Hrát v sobotu v nejsledovanějším vysílacím čase restaurovanou verzi spaghetti westernu Sergia Leoneho - takhle si představuju služby veřejnoprávní televize! (Ale nic se samozřejmě nevyrovná tomu, vidět tenhle film na plátně, v originále a bez ořezaného obrazu.) Velkolepá délka eposu sluší - do původní, italské tříhodinové metráže film usadili v roce 2003 majitelé vysílacích práv z MGM Studios ve spolupráci s Martinem Scorcesem, Clintem Eastwoodem a původním producentem Albertem Grimaldim. Protože těch 14 minut dodaných scén nikdy nepocítilo dotek angličtiny, Eastwood a Eli Wallach osobně nadabovali sami sebe. Zatímco se za zvuků vyjící Morriconeho hudby trojice drsných hrdinů honila krajinou americké občanské války za zlatým pokladem, říkala jsem si, že Hodný, zlý a ošklivý není žádný čajíček a že může televizním divákům pěkně lézt na nervy. A taky mne napadla kacířská myšlenka, že Quentin Tarantino sice Leoneho nechává často prosáknout svými vlastními obrázky, proti němu je ovšem "konvenčním" režisérem - což nechápejte jako nadávku.
Leone má totiž zvláště v tomhle filmu díky nervnímu a nevypočitatelnému tepu
vyprávění určitě blíž k italským "uměleckým" režisérům typu Felliniho nebo Antonioniho... zatímco autor Hanebných panchartů se přiklání stále víc ke klasickému hollywoodskému "neviditelnému" stylu. (A nezapomenu, jak podstatu tohoto stylu v nějakém dokumentu s příslovečnou vášní objasňoval právě Scorsese - že by to bylo tady?). 
Žádné komentáře:
Okomentovat