Prohledat tento blog

středa 10. listopadu 2010

For Semafor

MIDI LIDI nahrávají
"Co jsem měl dnes k obědu"
Od založení legendárního pražského divadla Semafor loni uplynulo padesát let, což se slavilo všelijak. Nezvyklým příspěvkem bylo i CD For Semafor, které vydal před rokem nezávislý label Klíče (věnující se české autorské písni všeho druhu). Za vznikem disku obsahujícího nové verze dvaceti semaforských písniček v originálním podání stylově a žánrově nejrozmanitějších českých muzikantů stojí znamenitý hudební publicista Pavel Klusák. Ten se také stal hybatelem stejnojmenného celovečerního dokumentu, který natočil režisér Miroslav Janek v produkci společností HBO Česká republika a Hypermarket film.

Allstar Refjúdží Band: "Sluníčko" 
částečně v čínštině
Kratší verze dokumentu For Semafor už měla televizní premiéru v srpnu, do kin se teď dostává verze delší - a přiznám se, že bych v tomhle případě klidně snesla i rozměrnější metráž. A rozhodně ne jen proto, že mi Semafor pomohl přežít moje pubertální a postpubertální 70. léta - Klusákův a Jankův film je sám o sobě velmi příjemnou podívanou a nenabízí (podobně jako CD) nic, co by připomínalo konformní úlitbu klasikům. Navíc postrádá učesané televizní manýry a netrpí ani klipovou hysterií, což dobře ladí s uvolněným vztahem protagonistů k tématu: písničky Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra sice vynikají nadčasovou kvalitou, patří k živoucímu českému rodinnému stříbru a kdekdo je má definitivně zapsané za uši, ale oslovení muzikanti si mezi nimi mohli sami vybrat tu, která se jim líbila, a pojmout ji úplně po svém. Všemu, co slyšíte na CD, ovšem většinou předcházela tuhá potyčka: notoricky známé songy i zapadlejší písničky se staly  objekty nejrůznějších experimentů - a každý muzikant či hudební uskupení si k nim hledali vlastní cestu (s výjimkou skupiny Zatrestband, která hit "Tak abyste to věděla" kopíruje bezmála tón po tónu).

Irena a Vojtěch Havlovi (Motýl)
To všechno je dobře vidět i ve filmu: filmaři navštěvují protagonisty  v jejich domácnostech, divadelních zkušebnách, nahrávacích studiích a chalupách, přičemž putují z Prahy do Pardubic, Brna či třeba Valašské Bystřice. Přistihují hudebníky v nejrůznějších stádiích tvůrčích muk a pracovního vytržení: někdy jsou náladě, která hosty vnímá tak trochu jako vetřelce do intimního tvůrčího procesu (není divu: Ecstasy of St. Theresa poprvé dělá něco v češtině), jindy filmaře absorbují jako další členy party, která si z publika nic nedělá (MIDI LIDI přece rádi improvizují). Muzikantu se každopádně nacházejí ve svém přirozeném prostředí a v bytostně vlastním hudebním živlu - a z útržků jejich komentářů se dozvíte ledacos zajímavého.Občas nějaká cenná informace uklouzne i Pavlu Klusákovi, který štáb provázel (většinou i se svými dětmi) a dokonale domácky ladil s každým prostředím.    

Kazetám připadala "Krajina posedlá tmou"
trochu moc rozverná 
Také Janek se projevuje jako filmař, který umí slušně vklouznout do cizího bytu či chalupy, hbitě se zorientovat v kuchyni, aby se svým malým natáčecím štábem nepřekážel - a zachytit atmosféru dřív, než se stačí muzikanti, psi a děti vyděsit a než paní domu stačí přiklopit hrnec na plotně (takže registrujete třeba i to, že u Niklů bublá cosi s nezvyklým množstvím bobkového listu). Film For Semafor tak v mnohém připomíná Jankův starší, výborný  dokument Previanti, výjevy ze života vesnických muzikantů (1999).

Podívaná uniká stereotypnosti "mozaiky z návštěv u pracujících umělců", protože dá navíc občas k dobrému úryvek ze semaforského filmu, neopomene zmínit dojemné "posvěcení" samotného Jiřího Suchého - a hlavně skoro nikdy nepřestává být vtipná, živá a přirozená. Tvoří tak mimořádně milou protiváhu všech těch umných, angažovaných, provokativně inscenovaných dokumentů, které jsou dnes tak oblíbené - čímž se sama stává moderní, nebo spíš nadčasovou.

For Semafor
ČR 2010, 83 minut
Režie: Miroslav Janek
Premiéra: 4. 11. 2010
Účinkují: Dva, Vypsaná fiXa, Tata Bojs, MIDI LIDI, Jaroslav Dušek & Vizita Band, Mňága a Žďorp, Magnetik & Robert Nebřenský, Ecstasy of St. Theresa, Petr Nikl, Květy, Jan Burian & Křehcí muži, Zatrestband, Přemysl Rut, Allstar Refjúdží Band, Kazety, Jiří Konvrzek, Jan Štolba Trio, Irena a Vojtěch Havlovi
Premiéra: 4. 11. 2010

2 komentáře:

  1. Věra Míšková11. listopadu 2010 14:14

    Milá Alenko,
    nejspíš jsem stará, ortodoxní, sentimentální a tudíž blbá, ale já jsem se na to (jakožto milovník Semaforu, na kterém jsem vyrůstala dokonce od útlého dětství, naši mě tam vodili asi od pěti let a se ségrou jsme hrály Jonáše doma komplet zpaměti ) hrozně těšila a pak mě to až na výjimky šlo na nervy a co hůř, strašně mě to nudilo. Asi jsem...jak výše uvedeno. Pa, Věra

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Věro, já jsem byla taky strašnej semaforskej fanatik, vždyť já to skoro všechno dodneška umím odrecitovat i zazpívat... Ten film mi ale nevadil, i když drtivou většinu těch kapel buď nemusím poslouchat, nebo prakticky neznám (to jsem do recenze zapomněla napsat :-)). Přišlo mi to tak o něčem jiném, že jsem tu vazbu na "svůj" Semafor úplně potlačila. Je dobře, že to sem píšeš, já si myslela, že to je takové nekontroverzní blogovací téma - a hle, není, tím líp.

    OdpovědětVymazat