Prohledat tento blog

středa 9. září 2009

Podzim, podzim přichází... Cesta na vlak z Cerhýnek do Cerhenic. 1. kapitola


Do ucha mi hned ráno automaticky naskočil hlas Jiřího Grossmanna a písnička Rogera Millera v jeho melancholicko-veselém podání mne nesla z naší středočeské vísky vstříc velkoměstu, kde hodlám experimentálně pobýt celé tři dny. Přechod byl zprvu pozvolný: na kopečku zvaném Borek mne přepadl výhled do polabské nížiny, vyšperkované Dobřichovem se starobylým kostelíčkem a na samém sklonku léta italsky vyprahlé.
Pěšina spojující nás s naší střediskovou obcí Cerhenice byla ještě nedávno přátelsky polní, ale před třemi lety se změnila v chodník se "zámeckou dlažbou" (jak to roztomilým omylem onehdy hezky přejmenoval někdo z místních). V den návštěvy Jiřího Paroubka (jež je jedním z viditelných vrcholů působení cerhenického veleaktivního starosty Marka Semeráda, opory středočeské ČSSD) právě položený chodník vedl pouze ke hřbitovu a smetišti (nikoli dějin), kam oko velikánovo z jásající návsi nedohlédlo.

Viděla jsem mimochodem v pátek před památnou sobotou na vlastní oči, jak místní občané (kteří z malých, poměrně neidylických a ve většině ohledů bezvýznamných Cerhenic učinili jednu z výrazně oranžových obcí na regionální mapě republiky - viz článek v Cerhenických rozhledech ze srpna 2007) vlastnoručně a pěkně po potěmkinovsku osazovali okraje chodníčku čerstvými drny trávy. Abych nesloužila za pravicového mrzouta, musím podotknout, že cesta na vlak není teď horší, ale prostě stejná (jen méně hezká) - stará udusaná pěšinka totiž léty získala luxusní "zámecký" charakter.
Při pohledu na Cerhenice od místní školy se na mé cestě na tamní vlak stojí za to zastavit. I když jsem jen "náplava" pobývající ve vedlejší vesnici pouze část každého týdne, sleduji je poměrně bedlivě už skoro patnáct let. Energií páně Semerádovou (který začal starostoval v roce 2002 ve věku čtyřiadvaceti! let) se vesnice o 1500 obyvatelích změnila v městys, ač sám starosta to označení chronicky neumí skloňovat - soudím, že by tak mělo dít podle vzoru "hrad", nikoli "stroj. (Čtu na oficiálních stránkách "městyse", kde je o hodinu více, což považuji za lokální skromnější variaci na "zítra již znamená včera", že se tento nachází "na" okrese Kolín. Použití nesprávné předložky je příznačnou metaforou celkového zpovrchnění vztahu ke světu :-)).

O Cerhenicích mnohé vypovídají Cerhenické rozhledy, do kterých se vyplatí začíst. Jeden by se divil, že nejde o oficiální časopis místní stranické buňky ČSSD, ale o veřejnou informační tiskovinu, vydávanou místním zastupitelstvem a tedy financovanou i z daní občanů, kteří tuto stranu nevolí. Rozhledy vynikají zvláště slovními výpady proti těm z mítních, kteří se odvážili vyjádřit jiné než oficiální názory či je dokonce ilustrovali nějakými opovážlivými činy.

Je tu vždy mnoho místa věnováno fotografiím starosty s "velkými" kolegy z ČSSD, kteří městys navštívili či navštěvují (viz i na www. stránkách Cerhenic, kde vidíte, jak to tu slušelo např. Miloši Zemanovi, Jiřímu Paroubkovi, Davidu Rathovi či Zdeňku Škromachovi).

Postrádám však více podobných fotografií, jakou byla ta na titulní straně, věnovaná starostově svatbě. Kult osobnosti, doprovázený stalinskými praktikami, je tu na takové výši, že se nabízí kupříkladu nějakému studentovi politologie či moderní historie coby srovnávací materiál k éře 50. let.
Podzim, podzim přichází - což mi připomíná, že do Cerhenic už drahnou dobu žádný významný politik ČSSD nezavítal. Vzhledem k blížícím se volbám je to však jistě jen otázka času. Navzdory zaklínací formulce, že Cerhenice jsou "obec, kde jsem se narodil a kde prožiji i zbytek svého života", Marek Semerád svůj městys v současné době možná trochu opomíjí - má teď mnoho práce v Bruselu (je ale zajímavé, že si na své stránky, připojené k oficiálním stránkám Cerhenic, dal i nepříliš sympatizující článek z idnes.cz.).
Zítra už méně politicky: Středočeská architektura v Cerhenicích

3 komentáře:

  1. Á tak v Cerhýnkách žijete, ale přiznám se v životě jsem tam nebyla, ačkoli v Cerhenicích několikrát, když jsem navštěvovala spolužačku z gymplu.Tak až pojedete přes Poříčany, tak tady máte čtenářku, vlastně i čtenáře(mého syna). Náš pan starosta je pro ODS, ale není ve straně, takže jsme takoví modrorůžoví ( to jsou ti skalní komunisti, co ne a ne vymřít - kupodivu mají mladé příznivce a následovníky.Napíšete nám recenzi na Jánošíka? Kamil ho docela pochválil. Tak že bych šla. Báthoryová loni mne zklamala.Zítra pojedu přes Cerhenice do Kolína, tak na vás budu myslet. Zdraví Eva Součková

    OdpovědětSmazat
  2. Milá Evo Součková, no vida, Poříčany! Až pojedu kolem vlakem či vozem, věnuji vám tichou vzpomínku a panu synovi-čtenáři též :-). My jsme pana starostu za ODS měli před Markem Semerádem, ale moc toho nestihl udělat. Komunistů máme taky horu... modré ale skoro žádné. Ti, co se angažovali, jsou už zticha, a jedna paní se dokonce - vypadá to, že kvůli té semerádovské štvanici - odstěhovalai (o tom jsem nepsala, protože neznám podrobnosti). Na Jánošíka se těším, ale nevím, kdy se na něj dostanu do kina. Snad někdy příští týden...
    Mějte se hezky, Polabí zdar!

    OdpovědětSmazat
  3. jen drobnost k cerhenické tiskovině - bohužel často platí, že tyto plátky "koho stravu jíš, toho píseň zpíváš", totožný je např. tisk Prahy 10, kde drtivě převládá modrý pohled na svět a jako opoziční bláboly si redakce vybírá ty od komunistického zastupitele...
    v Cerhenicích nám zřejmě roste Rathův nástupce,nemusíte nám ale informace o něm v závěru zdvojovat

    OdpovědětSmazat