Nový Woody Allen: Poznáš muže svých snů

Ženy v roztouženém očekávání - jako od Bergmana

Americký komediograf Woody Allen sice prvního prosince oslaví pětasedmdesátiny, prakticky každý rok však do své filmografie přidává další film. Díky distribučním skluzům si navíc letos čeští diváci mohou dopřát už třetí jeho režijní počin: tragikomedie Užívej si, co to jde (2009) do našich kin dorazila v květnu a prakticky současně se na DVD objevilo drama Kassandřin sen (2007), které se kinodistribuci vyhnulo. K nim od 4. listopadu přibyl ještě snímek Poznáš muže svých snů (2010). 

Film je plný lásky?

Chytlavě působící název, svůdně jednoznačný plakát a herecká účast křehké blondýnky Naomi Wattsové či pohollywoodštělého španělského fešáka Antonia Banderase – to vše vzbuzuje dojem, že jde o romantickou love story. Divák, který do kina dorazí pouze na základě povrchních vějiček, může být takto klamán po celou dobu úvodních titulků podbarvených lehkomyslnou jazzovou písničkou – a jeho radostná očekávání nejspíš podnítí i úvodní citát. Zvláště pokud netuší, že nadějeplné motto „ Jak blesk z čistého nebe štěstěna hbitě zasáhne, kdo obrátí se ke hvězdám, splní si sen...“ není citací z vyprávěnky o laskavém osudu, ale ze Shakespearova Macbetha. Což je svého druhu také příběh lásky, ale rozhodně nepříliš romantický.

„Podle Shakespeara je život hluk a vřava a vlastně neznamená nic,“ pokračuje bezejmenný vypravěč – načež náš pomyslný naivka chtivý relaxace rychle pochopí, že vyprávění ilustruje právě tento skeptický poznatek. Všechno se ovšem navenek odvíjí jen jako lehká konverzační komedie. Snímek Poznáš muže svých snů je totiž – zcela v intencích Allenovy pozdní, až misantropsky zabarvené tvorby – důvtipně maskovanou, velmi hořkou moralitou o iluzích, kterými se lidé nechávají ochotně zaslepovat.

Ve jménu sebeklamu 

Žena odvedle

Woody Allen nabízí další variaci na své osvědčené téma: už řadu let se totiž soustřeďuje na proměny vztahů několika postav svázaných pouty očekávání, ziskuchtivosti a touhy. Protagonisty jsou tentokrát dvě manželské dvojice – dobře situovaný zestárlý pár Helena a Alfie (bezchybné duo Gemma Jonesová - Anthony Hopkins) a jejich dcera Sally (Wattsová) se svým outsiderským manželem Royem (zajímavý Josh Brolin, který se objevil už v Allenově Melindě a Melindě/2004). Starší pár se nedávno rozvedl a jeho otřesené polovičky se pokoušejí nezávisle na sobě najít nový smysl života. Dobře konzervovaný, bohatý, intelektuálský gentleman Alfie se pošetile ožení s ordinérní mladou prostitutkou Charmaine (nevídaně stylová Lucy Punchová). Navenek opatrnější Helena zase vloží všechny naděje do věštkyně Cristal, jež je levnější než psychoanalytik, ale má doma vždycky dost whisky a navíc nové zákaznici prorokuje, že konečně potká muže svých snů... 

Banderas hraje nevídaně dobře 

Také mladší pár, který se od Heleny musí nechat finančně podporovat, směřuje svou existenci k tragické směšnosti: neschopný literát Roy se zamiluje do mladičké, exotické krásky, kterou sleduje oknem pracovny místo psaní nové knihy. A intelektuálská Sally se zakouká do svého atraktivního, zadaného šéfa, hispánského galeristy Grega (příjemně civilní Banderas)…

Protagonisté vyprávění sice zřetelně prohlédnou sebeklamy druhých, ale nikoli své vlastní. Ty je vedou, k divákovu nevyhnutelně zlomyslnému potěšení, přímo do neštěstí, která by působilo komicky, kdyby současně neneslo varovné rysy tragédie. Zaslepenosti se totiž nakonec nevyhne ani Helena, jež všechny kolem donekonečna otravuje memorováním Cristaliných věšteckých předpovědí – které jsou ovšem vždy správné!

