Lehce filmová poznámka k chřestu

Protože se v souvislosti se středečním textem znovu ukázalo, jak neradi čtenáři tohoto blogu čtou dlouhé články o filmu, zmíním - jim za trest - jednu poněkud nefilmovou záležitost, která mi už dlouho leží na srdci. Je sezóna chřestu a můžete si ho - bílý či zelený - koupit prakticky kdekoli (samozřejmě upřednostňujte ten český! nejen kvůli vlastenectví - bývá čerstvější a voňavější než třeba řecký, který toho, chudák, musí hodně nacestovat). Ovadlý a oschlý svazek nechte dohnít v supermarketu: nejlepší je samozřejmě chřest uvařený okamžitě poté, co jste ho nařezali na vlastní  zahradě (viz obrázek v nadpisu blogu - mimochodem je to zelenina trvalka a nevyžaduje prakticky žádnou péči, jen trochu místa. Pěstovat třeba ředkvičky je ve srovnání s chřestovým lehárem neskutečná otročina.).

Neboť se mi doneslo, že někteří lidé (včetně některých členů mojí vlastní rodiny!) chřest neloupou a cedí pak vnitřek lahodného stvolu mezi zuby, podotýkám, že ta otravná námaha s loupáním se vyplatí. Nesmíte být také spořiví - vyhoďte všechny příliš tuhé (tedy nekřehké) konce chřestových stonků (dají se použít pro zeleninový vývar a zrobit chřestovou polévku - ale ty dřevité kousky nakonec stejně budete muset vyndat a vyhodit). Pro loupání chřestu je výhodné využít ochotnou, zprvu nicnetušící dětskou pracovní sílu - tak, jak to udělala se svou dcerkou hrdinka Koření života v podání Catherine Zeta-Jonesové (i když horlivé dítě napáchalo v její kuchyni škody - pamatujete, jak na konci stejné scény s odřezky chřestu málem vyhodilo ty příšerně drahé lanýže?)


Pak hned šup s cennou chřestovou hrstečkou do osolené, vroucí vody - pokud jste líní, nemusíte ji ani svazovat modrým provázkem jako blahé paměti Bridget Jonesová, když se rozhodla uvařit - s katastrofálním výsledkem, aby byla legrace - večeři pro své přátele. Uvařený je chřest rychle, ale neobejde se bez drobného doprovodu: rozpuštěné máslo nebo na másle opražená strouhanka či strouhaný parmezán je klasika, o holandské či jiné omáčce nemluvě. Už jste se ale nadřeli dost s tím škrábáním, takže můžete zvolit třeba tak snadnou variantu jako já včera k večeři: na litinové pánvičce rozpusťte kus kozího sýra, teplý chřest přihoďte a okamžitě -prakticky bez obavy z mytí hory ušpiněného nádobí- se vrhněte do jídla (ta mrkev je na fotce samozřejmě jen kvůli estetice, ale já jsem ji SNĚDLA, protože jsem měla hlad. Nezastírám, že chřest je trochu hladové jídlo).


Několik poznámek: Jako všechny navenek snadné věci, i tenhle prostý návod vám může pěkně hnout žlučí. Když pomineme skutečnost, že můžete nenávidět kuchařské návody na filmovém blogu, návody obecně, chřest, Zetu-Jonesovou a Bridget Jonesovou, naházela jsem vám coby klacky pod nohy řadu dalších protivných detailů: kupříkladu pokud nemáte zahradu s nejméně čtyři roky pěstovaným chřestem, trpělivost s jeho loupáním, litinovou pánvičku nebo kozí sýr, půjde zase o jeden z těch návodů, které si sice možná přečtete, ale jsou vám na starou bačkoru. Dobrou chuť.