Prohledat tento blog

pátek 24. dubna 2009

Comeback významně nezajímá 38% čtenářů tohoto blogu

Ve středu po velmi příjemné projekci Star Treku jsme my, pohrobci Cinemy - Iva, Ondra a já - zamířili na rychlé a poživatelné jídlo do stravovacího patra smíchovského multiplexu (které je logicky totožné s patrem, kde se podává filmová potrava). Jakmile jsem zasedli do sekce česká hospoda, všimli jsme si, že hned vedle vpravo pod asijskými lampionky sedí osaměle Kamil Fila, zatímco hned vedle vlevo (zapomněla jsem, o jaký segment multikulturní megastravovny šlo - Itálie?) sedí osaměle Tomáš Baldýnský. Iva nelenila a zmíněné pány, kteří byli předtím samozřejmě rovněž na projekci, převelela k našemu stolu. Ve filmu by z toho byla nějaká "symbolická" scéna, kdy se výkvět české filmové kritiky schází v ČESKÉ restauraci, aby zhrdl cizáckými blafy. Ale skutečnost byla taky fajn.

Tomáš si dal už jen kávu (asi nějaký ten cizácký blaf už přece jen pojedl), což je zpráva pro 4% čtenářů tohoto blogu, kteří v anketě o jeho seriálu Comeback zvolili možnost "Miluji vše, co dělá Tomáš Baldýnský".

O seriálu, který z obrazovek TV Nova vyjukl na zkoprnělé diváky poprvé ve čtvrtek 4. září 2008, získal si je a nedávno se tudíž směl přestěhovat do středečního hlavního vysílacího času, nicméně 13% hlasujících soudí, že ještě potřebuje čas, aby dozrál, 12% ho nepovažuje za nic moc a 30% nadšeně jásá: "Konečně první skutečný český sitcom!".

Možná nejzajímavější je, že nejvíc hlasujících - plných 38% - cítilo potřebu vyjádřit svůj nezájem. Nezájem se totiž většinou vyjadřuje tím, že nehlasujete vůbec (pokud vám zadavatelka ankety nemíří pistolí na hlavu, a to jsem fakt neudělala). Znamená to, že se Tomáši Baldýnskému a jeho týmu povedlo vzbudit značně silnou, schopnou a halasnou opozici? To by byl rozhodně také úspěch - něco, co třeba v současné české politice nenajdete (snad až na tu halasnost).

Ve středu jsem se na díl nazvaný Narozzeniny (pokud jste zaspali, můžete to napravit na příslušných stránkách TV Nova) dívala s vědomím, že o Comebacku budu psát, ať už anketa dopadne jakkoli. Zrovna historka o tom, proč skoro nikdo ze seriálových hrdinů neslaví narozeniny a jak se Tomáš Pacovský pokoušel ty svoje utajit před Ozzákem (protože ten mu vždycky dává strašné dárky), byla pro celý sitcom v mnohém příznačná. Kdo Comeback miluje, určitě se bavil, protože šlo o hodně šílený díl. Bohužel se zároveň projevila i hlavní slabost tvůrců, kteří si pro potřeby jediného dílu vymysleli horu bláznivých nápadů, po kterých nebude v dalších dílech patrně ani stopy (tak to tam totiž většinou bývá).

Lexa má v počítači legrační program identifikující zvířecí zvuky a on a zvláště Saša se ve vztahu k narozeninám ocitají až v pohádkově macešském područí své zpruzelé matky (vsadím se ale, že Saša už v žádném dalším dílu nebude přebírat čočoku a hrách s holoubky). Vypráví se o tom, jak Ozzák bratrovi kdyby zatopil s dárkem, představa živého medvěda v zásadně komorním Comebacku, upnutém prakticky na tři prostředí, ovšem musí zůstat jen představou. Ta s medvědem se mi pak zdá být už ujetou hovadinou z jiného typu komedie.

Tvůrčí tým zjevně nadšeně sahá po všem, co se mu zdá být vtipné, takže směšuje různé žánry humoru - divák se sice baví, ale celé se to jaksi vnitřně rozpadá a neustále destabilizuje: na začátku nového dílu jakoby se začínalo znovu od nuly: postavy stojí na svých původních značkách a vy čekáte, kam je popostrčí v daném čase VNĚJŠÍ okolnosti, vymyšlené pro potřebu tohoto konkrétního dílu. Nemyslím, že by VŠECHNY dějové peripetie měly vycházet ze sitcomových charakterů postav a rozvíjet jejich vztahy - ale kdyby jich bylo o něco víc, možná by i celý Comeback držel víc pohromadě.

Jsem si jista, že se teď dotýkám základní dramaturgické strategie seriálu, který se tímto způsobem obrací především k "divákům bez paměti". Ti jsou oporou současné popkulturní scény - žijí především okamžikem a jejich obzor nesahá moc daleko do minulosti. To generuje pocit až zvířecí libosti, neboť připouštět si existenci minulosti znamená dělat si starosti a výčitky (a taky podezřele moc myslet, což odporuje relaxačnímu cíli sitcomu). Comeback ovšem není sitcom pro idioty, kteří si nepamatují, co bylo před týdnem - vyžaduje kupříkladu diváka s docela dobrou znalostí popkulturních reálií (kdo nezná českou hudební scénu a její historii, přijde o spoustu vtipů - a to je mimochodem asi nejlepší nápad tvůrčího týmu, protože "ozzákovský" svět 80. let je dnes v kurzu i mezi mládeží - takže se oslovují současně dvě divácké generace.).

Dá se sice předpokládat, že plno lidí zasedne příští středu k televizi, aniž vidělo Narozzeniny, ale kdyby se kupříkladu existence Lexova programu zpevnila ve více dílech, zaznamenali by ji - a navíc (což považuju za důležité) by se s tímhle motivem dalo dál pracovat a různě ho rozvíjet. Autorům by to taky ušetřilo plno práce s vymýšlením stále nových gagů (i když ono dělat variace a permutace taky bývá peklo).

Z tohoto pohledu považuji za modelově zdařilejší nedávný díl Koprovka, který měl zřetelnější a soustředěnější děj. Pracoval s historií a vztahy postav (Tomášova minulost diskotékové hvězdy) a nápady vázané na televizní vařící soutěž (což je navíc aktuální mediální téma) spolu vnitřně souvisely. A navíc to celé byla opravdu zábava. Koprovku si budu pamatovat, z Naroozenin mi nakonec zbude asi jenom ten medvěd (co tam vlastně vůbec nebyl).

Takže se přidávám k těm hlasujícím, co soudí, že Comeback potřebuje ještě víc času, aby dozrál. Nova prý plánuje ještě přinejmenším třetí seriálovou řadu, takže čas na to je.

3 komentáře:

  1. Osobně si myslím, že možnosti Lexova programu na rozpoznávání zvuků zvěře byly v tom jednom díle vyčerpané tak akorát. Ale kdyby se přeci jen tvůrci rozhodli ho použít znovu, bylo by docela fajn, abych mu tentokrát rozuměl co říká ve více než dvou případech.

    OdpovědětSmazat
  2. aj bude v blizkej dobe nejaka recenzia na ten novy Star Trek?

    OdpovědětSmazat
  3. Ringo: Ano, máte pravdu, to nebyl dobrý příklad.

    Anonymní: Snad jo.

    OdpovědětSmazat