Spielberg a spol.

Akční komedie Tintinova dobrodružství si od konce října vede v kinech obecně velmi dobře (i když v Čechách ji vytlačila z čela žebříčku tržeb komedie Alice Nellis Perfect Days - i ženy mají své dny). Nový snímek režiséra a producenta Stevena Spielberga americká premiéra teprve čeká: hravá, vtipná a formálně brilantní adaptace klasických comicsů Belgičana Hergého má totiž být v zemi svého vzniku vánočním hitem. Snímek (jehož rozpočet se odhaduje na 160 milionů dolarů) pracuje nápaditě s vypravěčskými možnostmi formátu 3D, které si Spielberg jako režisér vyzkoušel poprvé. Jeden z dlouhodobě nejúspěšnějších hollywoodských tvůrců se nevrhá do nových dobrodružství bez rozmyslu a možnosti 3D si otestoval v rámci svých letošních produkčních aktivit. Ty zahrnovaly nejen nevídaně výdělečné třetí Transformers, ale i nepříliš úspěšnou westernovou sci-fi Kovbojové a vetřelci a vyprávěnku o boxujících robotech Ocelová pěst (která přišla do českých kin 10. listopadu).

Tintin dokazuje, že Steven Spielberg stále ještě má co říct k tomu, jak zapojit moderní technologie do žánrového vyprávění. Jeho film je navíc ryzí a vědomou eskapickou podívanou - dokonalým únikem z tíživé všednodenní skutečnosti. Režisér, který oslaví 18. prosince pětašedesátiny, tak zůstává věrný tomu typu vyprávění, které pomáhal koncipovat během své čtyřicetileté režisérské kariéry. Do světa filmu totiž vstoupil v roce 1972 kinoverzí svého veleúspěšného televizního thrilleru Duel. Formát inteligentně rozehrané žánrové zábavy je se Spielbergovým jménem spjatý prostřednictvím legendárního žraločího thrilleru Čelisti (1975), sci-fi o návštěvě z vesmíru E.T.-Mimozemšťan (1982) nebo fantaskního dinosauřího dobrodružství Jurský park (1993).

Spielberg, jehož majetek se dnes odhaduje na tři miliardy dolarů, je navíc typickým příslušníkem své filmařské generace. Ta začala tvář americké kinematografie měnit v 70. letech prostřednictvím nových, vzrušujících vypravěčských i produkčních konceptů. Výjimečné tvůrčí ambice ve spojení s novým ekonomickým uvažováním daly vzniknout konceptu filmové zábavy, který platí dodnes. A Spielberg a spol. v něm dodnes mají důležité slovo.

Začátky a pády

Spielbergovu generaci zplodila energická 40. léta a formovala éra poválečné ekonomické prosperity. Cestu k profesionální kariéře jí prošlapali režiséři, scenáristé a filmaři, kteří do zatuchlého prostředí americké továrny na sny vnesl svěží povětří v 60. letech. Po rozpadu klasického studiového systému opřeného o dominanci několika velkých subjektů na trhu Hollywood procházel krizí.

Nové rebelské nálady vnesly do filmu moderní vypravěčský styl i dosud tabizovaná témata drog, sexu a násilí. Erbovním filmem konce 60. let se stala road movie Bezstarostná jízda, kterou Dennis Hopper a Peter Fonda pořídili na koleně jako kamarádský projekt za 360 tisíc dolarů, celosvětově však utržila 60 milionů. Pro producenty se stala jedním z důkazů, že stojí za to dát mladým filmařům důvěru. Spielberg a spol. byli vesměs absolventy nových filmařských programů na prestižních univerzitách a změna situace je zastihla připravené. Když se na počátku 70. let začali dostávat ke slovu, ukázalo se, že mají zřetelnější komerční myšlení než jejich o něco starší kolegové. Neměli v úmyslu rozpoutat revoluci ve filmovém průmyslu: chtěli především prostor pro to, aby dokázali, co umějí. Představa, že se jednou sami stanou filmařskými magnáty, jim tehdy ještě nepřišla na mysl. Osvědčili se v rámci levných, většinou umělecky laděných projektů. Jakmile však dostali k dispozici víc prostředků, začali to rozjíždět ve velkém stylu.

