Předtím, než potkal Shreka a Oslíka, byl Kocour v botách šlechetným desperádem typu Zorra mstitele. Vjednom ze svých dobrodružství se znovu sešel se zrádným kamarádem z dětství Valdou Cvaldou a poznal krásnou zlodějku Čiči Tlapičku - a pokoušel se očistit své dobré jméno, přičemž se utkal s padoušským duem Jack a Jill o vysněnou husu snášející zlatá vejce, ke které se lze dostat jen po Jackově kouzelné fazoli.
Takže tady máme spin-off Shreka, který je zároveň jeho prequelem, a obvyklou shrekovskou změť pohádkových a filmových motivů. Jde to k sobě lépe než v posledních příbězích dobráckého zeleného zlobra: Kocour v botách je příjemný film, který drží pohromadě, a má v sobě navíc jistou dávku mile přízračné potrhlosti (po Rangovi je na ni myslím publikum dobře připravené). Tu pro české diváky odchované trochu jinými pohádkami zvyšuje zvláště obludný vejcoid Valda Cvalda, nosič ambivalentních charakterových vlastností a řady poněkud necudných vtipů určených dospělému doprovodu dětských diváků. (A pokud bude někdo tak laskav a vysvětlí mi finální scénu na mostě a Cvaldův osud, budu mu ze srdce vděčná, protože mám obsah filmu napsat do Filmového přehledu a tohle jsem nepochopila ani já, ani po novinářské projekci narychlo oslovený mozkový trust kamarádů publicistů).
Celistvě působí i vtipná a pečlivá kombinace pohádky a hispánské atmosféry (jež se buduje cílevědomě a s gustem, počínaje Antoniem Banderasem a Salmou Hayekovou mluvícími hlavní kočičí pár přes hudbu k nejdrobnějším vtípkům). Studio DreamWorks tak nabízí lehce nadstandardní, nápaditou a poměrně chytrou zábavu s ohromně sympatickým ústředním charakterem, které nelze nic vytknout, pokud se jdete do kina právě jen bavit.
Na technicky zdařilém filmu fungujícím jako vysoce profesionální nosič dobré nálady navíc kočkomilové ocení způsoby, jakými tvůrci pracují s hrdinou: antropomorfizovaný kocour - švihák chodící po dvou a máchající ostrým kordem se totiž co chvíli věrohodně a přitom komicky přiklání ke své kočičí podstatě.
Malou zajímavostí je občasné použití děleného obrazu: nepamatuji si, že jsem ho někdy dřív viděla v nějakém animovaném stereoskopickém filmu (ale využíval ho třeba James Cameron v dokumentu Tajemství Titaniku 3D / 2003 -což už je dnes vzhledem k rychlosti, jakou se 3D výrazivo vyvíjí, skoro pravěk téhle technologie. Tvůrci Kocoura v botách zjevně experimentují s děleným obrazem v akčních scénách s ohledem na to, že právě jejich přehlednost bývá ve 3D podívané hlavním kamenem úrazu. "Rozfázování" akce pojaté jako druh "comicsového" střihu je sice vtipné, ale žádné použitelné východisko do budoucnosti pro 3D filmy samozřejmě nepředstavuje. Vzhledem k tomu, jak fantasticky si s otázkami kolem akce ve 3D pohrál Steven Spielberg v Tintinových dobrodružstvích, lze ovšem tenhle nápad v Kocourovi vnímat také jako součást celkového inovativního uvažování animátorů ze studia DreamWorks. (A teď nastal čas, abyste si přečetli báječný text o Tintinovi od kolegy Radomíra D. Kokeše - tady v Cinepuru).
Žádné komentáře:
Okomentovat