Perfect Days - I ženy mají své dny: hurá do salonu krásy

Nový film Alice Nellis se sice nesekal s jednoznačným přijetím u filmových kritiků, u publika si však vede velmi dobře. Za první víkend promítání utržil 5,05 milionu korun a vyrazilo na něj 40,4 tisíc diváků. To stačilo filmu s nemotorným názvem Perfect Days - I ženy mají své dny k sesazení Spielbergova 3D hitu Tintinova dobrodružství , který se po české premiéře na první příčce udržel pouhý týden. (Nemusíte se však bát, že mládenec se zrzavou patkou přivede Spielberga a Petera Jacksona na mizinu: ve světě si vede velmi dobře a domovská premiéra v USA ho teprve čeká).

Adaptace veleúspěšné divadelní hry skotské dramatičky Liz Lochheadové, která se od roku 2003 v režii Alice Nellis sedm let hrála ve vyprodaném pražském divadle Na zábradlí, se tak dostane do čestné dvacítky českých filmů s nejlepším víkendovým startem, i když jen na samotný chvost: vytlačí Vejdělkova Václava s utrženými 2,2 miliony a zařadí se na dvacáté místo, hned za Snowboarďáky (5,5 milionu). Od šampiona - efektního thrilleru Kajínek(15,5 milionu) - sice Perfect Days dělí pořádná propast, na relativně levný, komorní snímek (oficiálně přiznaný rozpočet je 25 milionů korun) je to však docela výkon.

V rámci tvorby čtyřicetileté filmařky její pátý film působí jako sázka na jistotu: Nellis jako scenáristka (v rámci své filmové tvorby poprvé) pracovala s předlohou, jejíž možnosti

a vnitřní dynamiku měla navíc dokonale zažité z divadla. Navzdory přeobsazení rolí oproti divadelní verzi a posunům, které měly rozbít jevištní stereotypy, se pohybovala ve známém prostoru. Perfect Days se tak dají v její filmografii vnímat podobně, jako Vratné lahve v rámci tvorby Jana Svěráka. Poté, co českými kiny loni v dubnu prosvištěl předchozí sporný opus Nellis, Mamas & Papas, a co se musela kvůli zdravotním problémům vzdát režie historického dramatu Lidice, jež mohlo být jejím prvním razantním vybočením z rámce komorních "osobních" projektů, působí Perfect Days jako logický krok. Kompletace dosavadních zkušeností může být i nabíráním nových sil.

Je ovšem těžké si nevšimnout, že v rámci režisérčiny tvorby Perfect Days korunují dlouhodobější trend a navíc souzní s líbivým "reklamním" trendem, což komedii o úspěšné ženě hnané kupředu tikotem biologických hodin staví až po bok vyprávěnek Jiřího Vejdělka. Od Žen v pokušení a Mužů v naději se ovšem film liší svou morálkou, byť převzatou z předlohy: využívá sice postavu, které se pokouší dosáhnout osobního štěstí prostřednictvím lži svým bližním (zde čtyřiačtyřicetiletá hrdinka Erika začne tajně spát s dvacetiletým synem své bývalé švagrové). Nakonec však tento přístup neadoruje a nenabízí ho divákům jako jediný možný, osvědčený recept na život.

Majitelka prosperujícího kadeřnického salonu a úspěšná celebrita vlastní televizní show Erika (sebevědomě afektovaná Ivana Chýlková) tak sice nakonec získá vysněné děťátko, nerozhojňuje však houfec vejdělkovských dobře situovaných parazitek, které holdují jen vlastní poživačnosti a svůj sociální status si vylepšují přes postel. Do podtextu svého filmu se Nelis snažila umístit informaci, že Erika své postavení získala pilnou prací, i když se to projevuje vlastně hlavně tím, že vybraným zákazníkům ve svém salonu krásy ještě občas myje hlavy. Ostatně výsledkem letitého pracovního nasazení je i fakt, že Erika zanedbala svůj soukromý život, takže ji manžel (Bob Klepl) opustil kvůli mladší partnerce (Martha Issová), ve svobodomyslnosti ji překonává její matka - a o tom, jak moc by chtěla dítě, si může povídat leda tak se svým homosexuálním kamarádem (výborný Ondřej Sokol v té roli udělal opravdu hodně pro to, aby se obraz gaye v českém filmu konečně někam posunul).