Bláznivá komedie Co dál doktore? dnes prakticky zapomenutého Petera Bogdanoviche se stala třetím nejvýdělečnějších titulem roku 1972. Martin Scorsese příběh vietnamského

veteránaTaxikář (1976) pořídil za 1,3 milionu dolarů,

přičemž tržby byly 28,2 milionu. George Lucas sice debutoval divácky nevděčnou vizí totalitní budoucnosti THX 1138 (1971), jeho generační tragikomedie American Graffiti (1973) však s rozpočtem tři čtvrtě milionu přinesla do pokladen kin 118 milionů. Nejvíc osnil Francis Ford Coppola, jehož rozmáchlé mafiánské dramat Kmotr (1972) se postaralo o jeden z nejoslnivějších výdělků 70. let: celosvětově si přislo na 245 milionů. Kmotr se stal prototypem nového typu vyprávění – formálně zajímavého, opřeného o znalost žánru i odvahu si s tím efektně pohrávat.

Už v tomto období si Spielberg budoval výjimečné postavení: televizní thriller Duel (1971) po řídil za 450 tisíc dolarů, ale byl tak divácký úspěšný, že se mohl s lehkými úpravami hrát i v kině. O čtyři roky později natočil první hollywoodský moderní blockbuster – Čelisti, které přinesly na tržbách rekordních 470,6 milionu. Spielbergovská generace se však nevyhnula střetu s ekonomickou realitou, který zbrzdil jejich velikášské sny. Protože se zdálo, že noví filmaři znají recept na úspěch, velká studia neváhala investovat do nákladných velkofilmů ve stylu klasického Hollywoodu. Producenty strhla vidina obrovských zisků srovnatelných s výdělky Jihu proti Severu (1939), který je – když zohledníme inflaci v cenách vstupenek – s výdělkem 1,6 miliardy dolarů dodnes největším kasovním trhákem všech dob. Formát velké podívané s hereckými hvězdami, odehrávající se v nějakých atraktivních starých zlatých časech, však vyžadoval mnohem víc, než jen talent, odhodlání a lásku k filmu.

Steven Spielberg sice naplnil očekávání sci-fi Blízká setkání třetího druhu (1977), jeho bláznivá komedie z druhé světové války 1941 (1979) se však divákům vůbec nelíbila. Plánovaný rozpočet psychologického muzikálu New York, New York (1977) vzal Martin Scorsese útokem už během natáčení úvodní sekvence, ale navýšená - čtrnáctimilionová - částka se dočkala v pokladnách amerických kn jen velmi chabé satiskakce (tržby 13,8 milionu). Také Coppola nesplnil očekávání spojovaná s ambiciózním filozofickým dramatem z vietnamské války Apokalypsa (1979). Synonymem zklamání velkých studií ze spolupráce s druhou generací Nového Hollywoodu se ovšem stal epický western Brána nebes (1980). Nepovedený film Michaela Cimina měl na svou dobu obrovský rozpočet 44 milionů dolarů, ale v amerických kinech vynesl jen 3,4 miliony. Tyto snímky už během natáčení charakterizovalo navyšování už tak vysokých rozpočtů. Do kin byly uvedeny ve zkrácené podobě, o jejíž podobu se postarala nespokojená vedení studií. S odstupem času ovšem o žádné ukázkové propadáky nejde: v kinech a především na videu se objevily znovu, většinou v původní, nezkrácené verzi, a našly si miliony nových, oddaných (a platících) fanoušků.

Koncept úspěchu

S realizací svých velikášských snů se dokázal vypořádat George Lucas, který v rámci vlastní produkční společnosti Lucasfilm stvořil zázrak jménem Hvězdné války (1977). Fantazijní vesmírná sága, která se posléze stala součástí šestidílné série, se obešla bez hereckých hvězd, ale využila možností nových technologií. V historickém žebříčku rekordních výdělků dodnes šlape na paty Jihu proti Severu: stála přitom pouhých 11 milionů dolarů. On a Spielberg v 80. letech nabídli Holllywoodu nový koncept úspěchu, řadu jejich kamarádů a kolegů však ekonomická realita vycentrovala na okraj diváckého zájmu. Třeba dvaasedmdesátiletý Francis Ford Coppola je dnes autorem menších, podivínských snímků a veřejnost ho zná především jako producenta filmů své talentované dcery Sofie. Coppolova starší díla jsou ovšem kultovní záležitostí - a navzdory svým chronickým sklonům k bankrotům to byl právě on, kdo kdysi ukázal cestu k nezávislosti celé generaci. Ta vedla přes vlastní firmu, plně autonomní v tvůrčí oblasti, ale dlouhodobě a těsně navázanou na velká produkční studia a distribuční společnosti.

