Hodně lásky do nového roku!

Zimní svátky trávím ve svém venkovském domě - a tady věci plynou trochu jinak než kupříkladu v Praze. Vánoce jsem prožila v naprostém klidu (i když mi z Tesca místo kapra přivezli jako náhradu lososa). Pokud jde o kulturní vyžití, nějak jsem neměla náladu na tolik pohádek najednou a uvítala program slovenské stanice Dajto, která na Boží hod vysílala Minority Report . Pak jsem zjistila, že jde o "televíziu pre chlapov" - takže se mi zase jednou připomnělo, jaký že to mám vkus. Ale ultraromantický trhák pro ženy, Lásku nebeskou, jsem si dala taky, aspoň kousek, jako každý rok. Povedlo se mi strefit se letos do toho momentu, kdy se postava Colina Firthe musí vyznat ze svých citů před nabitou portugalskou hospodou... portugalsky. Díky dramaturgii dcery a jejího partnera jsem na DVD viděla znovu Příběh Alvina Straighta a Kiešlowského Červenou.

Silvestra jsem oslavila už 30. prosince s přáteli, kteří si laskavě udělali čas před svými náročnými programy na poslední den roku. Udělala jsem pro ně láskyplnou paštiku... Na Silvestra jsem byla sama, nepila jsem a doupravila konečně ten rozhovor s Helenou Třeštíkovou o Zkáze krásou, který jsme dělaly krátce před Štědrým dnem pro on-line časopis Revue. Před půlnocí jsem už pěkně meditovala v podkrovním šeru a do časové reality mne vrátily až sousedovic dělbuchy. Takže jsem popřála hezký nový rok poněkud vyplašené slečně Erwině (kočka) a paní Kůně bydlící ve střeše. Zaobdivovala jsem vějíře ohňostrojů nad Borkem - a šla spát. Ráno jsem zjistila, že napadl jemný poprašek sněhu a menhiry v zahradě v něm vypadají dost elegantně.

Teď musím běžet nasypat slunečnicová semínka sýkorkám. Takže vám přeju, milí čtenáři, krásný nový rok. To, jaký bude, si určuje pro sebe každý z nás. Pro mne bude plný lásky, zdraví, štěstí, skvělých lidí a tvůrčí práce. A teď vy...