Divoch je ovšem také považován za typický "komunistický" film, přesněji řečeno snímek podstrkující divákům prostřednictvím záměrně chytlavého příběhu politické názory svých tvůrců. (Stanley Kramer měl coby producent v rámci společnosti Columbia Pictures v první polovině 50. let jisté problémy s názorovým zacílením "svých" filmů, především westernu
V pravé poledne, a zřejmě jen těsně unikl tomu, aby se stal objektem vyšetřování Výboru pro neamerickou činnost - jestli máte čas a chuť, podívejte se do
kramerovského hesla na Wikipedii do odstavečku "Columbia Pictures.)
 |
| Nebezpečí v ulicích |
Co se týče
Divocha, je pozoruhodné, že se tu prosazují dokonce názory, které sice "logicky" konvenují s pomyslným rebelským generačním nastavením mladistvého publika, ale odporují "přirozeným" pravidlům většinové hollywoodské podívané. Ta totiž - alespoň podle mého soudu - byla a je v rámci americké mainstreamové i "béčkové" produkce i ve filmech pro mládež nastavována vesměs "většinově" - a tedy konzervativně. Což samozřejmě neznamená, že některé použité prvky nebyly podvratné. (A tady se mnou ovšem můžete nesouhlasit, diskuse by mohla být zajímavá!) */
 |
B.R.M.C. znamená "Black
Rebel Motorcycle Club" |
V
Divochovi do obyčejného amerického městečka přijede motorkářská parta, která už od pohledu vypadá nebezpečně - a nebezpečně se také od první chvíle chová: ohrožuje provoz, tyranizuje obyvatele, ponižuje místního tolerantního ochránce spravedlnosti - a když se večer opije v místní hospodě, kterou nevybíravě obsadí, pustí se do demolice obchodů. Za všechno má symbolicky pykat šéf bandy ("přestárlý" - už devětadvacetiletý - Brando), charismatický Johnny, který se pokouší své druhy mírnit a místo drancování chce jen sbalit jediné slušné děvče v městečku - hezkou servírku, policistovu dceru Kathii (Mary Murphyová).
 |
| Katie v kruhu - metafora znásilnění |
Z vyprávění vyplyne, že rebel Johnny je navzdory své aroganci a designu zlého chlapce vlastně oběť (patrně despotického otce) - inteligentní, citlivý mladík, toužící po lásce a uznání. Jeho kamarádi jsou jednoznačně grázlové, ale když zaplatí škody a už se do městečka nikdy nevrátí, mohou ráno odjet. (O tom, že zavinili smrt jednoho z občanů, se už jaksi nemluví.) Obyvatelé městečka jsou prezentováni bez výjimky jako agresivní xenofobové, ziskuchtivci, trapní slaboši a směšní ubožáci středního a staršího věku v oblecích (nejhůř dopadne stařík, který by správně ani "neměl řídit auto"). Ve filmu mimochodem nejsou ukázáni žádní vrstevníci motorkářů (respektive tu vidíme jen jejich vrstevnice - s výjimkou ctnostné Katie jde o dívky značně povětrných mravů).
 |
| Dědek barman je všem jen pro smích |
Motorkáři v osobě Johnnyho ztělesňují touhu po svobodě (která se ani ve finále nepodřizuje jeho touze po socializaci po boku milované dívky), obyvatelé městečka naopak nefunkční, konzervativní, amorální společnost, která není schopna hájit - ani sama dodržovat - vlastní pravidla a zákony (aby se celá věc nakonec srovnala, musí narychlo přijet policista "z okresu"). Vše se točí kolem působivých metaforických obrazů dopravních prostředků a jejich řízení: motorka funguje jako fetiš, je zdůrazněna "volnost" jejího pohybu silničním prostorem (rychlost, změna směru). Motorkáři vypadají v černých kožených oblecích sexy a není divu, že i Katie, která z rodného vidlákova nikdy nevystrčila nos, nakrátko podlehne fascinaci. Jediným skutečným prostředkem komunikace mezi jejím světem a pohyblivým universem vetřelců zůstává symbolický šálek kávy: dívku ztělesňující to nejlepší z konzervativní společnosti, která si zaslouží být zničena, bude ovšem vždycky dělit barpult od obdivovaného rebela "bez příčiny" oprávněného z podstaty k jakékoli revoltě.
