Zpátky do ringu: souboj monster

Příběh dvou zestárlých boxerů, kteří znovu stanou proti sobě v rozhodujícím zápasu svého života, není zajímavý ani tak díky filmařské kvalitě, ale díky svým kontextům. Popularita „filmů o gerontech“ totiž zřejmě nevychází jen z touhy oslovit nový divácký segment, se kterým producenti začínají kalkulovat v souvislosti se stárnutím západní populace. Vychází i z nostalgických nálad, kterým s chutí podléhá mladé publikum, tvořící dosavadní diváckou základnu. Obliba starých filmů z 80. let, natočených před narozením dnešní nejaktivnější části publika, se obtiskuje do nových snímků, vracejících do oběhu zestárlé hvězdy - Arnolda Schwarzeneggera, Bruce Willise či právě Sylvestera Stallonea. Ten v boxerské komedii Zpátky do ringu, která právě vstupuje do českých kin, ztělesnil jednu z hlavních rolí.

Stallone se angažuje i v akční sérii Expendables, jež uvedla na scénu nové hrdiny důchodového věku ohánějící se slavnou minulostí, jež ovšem nebyla nikdy zfilmována. Nejnověji z módy na vitální důchodce těžila „pařanská“ komedie Frajeři ve Vegas, v níž se objevil Stalloneův protihráč z filmu Zpátky do ringu – Robert De Niro.

Většina těchto titulů se pokouší vzbuzovat familiární dojem, že jsou pokračováním nějakého staršího snímku. Stejně je tomu v případě nového filmu nevalného hollywoodského komediografa Petera Segala (mj. autora vězeňské fotbalové komedie Trestná lavice). Jeho hrdinové sami o sobě moc zajímaví nejsou, představují však prostřednictvím svých hereckých představitelů průnik dvou navenek nesouměřitelných filmových legend - Jakea LaMotty z „uměleckého“ dramatu Zuřící býk (1980) a titulního protagonisty pětidílné série Rocky (1976-1990). Zatímco ve filmografii Roberta De Nira představuje LaMotta unikátní (oscarový) výlet do světa boxu, Sylvester Stallone ke svým příběhům o věčném italoamerickém outsiderovi přidal „gerontologický“ díl už v roce 2006.

Právě Stallone je jedním z hlavních iniciátorů celého trendu – a film Zpátky do ringu, sám o sobě nepovedený, dobře zapadá do jeho pečlivě promýšlené filmografie. V té se znovu prosazuje i hercův akční hrdina 80. let – vojácký drsňák Rambo. V příběhu o veteránském boxerském mači, do kterého se po třiceti letech nechají navrtat dva dávní protivníci, se ovšem sedmašedesátiletý sólista Stallone rovnocenně dělí o vypravěčský prostor s o dva roky starším De Nirem. Dvojnásobný držitel Oscara zpravidla reprezentuje docela jinou hereckou ligu než představitel málomluvných, jednoduchých hrdinů v lakonicky prostých příbězích – o podivnosti komedie Zpátky do ringu nicméně hodně vypovídá fakt, že Stallone je v ní herecky výrazně lepší než jeho ceněný kolega.

S chutí botoxu 

Stallonea sice proslavily ryze mainstreamové filmy a nepatří k hollywoodské intelektuální smetánce, svůj omezený prostor však ovládá s přehledem a inteligencí. Film Zpátky do ringu by patrně byl lepší, kdyby ho Stallone také režíroval. Hercovy výlety mimo mateřskou profesi totiž vynikají lakoničností a účelností a mají svůj drsný patos i humor, prosakující i do většiny Stalloneových postav. To je vidět i v tomto filmu, kde si pro sebe herec rezervoval roli slušňáckého Henryho „Razora“ Sharpa. Muž, který před třiceti lety z morálních důvodů rázně ukončil svou sportovní dráhu, si zachovává důstojnost i ve scénách, které Segal režíruje s důvtipem dementního krtka. Z procházky v tajícím sněhu s bývalou láskou (Kim Basingerová) pak Stalone jakoby mimoděk udělá působivou psychologickou scénu, která si v rámci bezpříznakové taškařice vydobývá svou lidskou hodnotu. 

V roli Razorova dávného, vznětlivého protivníka Billyho „Kida“ McDonnena naopak působí pitvořící se De Niro skoro nepatřičně. K tomu přispívá skutečnost, že hlavní atrakcí filmu je proměna dvou zpohodlnělých, starších mužů v boxery s obstojnou fyzičkou, kterou Stallone – na rozdíl od svého kolegy – skutečně má.

Zápasu, který se Razor a Kid rozhodnou přijmout jako možnost, jak konečně uspořádat své životy, moc zajímavý není. Zábavnější má být trénink, jehož obligátní průběh mají divákovi zpestřit vedlejší postavy – Razorův starý trenér v přesném podání Alana Arkina a rádobykomický afroamerický promotér (Kevin Hart). Výsledek však nakonec není ani vtipný, ani melodramatický, ale přeplácaný a úporně trapný. Dva důchodci, kteří svou vznětlivostí a škorpením mimoděk dokážou získat mladé fanoušky na sociálních sítích, jsou tak jen zbožným přáním autorů filmu.

Třešničkou na dortu je pak Kim Basingerová, jejíž mimické obličejové svaly už před pár lety totálně zmrtvil botox. V roli Razorovy životní lásky proto působí jako zombie z Marsu – a celý film se definitivně mění v souboj monster, která odmítají naučit se přirozeně stárnout. 

Grudge Match
USA 2013, 113 min., titulky
Režie: Peter Segal 

Scénář: Tim Kelleher, Rodney Rothman

Kamera: Dean Semler

Hudba: Trevor Rabin

Hrají: Sylvester Stallone (Razor Sharp), Robert De Niro (Kid McDonnen), Alan Arkin (Lightning), Kevin Hart (Slate), Kim Basingerová (Sally), Jon Bernthal (B. J.), Ireland Baldwinová (Sally v mládí), Joey Diaz(Mikey) 

Premiéra: 2. ledna 2014