Harry Potter 6 1/2

Harrymu něco uteklo: mládí například? 

"Jsou to temné časy, o tom není sporu," prohlásí na tiskové konferenci ministr kouzel (Bill Nighy), načež následuje dvouapůlhodinová ilustrace jeho prohlášení - včetně jeho vlastní smrti, smrti řady dalších postav a jedné sovy a vleklého utrpení všech, kteří to přežili (zdá se dokonce, že ani žádná ze záporných postav - včetně Vy-víte-koho - nemá z páchání zla nějaké zvláštní potěšení). Filmová série o nezletilém kouzelníkovi (který se v tomto díle konečně stane zletilým) spěje nevyhnutelně ke svému konci, takže se stává pěkně temnou, kopírujíc tak knihy J. K. Rowlingové - i když ne docela: ze sedmého svazku filmaři navařili dva filmové díly. A tohle je teprve první z nich. 

Vy-víte-kdo nezná ten vtip
o Voldemortovi a Chucku Norrisovi

Aby byl svět konečně očištěn od pekelného zloducha Voldemorta (který se nám konečně pěkně materializoval do Ralpha Fiennese, jen stále ještě - a zřejmě definitivně - bez nosu), musí strašlivě trpět nejen Harry Potter a jeho kamarádi Ron a Hermiona, ale úplně všichni a všechno kolem nich. Což hodně připomíná poslední díl Pána prstenů (oni dokonce se i ti tři hlavní hrdinové střídají v mučivém nošení nezničitelného medailónku s viteálem, do nějž Voldemort kdysi vložil část své síly, a deptá je to podobně jako kdysi Prsten Froda). Kde ovšem u Petera Jacksona úpěla a temněla fantazijní Středozem, dostává zabrat náš vlastní, značně realisticky vypadající svět, počínaje oprýskaným úvodním logem mateřské společnosti Warner Bros. přes ulice současného Londýna až ke zlověstně vyprázdněné krajině, kterou se hlavní hrdinové toulají coby zpustlí psanci. O Bradavicích, studování a pití máslového ležáku si tentokrát můžete nechat jen zdát: souvislá sekvence z čarodějnického světa je tu jen jedna, ale týká se ministerstva kouzel (a patří mimochodem k nejlepším v celém filmu).  

Harry je trochu paranoidní: kolem něj
všichni umírají 

Od té doby, co Brumbál padl a zlo se šíří, vše jaksi zešedivělo, zchátralo a zopravdovělo, režisér David Yates vyměnil kameramana (teď je jím Eduardo Serra) a celý film vypadá jako všechny ty zlověstně tónované béčkové horory, které míchají "realistický" vzhled s "úpadkovou" stylizací a zlověstnými zvláštními efekty. Málem si ani nevzpomenete, že to před devíti lety začínalo jako pestrobarevná, hollywoodsky vypiglovaná dětská podívaná. A že jsme měli radost, když se třetího filmu chopil Alfonso Cuarón a vyprávění začalo dýchat a hýbat se...       

Mladí kouzelníci ve vězení povinnosti

To, co ve dvou úvodních filmech dělal režisér Chris Columbus, je však minulostí, Cuarón se věnuje onačejší práci a vrchním potterovským režisérem se definitivně stal David Yates, který si právě na své bankovní konto připisuje třetí potterovku (kterou v červenci bude následovat čtvrtá). Dvorním scenáristou série je pak nevratně Steve Kloves (psal všechny díly s výjimkou Fénixova řádu), a kdo zná knižní předlohy J. K. Rowlingové, vůbec mu jeho práci nezávidí: poslední knížka je pěkně tlustá a spletitá. Špatnou zprávou (a nepíšu to ráda) je skutečnost, že navzdory rozdělení závěrečného potterovského filmu na dvě části, rozměrné metráži a eliminaci řady motivů z knihy je Harry Potter a Relikvie smrti, díl první, dosud nejméně zvládnutým potterovským filmem. 

