Jednoho dne v MATu aneb dramaturgové jsou taky hvězdy

V poslední době se trochu pletu do dramaturgie. Ostatně je to obor, který jsem kdysi vystudovala na FAMU, i když jsem od něj nadlouho zběhla k filmové publicistice. Tak se stalo, že jsem dneska byla na slyšení před Radou Fondu kinematografie ohledně jednoho projektu, který budu zřejmě dramaturgovat. (Producentka a režisér se omluvili, byli v zahraničí na festivalu se svým předchozím snímkem.) Nevím, jak to po mém výstupu s projektem dopadne, ale o tom vlastně psát nechci.

Slyšení se konalo v MATu na Karlově náměstí a po něm jsem si šla dát dolů do restaurace oběd. Tam jsem zjistila, že tenhle nápad měli zřejmě asi všichni žadatelé. V podzemí MATu došlo k takové kumulaci tvůrčích mozků, jakou nezažijete ani na festivalu ve Varech. Příčinou je fakt, že Rada dává každému žadateli o státní příspěvek pouhých deset minut (během slyšení na zdi dokonce odtikávají vteřinu za vteřinou, což je docela frustrující, pokud se necháte). V restauraci u jednoho stolu seděl producent Čestmír Kopecký, u dalšího jeho kolega Viktor Schwarcz s režisérem Robertem Sedláčkem, objevil se Petr Marek (a zase hned zmizel). A právě svižně přibíhal dramaturg Kristián Suda... Režisér Pavel Göbl s dramaturgem Janem Gogolou st., byli sice na řadě až po mně, ale nadlábli se už předtím.

Byla jsem na takové akci poprvé, tak mne to poctivě fascinovalo. A došlo mi, že jsem vždycky obdivovala režiséry víc než herecké hvězdy - a že si dneska taky nesmírně vážím dobrých dramaturgů! Ono není tak úplně pravda, že českému filmu chybějí dobří autoři - chybějí mu spíš dobří četníci.

P.S. 22. 7. Asi bych měla dodat, že externě pracuju už delší dobu pro Fond kinematografie jako obsahový expert. Vím tedy, že v poslední době došlo k nebývalému zviditelnění osoby dramaturga: k žádosti se totiž vedle nejrůznějších náležitostí nově přikládá i dramaturgická explikace.

P.P.S Ten grant jsme nedostali.