Proč se běhá v romantických komediích?

Asi už jsem o tom párkrát psala, ale tím jsem tu záhadu nerozluštila: proč se na konci romantických komedií vždycky běhá? Nějaký historik Hollywoodu by mi určitě pověděl, jakou (pokud nějakou) platnost měl tenhle zvyk ve starších filmech tohoto žánru. Každopádně se teď kapku zabývám Meg Ryanovou (píšu její portrét do chystané knihy, kam si ho objednal nakladatel) a koukám se znovu (a asi poprvé v životě cíleně a bedlivě) na takové filmy jako Když Harry potkal Sally, Samotáře v Seattlu, Lásku přes internet či Kate a Leopold. V Harrym běží hrdina v podání Billyho Crystala, aby stihl svou lásku na silvestrovské oslavě do půlnoci, v Samotáři  běží hrdinka, aby stihla valentýnskou schůzku s hrdinou (Tom Hanks) na vyhlídkové terase Empire State Buildingu  a nebýt zapomenutého batohu hrdinova synka, byli by se ti dva už nikdy nesetkali. V Lásce přes internet je drobná diference - hrdinka spěchá na první schůzku u květinových záhonů v parku Riverside a na ulici zrychlí krok, pak se ale sama okřikne, aby nebyla tak nedočkavá... Netuší, že její neznámý mailový přítel a její nový kamarád (Tom Hanks) jsou jedna a táž osoba, a vlastně si v té chvíli nepřeje setkat se s prvním, protože se zamilovala do toho druhého. Dynamiku finále pak dodávají "vybuchující" květiny a hrdinův pobíhající pes, který bývá častým doplňkovým prvkem v závěrečné líbačce v romantické komedii (někdy to je taky neposedné dítě). V Kate a Leopoldovi, což je romance mixnutá sci-fi , hrdinka spěchá s pomocí přátel a pak usilovně běží k Brooklynskému mostu, aby stihla v napínavém finále skočit uzavírající se bránou v čase do minulosti - a tam rovnou do náruče milovaného vévody  (Hugh Jackman). 


Hlavní příčinou běhacího finále je podle mne skutečnost, že romantické komedie jsou v podstatě vizuálně dost statické (pokud tedy neobsahují větší dávku situačních, komických prvků): hrdinové spolu většinou mluví a jen tak popocházejí. Jenže divák potřebuje nějaký ten viditelný pohyb a napětí - pocit, že někdo o někoho skutečně usiluje. Nestačí, že se hrdinovi rozbřeskne, že by měl své lásce vyznat city, než bude pozdě: co se mu děje v hlavě, není vidět. A tak se to všechno vyjadřuje právě prostřednictvím finálního běhu. Až se příště budete dívat na nějakou standardní romantickou komedii, zkotrolujte, jestli tam správně běhají :-).