historii filmové produkce nejde o novinku, dnešní nejvlivnější režiséři jsou ovšem ve svých filmech výrazně víc finančně zainteresovaní. Jejich jména navíc představují „hvězdnou“ značku, kterou jejich obchodní partneři musejí respektovat. Steven Spielberg tak už v roce 1981 spoluzaložil společnost Amblin Entertainment, která nejčastěji spolupracuje s giganty Universal a Warner Bros. O třináct let později stál u zrodu studia DreamWorks, které se ve velkém zabývá i produkcí a distribucí, a to nejen filmů, ale i videoher a televizních programů. Na svém kontě má víc než desítku filmů, jejichž tržby přesáhly magickou stomilionovou hranici. Obě firmy se sice podílejí na výrobě a uvádění Spielbergových děl, své zisky ovšem generují ze spolupráce s desítkami dalších tvůrců. To dělal Spielberg už od začátku 80.let. Mnozí z těch, kterým pomohl na startu, se vyprofilovali v úspěšné filmaře.

V žebříčku nejvlivnějších režisérů současnosti tak vedle Spielbergova jména figuruje i Ron Howard: jeho tvorba je sice umělecky dost rozporuplná, Šifra mistra Leonarda nicméně vydělal celosvětově víc než tři čtvrtě miliardy dolarů. Ani Chris Columbus si dnes co do filmařské zajímavosti nestojí příliš dobře, stál nicméně u zrodu fenoménu filmových adaptací Harryho Pottera. Nejvýznamnější osobností vzešlou ze Spielbergovy produkční stáje je dnes Robert Zemeckis, jemuž v 80. letech získala popularitu trojice sci-fi komedií Návrat do budoucnosti. V novém tisíciletí se ovšem rozjel v rámci vlastní společnosti ImageMovers zaměřené na digitální technologie. Polární expres (2004) či Vánoční koleda (2009) sice nebyly jednoznačnými kasovními trháky, po technické stránce jim však nelze upřít průkopnický charakter.

Průkopníkem v oblasti technologických novinek ovšem zůstává Spielbergův vrstevník George Lucas. Jako režisér má sice na svém kontě jen šest filmů, majetek odhadovaný na dvě miliardy dolarů však vygeneroval prostřednictím firmy Lucasfilm, na niž navázal své novátorské aktivity v oblasti digitálních technologií (filmové triky - společnost Industrial Light & Magic, zvuková postprodukce – společnost Skywaler Sound, audiovizuální systém THX). Lucase svazuje se Spielbergem letité přátelství, jež se promítlo především do jejich spolupráce na velezajímavé sérii příběhů o archeologovi-dobrodruhovi Indianu Jonesovi. Na čtveřici snímků, které vynesly 1,9 miliardy dolarů, se Lucas podílí jako autor námětu a producent.

Spolupráce mezi dvěma úspěšnými filmařskými magnáty je založená na sdílení podobných hodnot, což je příznačné pro celou druhou generaci Nového Hollywoodu. Spielberg, Lucas či Martin Scorsese (který se produkci nevěnuje, ale patří k nejvlivnějším filmařům současnosti) nikdy neztratili vědomí souvislostí. Neinvestují jen do prvoplánově lukrativních projektů, ale i do oblasti filmového archivnictví, vědy, výchovy a vzdělávání či do technologického vývoje. Přirozená je pro ně podpora artové produkce i obohacování týmů o nové, mladší spolupracovníky. Je jen logické, že Spielberg se v roce 2007 spojil s hitmakerem Michaelem Bayem a stal se producentem jeho mimořádně úspěšné sci-fi trilogie Transformers.

Na Tintinových dobrodružstvých (která mají být prvním dílem plánované trilogie) se zase produkčně podílel novozélanský filmařský zázrak Peter Jackson, kterého mezi nejúspěšnější filmaře současnosti katapultovala fantasy trilogie Pán prstenů. Spielberg byl naopak výkonným producentem Jacksonova melodramatu Pevné pouto (2009). A jízda pokračuje: do spielbergovské stáje nyní nově přibyli Jon Favreau, Stephen Sommers či J. J. Abrams - režiséři, kteří si už stačili získat jméno a respektují Spielberga jako staršího mentora, jenž kdysi ovlivnil jejich představy o filmařské práci. Sci-fi Super 8 tak J. J. Abrams pojal jako filmařskou poctu právě Spielbergovi.

(Tento článek jsem napsala do týdeníku Euro, kde také vyšel. Redakci děkuji za možnost uveřejnit ho i zde, na blogu.)