12 let v řetězech: Negři a Afroameričané

Americké filmy zabývající se problémy Afroameričanů mají mimo USA poněkud problematický divácký ohlas – pokud zahraniční publikum nestrhnou svými fimovými kvalitami, mohou působit poněkud přepjatě. Platí o nich totož jako o filmech zabývajících se třeba potížemi velryb. Svět je cynický a netouží ani tak po ušlechtilém poselství, jako po dobrém příběhu. Britský režisér Steve McQueen byl dosud spojovaný s menšinovou artovou sférou, dramatem 12 let v řetězech se však přihlásil k hollywoodskému mainstreamu – a jeho snímek je ukázkovým příkladem díla, které manipuluje se zadáním politické korektnosti na úkor zajímavosti a osobitosti. V tom, že se pokouší oslovit co nejvíc diváků, snímek příliš nepřipomíná McQueenovy předchozí práce. Režisérovy krátké filmy měly ryze experimentální charakter, jeho celovečerní dramata Hlad (2008) a Stud (2011) už ovšem naznačovaly, že tento formálně brilantní autor má sklon ke zjednodušené ideologizaci kontroverzních témat. Na to ovšem v obou filmech dával zapomenout i strhující herecký výkon režisérova oblíbeného spolupracovníka Michaela Fassbendera.

Problém 12 let v řetězech ovšem samozřejmě není v tom, že si v nich Fassbender zahrál jen vedlejší part (za nějž získal nominaci na Oscara, stejně jako představitel hlavní role, Chiwetel Ejiofor). Příběh svobodného Afroameričana Solomona Northupa, který byl v roce 1841 unesen a strávil dvanáct let na jižanských plantážích jako otrok, je předvídatelnou vyprávěnkou ve srovnání s mučivým popisem radikální hladovky člena IRA v irské věznici (Hlad) a stravujících eskapádách muže závislého na sexu (Stud). Na příběhu nového McQueenova filmu ani na jeho hrdinovi není nic překvapivého - a postava hrdinova vysvoboditele, kterou hraje producent filmu Brad Pitt, působí až směšně. Je přitom celkem jedno, jestli příběh odpovídá tomu, co Northup skutečně prožil podle svého vlastního, dobového písemného svědectví.

Na americké publikum ovšem McQueenova hra zabrala: 12 let v řetězech získaloZlatý glóbus za nejlepší filmové drama roku, má devět nominací na Cenu Akademie – a je tedy docela dobře možné, že bude opakovat oscarový úspěch afroamerického dramatu Crash z roku 2006.

Pod bičem otrokáře 

Nemá smysl spekulovat o tom, zda by byl film méně povrchní, kdyby ho scenáristicky neošetřil John Ridley - afroamerický spisovatel a scenárista, který se loni podílel na neúspěchu dramatu Red Tails (vyprávějícím o jednotce černých amerických pilotů za druhé světové války). Problém je spíš v tom, že se Angličan McQueen rozhodl rezignovat na své radikální, artové pozice a hraje si na Hollywooďana. I ve svých předchozích filmech se přitom zabýval jednotlivci, kteří řeší konflikt mezi individuální a společenskou svobodou. Bobby Sands z Hladu a Brandon ze Studu podlehli – navzdory radikálně odlišnému sociálnímu statusu – svým sebedestruktivním sklonům. Tam, kde byli ochotni na protest proti násilí společnosti zemřít, se ovšem režisérův Solomon Northup rozhoduje žít. I v pozici bezprávného negra vystaveného libovůli otrokářů zůstává hrdým, myslícím Afroameričanem, který spolkne všechny námitky, zapře své vzdělání a ohne hřbet, aby si zachránil život. Jediné, co Solomonovi jeho páni nechají, je hudební talent. Negr, který – když nad plantáží zapadne slunce - zahraje na housličky, totiž odpovídá představě přihlouplého, veselého primitiva. 

V tom se soucitný a vzdělaný William Ford (Benedict Cumberbatch) nijak neliší od zvrhlého tyrana Edwina Eppse (Fassbender). Oba nacházejí v bibli potvrzení, že „negři“ byli stvořeni k tomu, aby sloužili bílým. Samotní otroci tuto tezi přijímají a vůči těm, kteří se proti ní proviní, neprojevují žádnou solidaritu. To platí jak v případě Solomona, tak v případě dívky Patsey (na Oscara nominovaná Lupita Nyong'ová). Podobně jako Quentin Tarantino v Nespoutaném Djangovi, i McQueen tady nutí diváka přiblížet krvavému násilí páchanému na ženách. Brutalita je ovšem ve filmu pěkně po hollywoodsku estetizovaná, takže divák si pošmákne i na scéně, ve které z krásné, nahé otrokyně při bičování stříká krev.

Zatímco k Tarantinovým odlehčeným hrátkám s pokleslými subžánry podobné scény patří, ve filmu stavícím se do pozice divácky atraktivního „umění“ působí vypočítavě a lacině. Na rozdíl od Nespoutaného Djanga (nebo Manderley Larse von Triera) postrádá 12 letech v řetězech skutečně kontroverzní prvky. Nenutí k přemýšlení, není aktuální ani znepokojivé, pouze konstatuje.

Ano, otroctví bylo špatné. A mezi černými a bílými Američany dodnes existují kontroverze - přinejmenším v tom, že ti první dávají morální lekce druhým ve filmech, které prostě nemohou zůstat stranou v oscarovém dostihu.

Twelve Years a Slave

USA 2013, 134 minut, titulky

Režie: Steve McQueen
Scénář: John Ridley (podle knihy Solomona Northupa)
Kamera: Sean Bobbitt
Hudba: Hans Zimmer
Hrají: Chiwetel Ejiofor (Solomon Northup), Michael Fassbender (Epps), Lupita Nyong'ová (Patsey), Benedict Cumberbatch (Ford), Paul Dano (Tibeats), Brad Pitt, Paul Giamatti (Freeman)

Premiéra: 23. 1.