 |
Johnnyho divoký oponent Chino
v bravurním podání Leeho Marvina |
Pro "většinového" diváka byla ovšem - v roce 1953 stejně jako dnes - představa divoké motorkářské bandy v ulicích nepochybně spjata s pocity strachu, nejistoty a ohrožení -
Divoch ovšem, jak už jsem zmínila, v touze demonstrovat názory svých tvůrců svévolně odporuje "přirozeným" pravidlům většinové hollywoodské podívané. V rámci jejích bytostně konzervativních konvencí by totiž podobná parta stěží mohla uniknout odsudku tvůrců, neřkuli tvrdému potrestání. Samozřejmě je třeba zmínit, jak radikálně se motorkářský model změnil v
Bezstarostné jízdě (1969), která je skutečně nastavena tak, aby divák mohl vnímat Wyatta, Billyho a George jako oběti společnosti (s jedním malým "nekorektním" detailem: na svou cestu si vydělali prodejem drog).
 |
Rafan Williams přijíždí na scénu
jako Johnnyho replika |
Pokud jde o
Divocha, postava Johnnyho se dočkala bezprostředního pokračování v Rafanu Williamsovi (Shia LaBeouf) ve Spielbergově
Indiana Jonesovi a Království křišťálové lebky. Rebelský mladík, který je představen jako dokonalá replika Johnnyho (včetně oblečení, motocyklu i arogantního chování ke všem starším a etablovaným), se ovšem ve skutečnosti jmenuje Henry Jones nejml. - a je to hrdinův syn. Spor mezi otcem a synem je rozehrán stejně jako v
Poslední křížové výpravě - vtipně a roztomile, ale vlastně velice smířlivě, protože je jasné, že oba generační protivníci jsou stejné krve a musejí se spojit, aby společně bojovali proti zlu. Ukázkově smířlivý, konzervativní koncept Spielberga (a Luacase - námět, produkce) lahodí většinovému publiku, je neurážlivě "logický" z hlediska toho, jak je vyprávění nastaveno, a nejspíš vydrží jakoukoli zkoušku časem... Pokud by Rafan pokračoval v dalším filmu v otcových stopách, přijme ho navíc jak generace otců, tak generace jejich potomků. Hollywoodský vypravěčský model je nejsilnější, když zůstane dodržen, což samozřejmě nevylučuje použití podvratných prvků lahodících "rebelským" sklonům publika.
 |
Rebelové s hůlkou:
poslední Harry Potter |
*/ V příbězích tohoto typu od 50. let (kdy se mládežnické filmy začaly cíleně natáčet) po současnost se recyklují témata dospělé zodpovědnosti, odcizení, první "skutečné" lásky a vzpoury proti rodičům, učitelům a společnosti. Pokud jde o věkovou škálu, zahrnuje středoškoláky (
teenagerovské filmy) - se zvláštním důrazem na poslední rok školy končící zkouškou dospělosti (příklad za všechny:
American Grafiiti (1973, r. George Lucas) - i mladší "vysokoškoláky". Jde tedy zjevně o tu mládež a mladé lidi, kteří v současnosti nejvíc chodí do kina - takže se v zájmu co největšího zisku vyplatí natáčet filmy, které je oslovují. Od toho se samozřejmě odvozuje infantilita většinové produkce, a to i v případě, že se dotýká "dospělých" témat - k tomu se vrátím zhruba za měsíc, až na blogu budu moct uveřejnit tématický článek o
Harrym Potterovi a spol., napsaný do prosincového čísla časopisu ForMen).
Žádné komentáře:
Okomentovat