Prohledat tento blog

neděle 30. března 2014

2001: Vesmírná odysea

Tapíří kost vyhozená furiantsky do vzduchu vůdcem tlupy opolidí se kouzlem filmového střihu mění v kosmické plavidlo vznášející se vesmírným prostorem. Letuška pohybující se silou filmového triku sebejistě ve stavu beztíže v meziplanetárním letadle směřujícím k Měsíci. Naivní písnička o Daisy coby první a poslední vzpomínka palubního superpočítače HAL 9000, který se během letu na Jupiter rozhodl zlikvidovat lidskou posádku. Tajemný černý monolit mimozemského původu zvoucí astronauta Bowmana na výlet, jaký ještě žádný Pozemšťan neabsolvoval.

To všechno jsou scény z legendární sci-fi 2001: Vesmírná odysea, které se nesmazatelně vepsaly do filmové historie – a navíc fungují dodnes. O tom se mohou čeští diváci přesvědčit díky obnovené premiéře snímku, který přichází do kin v luxusní restaurované podobě v rámci chvalně známé akce Asociace českých filmových klubů - Projektu 100. 

Stojí za to si připomenout, že před šestačtyřiceti lety režisér Stanley Kubrick natočil filmové dílo, které razantně změnilo dosavadní, dětskou tvář žánru. Není ovšem pravda, že filmová sci-fi si až do konce 60. let vystačila s naivními vyprávěnkami realizovanými v laciných kulisách. Pod vlivem výrazně dospělejší literární fantastiky vznikla řada „vážných“, často dokonce filozofujících děl. Teprve Kubrick však v roce 1968 zviditelnil vypravěčské možnosti žánru v rámci produkčně velkorysé podívané, realizované s novátorským trikovým zázemím. To udivuje přesvědčivostí a precizností i v dnešním, digitalizovaném světě, který dokáže cokoli, ale potýká se s nedostatkem fantazie.

Rozmáchlé vizionářství Kubrickova snímku, dotýkajícího se existenciálních otázek lidstva, se v následujících desetiletích setkalo s adekvátní odezvou snad jen v dílech sovětského režiséra Andreje Tarkovského. Technologické a vypravěčské inovace Vesmírné odysey se však dočkaly okamžité reakce – a ovlivňují filmovou sci-fi dodnes.

Hračka pro kosmické dítě

Vesmírná odysea bývá často vnímána jako výlučné dílo režisérského génia, který se do historie zapsal osobitými snímky nejrůznějších žánrů. Při práci na scénáři se ovšem tehdy čtyřicetiletý Stanley Kubrick spojil s rovnocenným partnerem - ceněným britským spisovatelem Arthurem C. Clarkem. V inspiraci jeho povídkou Hlídka vznikal paralelně scénář filmu i Clarkův stejnojmenný román. Ten se stal jedním z mezníků literární sci-fi – a současně slouží jako explicitní „návod“ k enigmatickému snímku.

Film, který se ve své době dočkal ocenění jen v rámci technických kategorií (vynesl Kubrickovi Oscara 1969 za nejlepší speciální efekty), totiž divákovi nic nevysvětluje. Ve třech kapitolách uvedených „opičím“ prologem nonšalantně vystřídá dva hrdiny, vědce Heywooda Floyda a astronauta Davea Bowmana, opírá se však hlavně o obrazovou a zvukovou složku orchestrovanou jako monstrózní filozofická opera. Ve filmu se odrážejí dobové spekulace kolem ovlivnění lidské historie návštěvníky z vesmíru (které rok po premiéře Odysey zpopularizoval - a zdiskreditoval – v knize Vzpomínky na budoucnost Erich von Däniken). Nad tezí, použitou v rámci žánru různé podobě mnohokrát předtím i potom, ovšem vítězí Kubrickova podmanivá schopnost zavést diváka do končin bezhraničné fantazie.

Mimozemská inteligence, která určuje směřování lidstva v průběhu celé jeho existence, proto nedostala ve filmu podobu šestiprstého ufona s anténkami na hlavě, ale abstraktně neurčitého černého monolitu komunikujícího s vybranými příslušníky druhu beze slov. Pragmatičnost bezejmenného opočlověka a racionalismus Heywooda a Bowmana ustupují mystickému vzrušení otevřeného finále. To na sklonku roku 60. let konvenovalo s nadšením spojovaným s úspěchy vesmírného programu (jež stupňovalo soupeření USA a SSSR, jež se dostalo i do Kubrickova filmu). 

V červenci 1969 – rok a čtvrt po washingtonské premiéře Vesmírné odysey – Američané přistáli na Měsíci. Příliš nákladný sen o "ovládnutí vesmíru" ovšem zkrachoval. Kosmických lodí tančících za zvuků Straussova valčíku Na krásném modrém Dunaji jsme se nedočkali, i když na základě současných technologických novinek může vzniknout žánrová spekulace ve stylu Gravitace (mimochodem jednoho z filmů, jež inspiraci Kubrickem hrdě přiznávají). 2001: Vesmírná odysea tak zůstává připomínkou euforické doby, kdy se lidstvo cítilo být povoláno k nadčlověčím úkolům. Jako reálnější modely budoucnosti se bohužel ukázaly dvě jiné Kubrickovy sci-fi – protiválečná satira Doktor Divnoláska aneb jako jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu (1964) a podobenství o násilné podstatě člověka Mechanický pomeranč (1971).

2001: A Space Odyssey
Velká Británie / USA 1968, 149 minut
Režie: Stanley Kubrick
Scénář: Stanley Kubrick, Arthur C. Clarke
Kamera: Geoffrey Unsworth
Hrají: Keir Dullea (Dave Bowman), Gary Lockwood (Poole), William Sylvester (Floyd), Leonard Rossiter (Smyslov), Margaret Tyzacková (Jelena), Vivian Kubricková (Floydova dcerka), Douglas Rain (HAL 9000 - hlas)
Obnovená premiéra: 27. 3. 2014

(Tenhle text jsem napsala pro Lidové noviny, teď jsem k němu přidala pár detailů. Za možnost uveřejnit ho zde na blogu redakci děkuju.)

Žádné komentáře:

Okomentovat