Alan Rickman (21.2.1946 - 14.1.2016)

Když Smrtka sáhne moc hluboko do srdce a mezi nohy, nemám chuť psát nekrolog. Nejsem profesionál. Smrt Alana Rickmana - v pouhých devětašedesáti letech! - zatraceně bolí. Poslal jsem k šípku Českou televizi a Hospodářské noviny, nebudu to komentovat a psát o Opravdově, šíleně, hluboce, kde jsem se do něj poprvé zamilovala, o tom, jak mne pořád baví, že v Robinu Hoodovi: Králi zbojníků prostřednictvím svého šerifa z Nottinghamu ukradl film Kevinu Costnerovi. O Gruberovi ze Smrtonosné pasti, který potvrzuje, že film je tak dobrý, jako jeho zloduch. Pomlčím cudně, po austenovsku, o šlechetném plukovníku Brandonovi z Rozumu a citu. A nenapíšu nic o potterovském Snapeovi, což je role, díky které Rickmana "zná celý svět".

V textu o Králově zahradnici jsem napsala mnohé z toho, co je potřebné říct k Rickmanovi-filmovém režisérovi. Někde doma mám fotky z loňské tiskovky. Právě tenhle svůj druhý a bohužel poslední režijní počin Alan Rickman uváděl na pražském Febiofestu. Málokdy jsem viděla někoho, kdo by byl víc naživu.