Výsledky ankety: Realita vs. sen

V realitě, kterou obýváme, se dějí někdy podivné věci: text Jana Rejžka o Pavlu Melounkovi byl nešťastný především proto, že nerespektoval nekrolog jako velmi konzervativní, pietně informačně zaměřený publicistický žánr (jako takový ho totiž zřejmě většina z nás vnímá). Nastala vlastně podobná mela jako onehdy kolem nekrologu Kamila Fily o Jiřím Cieslarovi v Cinepuru (je mimochodem zajímavé si ho přečíst v novém kontextu a s odstupem - tady). Já obecně soudím, že pokud chce někdo nějakého čerstvě zemřelého člověka kritizovat, skandalizovat či o něm prostě analyticky a bez sentimentu přemýšlet, neměl by tak činit v rámci nekrologu, ale nějakou dobu počkat - a udělat to v textu, který nebude inzerovaný coby nekrolog, ale třeba coby "vzpomínka na toho bídáka". :-) */

A nyní k výsledkům malé ankety, která se týkala - což je v této chvíli velmi osvěživě nekonfliktní - vztahu váženého čtenářstva k "řešení" fantazijního filmového příběhu závěrečným konstatováním, že šlo jen o sen či hrdinovu vizi. Pobavilo mne, že v poměrně hojně navštívené anketě se nikdo nepřihlásil k odpovědi "Jsem realista a takové vysvětlení vždycky vítám. Život taky není fantasmagorie." Naopak mne překvapilo, že k žhavé nenávisti k tomuto řešení se přihlásilo 22 procent snílků: hádala bych, že to bude víc, protože jde svého druhu o protest proti první, zjevně neoblíbené možnosti. 

Sedmdesát procent hlasujících zvolilo vychytralou odpověď "Je mi to jedno, pokud vyprávění funguje" - to je sice pěkné, ale právě o jeho fungování tady přece jde! Fungoval pro vás kupříkladu skutečně uspokojivě Scorseseho Prokletý ostrov, kde se nakonec ukáže, že vás režisér celou dobu tahal za nohu a šlo místo "objektivního" thrilleru jen o subjektivní tok vidin šíleného hrdiny? Považujete Nolanův Počátek (ano, zase jsme u něj, byť 5% hlasujících se přiklonilo k tomu, abych ho sem už nepletla) za "fungující", když se přikloníte k té verzi, že základní rámec vyprávění je také sen? Nebo pro vás bude lépe/uspokojivěji fungovat, když ho budete vnímat jako skutečnost a radovat se z happy endu? A co Burtonova Alenka v říši divů nebo Svěrákův Kuky, kde se ve finále mezi oběma možnostmi obratně lavíruje, aby se neznechutil ani divák-realista, ani divák-snílek? Není to tak, že divácká většina (kam se v tomto případě ráda počítám) veškerou poloskrytou naivitou svého srdce tíhne k tomu, aby fikční svět ve filmu zůstal "reálný" a nezískal nálepku něčeho méněcenného, odvozeného - pouhého snu?

Při vršení těchto řečnických otázek bych málem zapomněla na pěkné jedno procento hlasujících, které se přikliklo k odpovědi "Je mi to jedno, hlavně, že svačina sviští (odpověď pro Kloboučníka z kraje divů)". Podotýkám, že jsem tak nehlasovala já - díky, Kloboučníku...

*/ Pro úplnost: Zatímco František Fuka rozjel na svém blogu soutěž o sáček rýže pro toho, kdo napíše nejlepší nekrolog Jana Rejžka (ke čtení je zde), Tomáš Baldýnský reagoval na Rejžkův nekrolog v Posledním slovu v Lidových novinách, podle mého názoru /aspoň na Tomáše/ s rozmyslem a uměřeně (zde).Načež mu prý vzápětí z Lidovek po jakési bleskové poradě na toto téma zavolali, aby takové věci k nim už nikdy nepsal. Našinec dumá, s jakým rozmyslem jsou ty noviny vlastně vydávány, když Rejžkův text bez problémů projde, pak se promptně otiskne Baldýnského reakce, načež je Baldýnský vzápětí popotahován...) Ano, a tak v dnešních LN zase reaguje Rejžek... co bude probůh zítra??