Od Ene bene a Výletu se ovšem sociální zázemí filmů Alice Nellis výrazně změnilo: "normální" česká středostavovská rodina už v Tajnostech (2007) musela uvolnit místo apartnějším hrdinům, kteří mají z hlediska obyčejného diváka atraktivní povolání, oblečení i byty. Ani široké sociální spektrum z Mamas & Papas, ve kterém nescházeli Ukrajinci, na posunu těžiště mnoho nezměnilo. Nellis se tak zaměřuje na novou sociální vrstvu, která se dostala ke slovu dvacet let po revoluci - nemohu se však zbavit pocitu, že pouze atraktivně zobrazuje a počítá s tím, že případný zájemce o hlubší a podrobnější autorský komentář si ho obstará jaksi sám. Pro pomyslného obyčejného diváka (kterého v Perfect Days může ztělesňovat hrdinčina maminka v energickém podání Zuzany Kronerové) jsou režisérčiny poslední tři filmy hlavně procházkou "hezčím" světem, na který většina z nás nikdy nebude mít - počínaje elegantně designovanými kuchyněmi, jež jsou pro "kuchyňský" žánr ženského příběhu klíčové. Svět překladatelky Julie z Tajností, některých postav z Mamas & Papas a Eriky z Perfect Days splývá s konzumním nadstandardem - a nakonec se objevuje i to děťátko coby tradiční deus ex machina života moderní, dobře situované pracující ženy. Rozdíl mezi dítětem a Vejdělkovou kabelkou od Valentina chápu, z pohledu nezúčastněné filmové kritičky jej však už v rámci tvorby Alice Nellis vnímám jako svého druhu vyprázdněné schéma.

Příznačné pro zkonformnění může být v novém filmu Nellis jak výměna skvělé a nestandardně zajímavé divadelní představitelky Zuzany Bydžovské za divácky atraktivnější Ivanu Chýlkovou, tak scénka, ve které si Erika mladého barmana s alternativními dredy Adama (Vojtěch Kotek) "přečeše" v pohodlněji konzumovatelného časopiseckého šviháka. S Adamovým šatníkem to už jde jaksi samo. Z daného hezkého světa musejí pryč jak obyčejné a tedy nudné prvky, tak všechny znejisťující a podvratné motivy: vzhledem k autorčinu múzickému založení se pak některé psychologické peripetie prostě řeší "spontánním" tancem postav. Posléze podlehne revizi i možnost, že by žena středního věku mohla mít trvalejší vztah s výrazně mladším partnerem. (Věřím, že nejde o spoiler a divákům nic neprozrazuji: pokud jste to neviděli v divadelní předloze, setkali jste se s tím ve Vejdělkových Ženách v pokušení). Podvratná a bizarní odpověď na otázku, kdo je vlastně otcem Eričina dítěte, už tenhle úhledný sestřih nevylepší. V salonu krásy se přece nevytváří nějaká znepokojivá originalita, ale zákazníci se hlavně vylepšují - a všechny odchylky se tak vlastně průměrují. Což je jistě i důvod, proč je nový film Alice Nellis tak divácky úspěšný.

Perfect Days - I ženy mají své dny

ČR 2011, 108 minut

Režie: Alice Nellis

Scénář: Alice Nellis (podle divadelní hry Liz Lochheadové)

Kamera: Matěj Cibulka

Hudba: Jan Ponocný
Hrají: Ivana Chýlková (Erika), Zuzana Bydžovská (Alice), Zuzana Kronerová (matka), Ondřej Sokol (Richard), Vojtěch Kotek (Adam), Bohumil Klepl (Viktor), Martha Issová

Premiéra v ČR: 3. 11. 2011