Prohledat tento blog

čtvrtek 17. září 2009

Co chtějí čtenáři tohoto blogu


Účast v anketě o tom, co chcete vy čtenáři číst na tomto blogu, byla - vzhledem k jeho stabilní, ale poněkud intimní čtenosti - opravdu vydatná. Svědčila o tom, že vám není tak úplně jedno, čím vás tady zahrnuji - což jsem tušila. :-) Neboť ovšem při blogování jde o psací akt dobrovolný a provozovaný z nezištné lásky k vlastní osobě i drahým bližním, nemůže ovšem 19% hlasujících, kteří zavyli odporem k fotografiím kočiček, kytiček a náušniček, počítat s mojí dychtivou spoluprací.

A teď k výsledkům (v anketě jste tentokrát mohli zašktrnout víc odpovědí, takže tentokrát nepočítejte procenta do stovky a nezkoumejte, kde jsem zase špatně sčítala). "Vítězných" 69% hlasujících chce na tomto blogu číst texty o filmu, třeba i dlouhé a spletité. To je pro mne samozřejmě velká výzva i závazek, neboť tyhle texty se píší těžko a dlouho. Na "normálních" bloggerských stránkách a internetu obecně se tento druh čtiva netěší přízni širšího čtenářstva, které ve svém svobodném pohybu po nezpoplatněném internetu spěchá ještě víc, než hltači papírových tiskovin, a chce číst jen textíky krátké. Jestli vy si, Šedesátidevítiprocentní, tyhle stránky s něčím nepletete.

Třicet procent touží číst kratší texty o filmu, což odpovídá jak bloggerskému standardu i dobovému směřování ve vztahu k populárnímu textu. Neblahých 16% zaškrtlo možnost "cokoli, hlavně co nejčastěji". Těm, myslím, v poslední době hodně vyhovuji. :-) Podobný počet hlasujících - 17 % - ovšem naopak touží bádat nad texty psanými s větším rozmyslem a klidně méně často. Pravdou zůstává, že s výjimkou víkendu tady na blogu najdete něco nového prakticky každý den, někdy i víckrát denně (i kdyby to měl být jen nějaký laškovný plesk pěny dní, omývající pevné břehy věčnosti). Což je poměrně nadstandardní servis, mluvíme-li o "normálních" bloggerech, ne o grafomanech.

(Obdivuji lidi, kteří na své stránky umisťují texty s rozvážnou, železnou pravidelností. Jen namátkou: Petra Soukupa se Zóny, který denně už nevídané množství let chytře, zodpovědně a s obrovskou erudicí informuje o novinkách ve světě DVD, Františka Fuku, který neopomene okomentovat vtipně a se zkušeným nadhledem skoro každý film, který zrovna viděl. A kořím se Neilu Gaimanovi, který je přece spisovatel a měl by se spíš soustředit na novou knížku - a přece to na svůj blog mrská, radost počíst.)

Ale zpět k naší anketě. Co se týče postřehů o životě Pražáků v Polabí a podobných soukromých plesků, může je číst 16 % hlasujících (v což jsem ani nedoufala - nicméně je jasné, že osobní rovina je zde méně vítaná než ta "profesionální" - filmově-kritická a filmově-informační).

Amatérské komentáře i z jiných oblastí, než je film (tedy včetně těch politických :-)?) snese druhá největší skupina hlasujících - 39%. Inu, já nemám moc ráda publicisty, co se vyjadřují mimo svůj obor ke kdejakému kůrovci, neboť mají pocit, že úchvatná záře jejich charismatu zastřeší jejich nekompetentnost. Takových textů bych se ovšem sama nerada vzdávala - jen se mi zdá, že u mne dost úzce souvisejí s předchozí možností, kterou zvolilo výrazně méně hlasujících.

A pak jsou tu moji největší oblíbenci - 35 % hlasujících, kterým nevadí fotky kočiček, korálků a květin - vřelé díky! Nezklamu vás.
Tuto anketu jsem ale neuspořádala jen tak ze zvědavosti nebo pro vaši zábavu - od pondělka začínám zase "regulérně" a za pravidelný plat (jak doufám) pracovat - tj. zůstávám sice na volné noze, ale mohu se přestat doprošovat různých tiskovin, aby uveřejnily moje texty a umožnily mi tam alespoň přibližně kopírovat částku životního minima. Objem textu, který budu muzet měsíčně odevzdat, odhaduji na 100 normostran, což je docela hodně. Navíc jsem podepsala smlouvu na další knihu - a nerada bych se vzdala psaní alespoň pro Film a dobu a Filmový přehled (což jsem dodržela už víc než dvacet let a nerada bych od toho ustupovala). A chtěla bych samozřejmě pokračovat v mezích možností v pravidelném a potěšujícím životě filmové kritičky (tj. hodlám chodit na filmy a komentovat je).

Nevím v této chvíli, jak nová práce ovlivní aktivity, které jsem si s nadšením a bez předchozího plánování na sebe upekla v uplynulých zhruba deseti měsících (od vyhazovu redakce Cinemy z jejích teplých místeček uplynul už skoro rok). Jde samozřejmě právě o blogování - a také o výrobu šperků na filmová témata (která se mimochodem pěkně rozběhla, za což ze srdce děkuji všem zájemkyním a zájemcům o mou ruční práci - docela často se totiž objeví někdo s nápadem na svůj oblíbený film, který by si zasloužil stát se inspirací náhredlníku nebo náušnic v mém podání).

1 komentář:

  1. Já myslím, že těch 69%, co chce dlouhé a vydatné texty nebude chyba. Myslím, že jsme to my všichni, co jsme měli na Cinemě rádi právě tyto dlouhé a spletité články a recenze.A přesunuli jsme se ve čtení sem a jsme ochotni obětovat minimálně půlhodinu na přečtení článku.
    Jen pro zajímavost - nejen, že jsem začala pravidelně kupovat Cinepur či občas Film a dobu , ale předplatila jsem si Art a antiques, kterýžto časopis jsem pořádně objevila až po "zániku" Cinemy. Zdravím Cerhýnky Eva Součková

    OdpovědětSmazat