Věštkyně: na první pohled
podezřelá

Allenova oblíbená postava nevěrohodně vyhlížející věštkyně je tak nositelkou motivu až anticky závažného (což nijak nebrání tomu, aby byla pojata ironicky). Nikdo jim však nedokáže naslouchat, natož se jimi řídit. Nejvýraznější je to u Roye, který se navzdory Cristaliným vzkazům jednoho dne rozhodne vylepšit své chabé spisovatelské portfolio rukopisem ukradeným nadanému kamarádovi, jenž prý zahynul při autonehodě... A pořitom právě Roy uspěl se svou románovou prvotinou, ve které se prý zabýval německý fyzikem Wernerem Heisenbergem. Ten formuloval princip neurčitosti, který specifikuje teoretické hranice naší schopnosti provádět vědecká měření: podle něj nám ani sebelepší zdokonalení měřícího přístroje nedovolí získat přesné výsledky. A přesně tak to je i s předpověďmi vědmy Crystal, která se sice nemýlí, ale všechno nakonec vychází jaksi jinak - alespoň pokud může divák posoudit (řada jejích předpovědí se totiž týká minulých či budoucích životů postav). 

Dobře známé postavy 

Šaramantní Charmaine

S výjimkou Cristal, která je navzdory své důležitosti jen okrajovou postavou, máme před sebou trochu odtažitou přehlídku pošetilců s chronickým sklonem ničit si život. S jejich osudy si nepohrávají jen nějací boží zlomyslníci, ale i neviditelný vypravěč-komentátor, který čas od času vyprávění lakonicky postrčí o řádný kus dál nebo jinam (a dokonce – což je pro pozdního Allena příznačné) přeskakuje to, co ho zřejmě nebaví vyprávět. Tato svévolnost není samoúčelná: formálně ozvláštňuje „banální“ charaktery, které prudce zatraktivňují i zajímaví herečtí představitelé.

I když se vyprávění odehrává v Londýně a nikoli v režisérově domovském New Yorku, musejí postavy na allenofily působit familiárním dojmem: většina z nich totiž připomíná protagonisty jiných režisérových filmů. Neurotická Sally je prototypem intelektuálky, které kdysi ztělesňovaly Diane Keatonová a pak Mia Farrowová. Roy je dalším z allenovských ambiciozních, citově zablokovaných pisálků, kombinovaný se ziskuchtivými hrdiny filmů Match Point – Hra osudu (2005) a Kassandřin sen. Alfie a Charmaine jsou jen jinou variantou protagonistů režisérova předchozího filmu Užívej si, co to jde: zaslepeným Pygmalionem se ovšem tentokrát místo intelektuálského newyorského žida snaží stát dobře situovaný Londýňan (zatímco nablblá, ordinérní blondýna z obou filmu navazuje na ryzí allenovský prototyp, který se objevil už v Manhattanu/1979). 

Alfie je ryzí allenovská postava

Protagonisté filmu Poznáš muže svých snů jsou sice zábavní a celkem sympatičtí, ale autor žádnému z nich nevěnoval tolik prostoru, aby ho divák mohl chápat jako „svého“ hlavního hrdinu. Nelze ovšem přehlédnout, že na tento post aspiruje Alfie: v podání Anthonyho Hopkinse (zase jednou velmi soustředěného a jemně precizního) je vzdáleně autobiografickou „allenovskou“ postavou, se kterou jsme si zvykli ve většině režisérových filmů sympatizovat. Přes chyby a pošetilé seebklamy se zklamaný Alfie nakonec dopracuje k touze znát pravdu, i kdyby pro něj byla ponižující a bolestivá.

Vyprávění nicméně postrádá vůdčí figuru, které by divák mohl držet palce. Coby chladná moralita bude tohle „vyprávění bez hrdiny“ v rámci Allenovy kvalitativně celkem vyrovnané produkce posledních let možná zařazován mezi ty slabší. Což ovšem neznamená, že by nenabízel zajímavou (a trpce moudrou) podívanou. Mohla by provětrat mozek i našemu modelovému naivkovi, který na takový film může zavítat jen omylem, protože do kina chodí přiživovat své iluze a sebeklamy.

You Will Meet a Tall Dark Stranger
USA, Španělsko 2010, 98 min. titulky
Scénář a režie: Woody Allen

Kamera:

Hudba:
Hrají: Gemma Jonesová (Helena), Josh Brolin (Roy), Anthony Hopkins (Alfie), Naomi Wattsová (Sallyú, Freida Pintoová (Dia), Antonio Banderas (Greg), Lucy Punchová (Charmaine), Pauline Collinsová (Cristal) Anna Frielová (Iris) 

Premiéra: 4. 11. 2010

(Tento text byl napsán pro Literární noviny, jejichž redakci děkuji za možnost uveřejnit ho - v poněkud prodloužené podobě - i zde.)