Princ z Persie: veteránská vzpomínka

Do kin se řítí filmová verze Prince z Persie - jediné videohry, kterou jsem v životě SKUTEČNĚ náruživě hrála (ale nikdy nedohrála - na rozdíl od Age of Empires, ve které jsem si navolila nekonfliktní holčičí verzi bez nepřátel - takže jsem jen den dav anonymních maníků nutila sbírat bobule a budovat domečky tak dlouho, dokud jejich civilizace nedosáhla vrcholu. Pak nastal vítězný, blažený konec a o pádu jejich říše už nebyla řeč.) Videohra Princ z Persie se dočkala řady nových verzí, ke kterým jsem už nepřilnula, majíc náhle nějak méně času...  


Kde je doba, kdy jsem o půlnoci budila někoho z rodiny, aby mi jako vždycky pomohl s jedním obzvláště zatraceným šermířem, kterého jsem nikdy nedokázala porazit (já zase uměla zlikvidovat kostlivce)? Pochybuju ale, že tolik bezprostředního údivu nad tím, jak a kam se ten dojemný igráček po našem černobílém monitoru pohybuje, zažívá některý v dnešních herních maniaků. 

Takhle to začínalo (dívejte se černobíle):

Nejsem si vůbec jistá, jestli Mike Newell jako režisér (který se od Harryho Pottera a Ohnivého poháru věnuje akčním fantasy) v Princi z Persie: Píscích času (k mání bude v našich kinech od 27. května) dokáže navodit tu bezvadnou atmosféru spojenou s okamžikem, kdy mi ujela ruka a můj stupidní, ale milovaný hrdina - už zase - spadl do zející díry a napíchl se na pícháky za zvuků kvílivě smutných hudeb. Jake Gyllenhaal coby představitel titulní role má svaly a obrázky srší digitální energií - hm, uvidíme.