Televize Prima mne včera neplánovaně zaskočila: místo práce jsem s lehce zatajeným dechem civěla na Specialistu(1994), jediný rozumný počit peruánského režiséra Lluise Llosy (pokud tedy nechováte obzvláštní slabost pro jeho Anakondu). Specialista je dokonalou ukázkou Stalloneovy tvorby z první poloviny 90. let, kdy se zázračně otřepal z pokusu být legrační a sázel do kin takové filmy, jako je Cliffhanger, Demolition Man, Nájemní vrazi a Denní světlo - což jsou všechno lehce nebo velmi naprůměrné žánrové snímky (a Denní světlo mimochodem uvedlo celou vlnu následujících katastrofických thrillerů).Stallone s Llosou zahájil chytrou politiku, která je pro něj dost častá - spojil se s neznámým, začínajícím režisérem a vnutil mu bezproblémově vlastní styl, tvořící podstatu "stalloneovek". Specialista ve filmografii Llosy či Demolition Dan u Marca Brambilly pak jsou tím zdaleka nejlepším, co kdy natočili - a především dokonale vystihují to, co Stallone tehdy chtěl představovat.
Specialistu jsem včera zpětně znovu ocenila jako skvostnou ukázku dvojjjedinosti dvou "fyzických" žánrů - akčního a erotického. Příběh dvou traumatem zmordovaných hrdinů - odborníka na výbušniny v masochistické výslužbě a ženy, toužící pomstít vraždu rodičů, které byla přítomna jako holčička - má jedinečně ujetou atmosféru. Vládne tu klipová estetika s důrazem na fajnově hlubokou melancholii (dobře se to pozná už v traileru). Šestatřicetiletá Stoneová dva roky po famozním Verhoevenově Základním instinktu a rok před Scorseseho Casinem ještě neprojevovala politováníhodné známky uvadání ani lobotomie jako v pozdějších letech: vypadá nádherně v minikostýmech, směřujících barevně od bílé (na začátku) k černé (na konci), a to tak důsledně, že našinec nemůže nemyslet až na Alfreda Hitchcocka. Na praktiky mistra napětí možná vzdáleně upomíná i skutečnost, že protagonisté spolu milostně splynou až poté, co je hrdinka "mrtvá" (respektive se samozřejmě za mrtvou vydává).
"Nekrofilní" milostná scéna je potom tím jediným, co si ze Specialisty vždycky nakonec pamatuju - a musím říct, že neztratila nic ze své zábavnosti. Pokud si vzpomínám, její choreografie se ujal sám Stallone a opravdu dost připomíná reklamu na návštěvu posilovny. Když pomineme všechny logické výtky (dvojice při sexu leze do sprchy jen proto, že to dobře vypadá), nabízí se tu pěkná silová sestava dvou nádherných hollywoodských těl. Stoneová je vzhledem k mé sexuální orientaci v tomhle filmu pro mne erotičtější, když zůstává oblečená, takže co se týče nahoty, dávám jednoznačně přednost tehdy osmačtyřicetiletému (!) Stalloneovi. Ten v té době ztělesňoval (doslova) tehdejší typ akčního hrdiny a také způsob, jak ho prezentovat. Znamenitě je předvádění toho pěstěného svalstva vidět i v "nahém" úvodu Demolition Mana nebo na slavné obálce Vanity Fair z roku 1993. Tak jsem si včera zase jednou připadala pěkně stará. Při páteční změně počasí mne bralo regma v prstech a ještě jsem navíc slinila u patnáct let starého filmu.
Žádné komentáře:
Okomentovat