Čtenáři tohoto blogu snášejí účelné násilí ve filmu

Drobná anketa, kterou jsem uspořádala u příležitosti uvedení filmu Julia Ševčíka Normal (moje recenze je zde) do našich kin, se setkala s vřele silnou účastí - díky všem! Hlavní inspirací ke vzniku ankety byl infomační materiál českého distributora, který byl rozeslaný novinářům jako upozornění na násilné scény ve filmu.(patrně především v rámci masivní reklamy, která však filmu zjevně na startu moc nepomohla - v toptenu víkendové návštěvnosti byl třetí - za premiérou animovaného 3D hitu Monstra vs. Vetřelci a zkušeným matadorem žebříčku Líbáš jako Bůh).

Těch tam mimochodem ve srovnání s hollywoodskými béčky typu Hostelu věru není mnoho (ať už ta scéna s Marií v podání Dagmar Havlové je či není análním znásilněním, jak se onehdy v diskusním klubu Cinemy roztomile dohadovali ctění kolegové Kamil Fila a František Fuka - k jehož mínění o této nadmíru citlivé otázce se touto cestou přikláním).

Co se ovšem týče domácího filmového rybníčku, zůstává Ševčík poměrně "násilnický". Pro mne je ovšem mnohem hrozivější než nějaké to vizuálně efektní bouchání do stolu ta strašlivě naivní scéna, v níž se na Mariino kombiné promítají obličeje hrdinových obětí... To je pro mne, přátelé, skutečné násilí na divákovi! (Nicméně už jsem se dočetla, že právě tato scéna kohosi přesvědčila o hloubce a významuplnosti celého filmu.

Inu, jsem po těch letech už nějaká moc okorale cynická (jenom mne těší, že z ex-Cinemy se na "nemožnosti" Normalu shodme všichni). Takže nastal čas - přistupme k výsledkům ankety.

Jedenáct procent hlasujících bujaře volá, že nic ve filmu není dost brutální. Potěš pámbu - asi vám, moji milí, spoupá do hlavy jaro. Stejný počet hlasujících si při násulných scénách na plátně zakrývá oči - což je trochu nebezpečné: dělám to někdy taky, ale potom si člověk v kooperaci s vlastní fantazií obvykle představuje mnohem horší věci, než jakýkoli filmař dokáže vymyslet. A stejně nakonec ty oči otevřete - s pocitem, že jste právě o něco přišli...

Plná polovina hlasujících nemá nic proti násilí ve filmu, pokud je účelné, ale 21% procent hlasujících hned zpochybňuje slovo "účelný" - a těm musím dát za pravdu, protože tady skutečně narážíme na kámen úrazu.

Každý má představu o účelnosti nastavenou jinak a hranice únosnosti se neustále posouvají. Nad čím se vám zatajil dech před dvěma lety, je dneska už slabý čajíček. Pro mne je taky důležité, jestli něco jenom vypadá jako opravdové, nebo to opravdové je... Vždycky znovu se zachvěji, když vidím tu úvodní scénu z Andaluského psa, ve které se ve velkém detailu břitvou rozřezává oko. Vím, že Luis Buňuel nepoužil živou surrealismumilovnou dobrovolnici, nicméně vím, že jde o oko skutečné - žádný trik.

Stejně nepříjemně mne řízne u srdce, když vidím, jak chirurg na plátně v dokumentárním záběru rozřezává nějakou tu břišní dutinu...

Většinou ovšem skousnu spíš krvavé násilíčko motorovou pilou (i když ho rozhodně nevyhledávám) mnohem snadněji než násilí (zvláště sexuální) kombinované s "uměleckou" myšlenkou - tam asi opravdu jde stranou ten mužský rys mojí povahy, co si ho vždycky tak trapně pochvaluju. Třeba Zvrácený Gaspara Noého je pro mne naprosto neúnosným filmem, o čemž jsem se kdysi - jak si vzpomínám - nějak nemohla dohodnout s kolegy z Filmu a doby. Manželé Ulverovi snímek považují za úžasný a věnovali mu tehdy proto značnou část čísla 4/2003. Já jsem se ale prostě zablokovala a cokoli metaforického, trefného a podobně jsem v něm odmítala vidět - prostě jsem se přes tu znásilňovací scénu nemohla (a dodnes nemůžu) přenést.

Když si ale vzpomenu, jak nablble většinou dneska působí "odvážná" erotika a sex v "uměleckých" filmech z první poloviny 70. let, snažím se najít zadostiučinění v představě, ža za takových třicet let bude možná někomu připadat debilní i to znásilnění postavy Monicy Bellucciové ve Zvráceném.

P.S. Málem bych zapomněla: V anketě se dvě osoby přihlásily k možnosti týkající se čehosi, co hlasující dělá s manželem doma ve sklepě. Jedna z nich jsem byla samozřejmě já (děláme tam domácí víno) - ale ptám se, kdo byl sakra ten druhý?