Vymknuto jaro z kloubů šílí

Když jsme loni někdy touhle dobou pobývali na Sicílii pod záminkou maratonu v Syrakusách (který běžel můj muž), naráželi jsme při projíždění zimního, vlídného a turistůprostého ostrova na drobné potíže při cestování. Autobusáci a zvláště nádražáci měli co chvíli vážné "techické problémy", což znamenalo, že jízdní řády naprosto přestaly exitovat a doba příjezdu daného spoje byla otázkou osobní domluvy s řidičem nebo jeho příbuznými, kombinované většinou s nevyzpytatelně dlouhým čekáním.

Nejsem ten druh turisty, co by očekával dokonalý servis vycházející vstříc jeho přání být v určitou dobu v cíli, časně jarní dny jsou však krátké a vidět většinu vysněných antických zřícenin potmě přes plot (viz fotografie) mne vždycky nebavilo. "Technické problémy" se pro mne staly samozřejmě okřídleným rčením, za které se schová cokoli počínaje naprostou opilostí přes normální lenost k reálné ztrátě lokomotivy v nepřehledných kopcích kolem barokního městečka Noto.

Důvody, proč jsem teď nějakou dobu nepsala do blogu, se tedy dají také zahrnout mezi "technické problémy". Na paty mi šlape termín odevzdání knihy (já vím, že už s tím otravuju), předčasně teplé jaro, které se rozzuřilo vzápětí po dlouhé a nudné zimě a způsobuje zahradníkovi sedícímu u počítače hektický amok, rozličné nemoci v rodině a hora událostí mimo film, které je třeba také komentovat.

Zatím raději nechám stranou zemětřesení v Itálii a zemětřesení ve vládě (a to je tedy fakt průser - dámy mi snad prominou hrubost). A ještě k tomu Barack Obama v Praze, řečnící jak zářný hrdina v nějakém starém filmu Franka Capry. Mimochodem, možná, že jste si v televizních šotech povšimli, že americkou první dámu provázela skromně v pozadí na její malé nedělní procházce Dana Hábová - skvělá tlumočnice filmů s nezaměnitelně "špičatým" hlasem, výborná překladatelka, milovnice Woodyho Allena a pro mne tedy jediná zasloužená, opravdová první dáma, co se v neděli potloukala po Hradě.

Michelle Obamová si to označení ještě bude muset nějak zasloužit - zatím mne žádným nadšením nenaplnilo, že je autorkou disertační práce zdůrazňující, že americký národ je založen na zločinu a nenávisti, běloši jsou nevykořenitelní rasisté a konflikt bělochů a černochů je nesmiřitelný. A že všechny své síly hodlá vynaložit ku prospěchu černošské komunity (volně citováno ze zajímavého článku v Neviditelném psovi).

Inu, budoucí prezidentský pár se prý na svou první schůzku vypravil do kina na film Spikea Leeho Jednej správně.

Málem bych v tom rozhorlení zapomněla na hlavní "technický problém", kvůli kterému jsem se teď v psaní odmlčela. Je opravdu technický a týká se přímo tohoto blogu, protože jsem na něj v pátek v dobré víře, že vám chystám lehké víkendové počtení, umístila další tématický text z ForMena, týkající se tentokrát superhrdinů. Pak jsem dělala různé věci na klávesnici, které si už vůbec nepamatuji, načež článek se někomu zobrazuje a jinému nikoli a na www.czinema.cz se na něj vůbec nezobrazila upoutávka. Franta Fuka se mi to pokusil nějak laskavě vysvětlit s doplňkem útěšné věty pro debily, že se vše časem srovná (kdybyste chtěli další reference o mojí počítačové negramostnosti, poskytne je jistě rád i Ondra Vosmík, jehož naplňuji v tomto ohledu už léta zdvořilými, hlubokými rozpaky).

Když pak mému muži zmizel z obrazovky i celý pravý odstavec, situace mne tak otrávila, že jsem nebyla schopná v blogování pokračovat... Tak pěkně prosím, buďte shovívaví a držte mi palce, napište mi případně, jestli někdo z vás našel ten text o superhrdinech (teoreticky by měl být pod tímhle novým příspěvkem a JÁ ho tam momentálně VIDÍM), případně objevil i ten pravý sloupec či skutečnou, rozumnou pravici v Čechách - a snad vykutal kdesi i tu sicilskou lokomotivu, zatoulanou podle všeho v mojí pestře hučící hlavě.

Pěkný den.