prý nejlépe prohlíží potmě. Hrdinka však pozvání oslyší: jde totiž jistě o nějakou vražednou léčku, která jí má zabránit v její cestě k pravdě. Filmová protagonistka se může bezvýhradně spolehnout na své „nejtemnější“ instinkty a reflexy – ale divák Stevena Soderbergha má v labyrintu poznání stupeň obtížnosti nastavený pravděpodobně jinak. Což ovšem neznamená, že by se v kině s její pomocí nemohl dobře pobavit.
USA 2011, 93 minut, titulky
Kamera a režie: Steven Soderbergh
Scénář: Lem Dobbs
Hudba: David Holmes
Hrají: Gina Caranoová (Mallory Kaneová), Channing Tatum (Aaron), Ewan McGregor (Kenneth), Michael Fassbender (Paul), Michael Angarano (Scott), Michael Douglas (Coblenz), Antonio Banderas (Rodrigo), Mathieu Kassovitz (Struder), Bill Paxton (otec).
Premiéra: 8. 3. 2012
(Tento text jsem napsala pro Lidové noviny, ale vypadla z něj nakonec zmínka o jelenovi. Tohle je verze, lehce prodloužená o jelena a jiné drobnosti pro potřeby tohoto blogu. Za možnost uveřejnit článek i zde redakci děkuji.)
Žádné komentáře:
Okomentovat