Kajínek

Natočit psychologický thriller s akčními prvky o "nejznámějším českém vězni" Jiřím Kajínkovi je možná dobrý obchodní tah (to se teď uvidí v kinech). Žánrové zpracování v hollywoodském stylu se ovšem právě v kombinaci s tímto námětem mění v morální třaskavou směs. Zdá se totiž, že to, co klidně spolkneme v americkém filmu natočeném v inspiraci skutečnými událostmi, působí v malém českém rybníčku dost kontroverzně. 

Pokud dokážete zapomenout, že skutečný Jiří Kajínek je objektivně násilník-recidivista a zločinec, můžete si užívat příběhu sličné, sexy, blond začínající advokátky Pokorové (Tatiana Vilhelmová), která se ve zkorumpovaném prostředí po roce 1990 pokouší znovu otevřít případ slavného vězně. Pokorová ve světle nových skutečností pro sebe Kajínka (kterého ruský herec Konstantin Lavroněnko přesvědčivě hraje jako fyzický mix Jamese Bonda s morální neústupností dvou Václavů Havlů dohromady) objevuje jako mužný, charakterní vzor, jehož nezlomí ani to, že je nespravedlivě držen ve vězení a hnusní dozorci mu denodenně plivou do polívky. Mladá právnička navštěvuje Kajínka ve vězení, během investigativního pátrání na vlastní pěst odhaluje tajené pozadí jeho případu a vystavuje sebe i svého vlivného milence-kolegu Doležala (Boguslaw Linda) stále zřetelněji nebezpečí smrti. Začínají totiž ohrožovat všemocného kmotrovského mafiána Novotného (Vladimír Dlouhý ve své poslední roli), napojeného na tajemné politické špičky...  

Autorům s takovými ambicemi, jako jsou po profesionální stránce přesvědčivý režisérský debutant Petr Jákl a scenárista Marek Dobeš (který působivě rozvíjí to, co naznačil hororem Choking Hazard - totiž svou výjimečnou schopnost aplikovat americké vzory na české poměry), samozřejmě nemohlo stačit schéma klasického vězeňského dramatu o nevinně odsouzeném muži. Či pouze "paranoidního" thrilleru o odvážné pátračce čelící mravně zkorumpované společnosti. Odmítli se spolehnout jen na statické vězeňské sedánky ve stylu agentky Starlingové s Hannibala Lectera v Mlčení jehňátek - i když mezi Pokorovou a Kajínkem to během advokátčiných návštěv eroticky jiskří tak vydatně, že našinec posléze stěží uvěří okamžiku, kdy se uprchlý zločinec při komorním setkání v autě dobrovolně stáhne, spokojí se s drobným sexuálním zaharašením a vybije si přetlak na divákovi neznámé ordinérní ženštině, která ho skrývá ve svém bytě. Vášnivému polibku přitom bránily zjevně už jen hrdinčiny brýle...

Zbaběle couvnout ve chvíli, kdy je divák v zásadě připravený i na takovou hovadinu, jako je sex Kajínka s jeho potenciální obhájkyní - to se vůbec nepodobá autorům filmu tak, jak se prezentují v předchozím vyprávění. Chci tím naznačit, že to do nás filmový Kajínek v podstatě dost stylově, přesvědčivě a na domácí poměry nebývale hustí, a to především zásluhou kameramana F. A. Brabce (Jákla mimochodem režíroval v Krysaři). Tvůrci filmu si chtějí vyzkoušet všechno z americké filmové reality, na čem jim spočinul mlsný zrak: Kajínek proto několikrát velmi efektně a napínavě prchá z vězení, pročež za mřížemi nečinně neciví, ale udržuje si útěkářskou kondičku pilným cvičením. Pokorová nemarní náš čas pouhým studováním nudných právních lejster, ale prožívá romantické milostné chvilky s Doležalem a podniká pátrání vzrušující a nebezpečné jak Phil Marlowe, to vše vždycky v nějakých pěkných šatičkách. Ani se nedivíte, když se dozvíte, že Pokorová Kajínka vnímá zprvu jako spravedlivého mstitele, který zastřelil mučitele její starší sestry, kteří ji samotnou ve čtrnácti znásilnili... 

Netýkat se tohle všechno skutečného případu, což ve finále autoři zdůrazňují s naléhavostí, která vás nutí běžet o zlomkrk podepsat petici za protagonistovo propuštění, šlo by o docela zajímavý a neškodný důkaz, že Češi dovedou natočit řemeslně slušný film v americkém stylu - a to aniž by se divák po valnou většinu promítacího času styděl nebo smál. (Tyto reakce samozřejmě do značné míry odbourává i skutečnost, že hned několik důležitých rolí hrají zahraniční herci, kteří jsou navíc slušně dabovaní.) 

Kajínek ale podvratně kalkuluje s naší představou o vlastní lidské slušnosti: je moralizujícím příběhem o hledání spravedlnosti a cti, používajícím dvou prostředků, jež jsou v našich poměrech považovány za "nemorální": parazitování na populistické realitě ve stylu Blesku a hollywoodských komerčních vypravěčských chvatů. Situaci filmu bude totiž v očích řady potenciálních "normálních" diváků komplikovat právě spojitost s představou jisté části české společnosti o senzačním pozadí případu a komplotu mocných proti obyčejným lidem, podněcovaná navíc značně agresivní reklamní kampaní distributora (HCE). 

Pokud si vezmu na pomoc malou anketu, kterou jsem nabídla čtenářům tohoto blogu, očekávání s filmem jsou spojena se zvědavostí (tu na téhle stránce předtím, než film mohlo vidět, vyjevilo 21% hlasujících), demonstrací nezájmu (27%), podezřením ("nápad na takový film mi připadá divný" - 9%) a odporem ("Udělám vše pro to, abych s tímhle filmem jako divák neměl/a nic společného - "vítězných" 37%).

Jen vám ještě - vpravdě řečnicky - nadhodím na případnou komentářní smeč otázku, nakolik a jak se Kajínek liší od jiného žánrového filmu inspirovaného realitou, s nímž by mohl tvořit duo na téma "prezidentské milosti" - totiž od Vejdělkova Václava. Tenhle film ilustruje skutečný soudní případ víc zpovzdálí a ten navíc není zdaleka tolik známý jako Kajínkův - moje otázka ovšem zní: proč sneseme žánr tragikomedie o "laskavém" idiotovi a štítíme se žánru akčního thrilleru? Proč je představa roztomilosti v zásadě škodlivého a asociálního mentálce zcela přijatelná, ba vítaná, a heroizace kriminálníka zcela odsouzeníhodná?

P.S. Za účast v anketě děkuji jmenovitě i Jiřímu Kajínkovi, který se tříprocentně přihlásil k tvrzení: "Zkuste se netěšit: spočítám vám to, až mne pod vlivem tohohle filmu propustí na svobodu (odpověď pro JK)". 

Kajínek

ČR 2010, 107 min.
Režie: Petr Jákl 

Scénář, Marek Dobeš, Petr Jákl 

Kamera: F. A. Brabec

Hudba: Václav Bárta
Hrají: Konstantin Lavroněnko (Kajínek), Tatiana Vilhelmová (Pokorová), Bogusław Linda (Doležal), Vladimír Dlouhý (Novotný), Michal Dlouhý (Lečko), Werner Daehn (Perner), Deana Horváthová - Jakubisková (soudkyně),Jana Pehrová - Krausová (Doležalová)

Premiéra v ČR: 5. 8. 2010