Prohledat tento blog

čtvrtek 16. ledna 2014

Vlk z Wall Street: Veselá historka o zdivočelém kapitalistovi

Podle režisérského klasika Martina Scorseseho jsou populární gangsterské příběhy založeny na fascinaci Ameriky vzestupem a pádem. Sám jednasedmdesátiletý tvůce se k těmto příběhům během své víc než čtyřicetileté režisérské kariéry opakovaně vracel. Špinavé ulice (1973), Mafiáni (1990), Casino (1995) a Skrytá identita, jež Scorsesemu vynesla režisérského Oscara 2007, tvoří v rámci moderní filmové historie osobitý komentář k temnému rubu amerického snu. Gangy New Yorku (2002) a seriál Impérium – Mafie v Atlantic City (2010), na jehož produkci se Scorsese podílel, pak otevírají prostor názoru, že krvavá, chaotická a amorální etapa vývoje je nedílnou součástí historie každého stabilního systému.

Zatímco Gangy, na nichž Scorsese poprvé spolupracoval s Leonardem DiCapriem, zkoumaly systém moderní západní demokracie, v novém Scorseseho filmu – Vlkovi z Wall Street – jde o finanční sféru. Tuto „záhadnou“ oblast může laická veřejnost v době ekonomické krize vnímat jako ohnisko iracionálního zla osídlené asociálními cyniky v drahých oblecích, kteří svévolně devastují naše životy. Tento žánrový obrázek pomáhají s gustem ustálit tituly z různých částí kinematografického spektra.

Stejně jako Kapitál Costy-Gavrase, Cosmopolis Davida Cronenberga a Wall Street: Peníze nikdy nespí Olivera Stonea, i Vlk z Wall Street se opírá o morální situaci finančního dravce, který za svůj pohádkový úspěch musí zaplatit krutě vysokou morální milionářskou daň. Na rozdíl od svých kolegů ovšem Martin Scorsese vypráví story založenou na skutečném životním příběhu. Inspirací k jednomu z nejzajímavějších titulů letošního filmového roku byla autobiografická kniha kontoverzního finančníka Jordana Belforta. Prostřednictvím morálně sporného hrdiny však Scorsese opět vypráví svůj známý příběh o zločinu a trestu, jejichž nedílnou součástí je pyšný hřích zůstat sám sebou. S přibývajícími roky Scorseseho pohled získává na mrazivém odstupu, který vyvažuje brilantní, efektní vypravěčství.

Vlk z Wall Street – na rozdíl od zmíněných filmů – naštěstí nepřipomíná mravoličnou moralitu o autodestruktivních mechanismech kapitalismu. Tříhodinový příběh z historie divokého burzovního podnikání je natočen tak zábavně, podmanivě a dynamicky, že poskytuje vyslovenou diváckou rozkoš.

Nepravděpodobné vyprávění roztomilého zloducha

Vlk z Wall Street má ze všech Scorseseho filmů nejblíž ke Casinu: ještě výrazněji než v příběhu lasvegaského mafiána se zde linie reálného oběhu peněz odsouvá do abstraktní roviny. Belfort, který svůj příběh vypráví a komentuje (často přímo do kamery), si dokonce občas neodpustí poznámku, že nebude nic vysvětlovat, protože byste to stejně nepochopili. Ještě zřetelněji než v Casinu je vyprávění založeno na charismatu hlavního představitele (a podobně jako tehdy Robert De Niro, i fascinující Leonardo DiCaprio je v pátém společném filmu dokonale tvárným spolupracovníkem svého režiséra). Na rozdíl od Casina však vypravěči nemůžete všechno věřit: řada situací, které Belfortovýma očima důvěřivě sledujete, je vzápětí odhalena jako hravý rozmar vypravěče přiznávajícího, že danou situaci kdysi vnímal deformovaně. Nedílnou součástí Belfortovy existence byly celé roky drogy a alkohol - a právě ďábelsky vtipná sekvence, založená na Jordanově trapně heroickém zápasu s hmotnou realitou po předávkování pilulkami zvanými chutně lemmon, patří z přirozeným vrcholům filmu.

Je nemožné soucítit s Jordanem Belfortem, přestože je fešák, a navíc roztomilý vypravěč. Pravdou zůstává, že v 90. letech se svým divošským klanemi ze společnosti Stratton Oakmont díky ziskům z podvodného makléřského byznysu proměnil svůj život v nekonečný, zběsilý mejdan. Jeho pohonnými hmotami byly drogy a sex, jeho motorem cynická bezohlednost. Okrádal chudé, které ve fimu nikdy neuvidíte, byl hnusný na své bližní a přátelil se s odpornými lidmi (přičemž totální loajalita mezi hrdinou a kolegou Donniem ve vynikajícím podání Jonaha Hilla je jen pochybným odpustkem za společné hříchy).

Kulisy vyprávění o zvráceném naplnění amerického snu jsou nevkusně přepychové: Scorseseho tým znovustvořil svět, který Jordan vybudoval svou pilnou, nepoctivou prací, se stejnou láskyplností, jaké se před časem dostalo Soderberghově gay romanci Liberace. Podobně jako nová verze Velkého Gatsbyho (v níž si rovněž zahrál DiCaprio), i Scorsesho příběh tak korumpuje publikum svůdnou představou svobody neomezené žádnými limity – finančními ani morálními. Vzrůstající odpor diváka k tomuto světu pak tvoří podstatu rafinovaného konceptu Scorseseho a scenáristy Terence Wintera.

Vlk z Wall Street tak nevypráví o konkrétním období, kdy Mekka finančnictví – Wall Street – mohla fungovat bez regulace ve stylu Divokého Západu. A nevypráví ani o tom, jak gangstera Belforta dostihl zákon. Vypráví o naší touze po ztraceném svět divoké, svobodné nevinnosti, který nikdy neexistoval. A kdyby existoval, možná bychom neměli odvahu si ho užít.

USA 2013, 180 minut, titulky
Režie: Martin Scorsese
Scénář: Terence Winter (podle knihy Jordana Belforta)
Kamera: Rodrigo Prieto
Hudba: Howard Shore
Hrají: Leonardo DiCaprio (Jordan Belfort), Jonah Hill (Donnie Azoff), Margot Robbieová (Naomi), Matthew McConaughey (Mark Hanna), Kyle Chandler (agent Denham), Jean Dujardin (Saurel), Rob Reiner (Max), Jon Bernthal, Jon Favreau (Manny)
Premiéra: 16. 1. 2014


2 komentáře:

  1. po dlouhe dobe film, ktery divaka vcucne a nepusti.

    OdpovědětVymazat
  2. Casino je jeden z mych nejoblibenejsich Martyho filmu, takze uz se tesim.

    OdpovědětVymazat