Moje malá anketa o vztahu čtenářů tohoto blogu k
Angelině Jolieové dozněla a výsledky jsou docela zajímavé. Herečka, která 4. června oslavila pětatřicetiny, rozdělila hlasující skupinu na dva téměř stejně velké tábory - s láskou a nenávistí je to skoro půl na půl. Přičemž samozřejmě pozitivní hodnocení převažuje (divila bych se, kdyby ne - hádám, že skoro žádná herecká hvězda si to s diváky nemůže úplně rozházet.*/).
Takže 20% hlasujících má k Angelině vřelý vztah a 30% má skvělý vztah
s ní a otevřeně se přitom raduje, že o něm Brad neví (bože, jak to ženská všechno stihne?). Tři procenta se dokonce domnívají, že herečka je stále zajímavější (to podepisuju). 21% sladkou Angelinu nesnáší a o tři procenta hlasujících víc prý už nudí. Ty musím trochu politovat - soudím totiž, že v následujících letech možná o hodně přijdou. Je strašně těžké věštit budoucnost, ale pokud se Jolieová neodstřelí drastickými dietami a nepověsí si na krk příliš mnoho potomků, mohla by v příštích letech procházet docela zajímavou fází hereckého přechodu, který u ženských hollywoodských hvězd nastává výrazně dřív než u normálních smrtelníků.
Zatím se drží akčních snímků (v srpnu přijde i do českých kin thriller zkušeného Phillipa Noyce
Salt) a v těch vypadá se svýma dlouhýma pavoučíma nohama a rameny jakoby trochu vykloubenými pořád báječně (jak dokázal můj celkem oblíbený, totálně ornamentální snímek Wanted) V pohybu vyhlíží dokonce lépe než jiná moje akční favoritka typu pavouk sekáč, Uma Thurmanová (i když zas nedám dopustit na Umina nadměrná chodidla). Nevím, jak dlouho ještě může Jolieová v akční fázi vydržet (respektive jak dlouho ji diváci v téhle podobě a vzrůstající konkurenci ještě snesou). Ale rozhodně má razantně nakročeno na žánrově navenek "opačnou" kariéru, což pro mne naprosto přesvědčivě potvrdila skvostná Výměna.
Clint Eastwood připomněl, že známe i "jinou" Jolieovou, stejně výrazově zkázněnou, jako bývá v akčních filmech - ale najednou ji proměnil v jakoby křehkou ženu s útlými svěšenými ramínky a očima jako noční studny bolesti. Smyslná pusa, kterou herečka zdědila po otci Jonu Voightovi, vypadala díky použitému "dramatickému" líčení a snímání jako polozahojená rána. Zúročit její vlastně dost "divný" vzhled byla trefa do černého...
Pokud se Jolieová bude snažit fungovat jako "vážná" žánrová herečka, nemyslím, že by mne to kdy nudilo - jestli si totiž navíc dokáže vybírat ty správné režiséry s jemným vizuálním i silným vnitřním dramatickým cítěním typu Eastwooda. Nějakým zázrakem totiž sama nemá sklon k přepjatě melodramatickým "hereckým koncertům, tedy pokud jí do nich někdo netlačí. O tom, že tyto kvality Jolieové nezůstaly nepovšimnuty, mimochodem svědčí Oscar za
Narušené (1999), nominace na Oscara a cenu BAFTA za
Výměnu a tři Zlaté glóby (za televizní minisérii Johna Frankenheimera
George Wallace/1997, televizní a ne zcela povedenou přepjatou
Giu/1998 a
Narušené). A pokud vyjde plán Angeliny Jolieové na spolupráci s Darrenem Aronofským na adaptaci románu
Rona Rashe Serena, začínám se opatrně těšit.
*/ Ale s tím se dá polemizovat, protože místní čtenářstvo je přece jen značně vybrané. Což takhle udělat anketu o Halle Berryové, té ambiciozní černé hysterce, jejíž portrét teď horko těžko spisuju do chystané knížky?
Žádné komentáře:
Okomentovat