Nebojte, to červené je třezalková esence

Problém je už v předloze, v níž Rowlingová naplno povolila svým ambicím a operovala zřejmě s vidinou, že vychází množstvím akčních scén vstříc příštím adaptátorům. A že spletitostí vyprávění naplňuje plán překlopit původně pouze dětskou zábavu v "dospělé" vyprávění. Je smutné, že aktuální objednávka prvoplánově formovala zrovna to populární čtivo, díky kterému se prý celá jedna generace dětí vrátila ke knihám (i když ty, co četly už předtím, začaly možná raději hrát videohry :-)). O knížkách Rowlingové nemám v kontextu historie anglické dětské četby valného mínění, o tom však snad někdy příště: máme tady nicméně nyní film, který se musel vyrovnat právě s předlohou, která je pro adaptaci ze všech částé série nejméně vhodná. 

Hagrid zafunguje alespoň jako řidič

Děj je složitý, základní linii však tvoří nutnost najít a zničit zbylé viteály, do nichž Voldemort vložil svou sílu. Ve hře jsou ovšem i titulní relikvie smrti - takže je v Harryho prioritách poněkud zmatek. Kupříkladu jednou z relikvií je plášť neviditelnosti, který divákům předchozích potterovských filmů poskytl spoustu zábavy: v tomhle filmu se však vůbec neobjeví, protože na to prostě není čas. Ten v tomhle předlouhém snímku není vlastně na nic: tvůrci totiž musejí divákovi poskytnout značné množství poměrně spletitých informací, což činí hlavně slovně (ale třeba příběh o relikviích je pojat jako animovaný film) - a doufá při tom, aby si publikum současně pamatovalo desítky postav z předchozích filmů a jejich postavení v příběhu. Objevení většiny těchto postav je pak už jen "udržovací": každá z nich se musí mihnout před kamerou, říct jednu dvě věty nebo se jenom nějak zatvářit, čímž má být zachována kontinuita vyprávění. Pro čtenáře knihy je v této situaci zábavné sledovat, jak si filmaři chystají finále: nemůžete přehlédnout, že černokněžník Snape to sice zjevně peče s Voldemortem, ale vražda kolegyně profesorky z Bradavic vybudí jeho nesouhlasný pohled (a Alan Rickman je tak skvělý herec, že mu těch pár vyměřených desítek vteřin skutečně stačí - pak už se ve vyprávění vůbec neobjeví). Vztahy většiny postav se tak omezují na úsporná grafická gesta: Harry a Ginny se milují, takže se jednou políbí, Ron a Hermiona se také milují, ale musejí si ještě ledacos vyjasnit, takže se jednou obejmou a Ron se na kamarádku jednou hladově podívá u klavíru.  

Hůlky kouzelníků i tentokrát 
poslouchají chatrnou latinu

Ptáte se, co tedy zabírá zbytek solidní  metráže? Zjevně snaha autorů nabídnout divákům také to, co chtějí vidět především, totiž akční scény plné honiček a triků. A samozřejmě co nejvíc scén s Harrym, Ronem a Hermionou. Naneštěstí se touha diváka informovat výše popsaným způsobem neslučuje právě s potřebou rozvíjet "velké" akční scény. V okamžiku, kdy si konečně chcete vychutnat střemhlavý let útočícího CGI mozkomora, je třeba scénu přerušit a natlačit do divákovy hlavy další sadu informací, vztahů a jmen. Pro méně připraveného sledovatele je nutným výsledkem všeho tohoto snažení pestrý chaos. (Nemluvím teď o divákovi, který by do kina zabloudil nepřipraven: ten by musel chtít vrátit vstupné.) Yates se pod tlakem nedokáže věnovat ani ústřední trojici, která většinu vyprávěcího času stanuje v krásné anglické krajině, poflakuje se a strádá nečinností. Přiznávám, že na tohle jsem se obzvlášť těšila, protože jsem doufala, že fantazijní vyprávění získá bezpečné těžiště právě díky herecké akci a realistickým krajinným obrázkům. 

 

Láskorád: nestačíte se s ním poznat

Yates ovšem musí spěchat a tak nemůže nechat scény volně dýchat. Nemá dokonce ani čas ukázat všechno, co by bylo třeba - takže se několikrát uchyluje k velmi nefilmovému postupu: řadu zásadních událostí totiž divák nevidí, ale dozví se o nich oklikou, z řeči postav (tak, jak je to často v knize). Například Lupin oznámí společnosti, že Moody zahynul v boji s Voldemortem, Hermiona řekne po souboji s hadem Harymu něco v tom smyslu: "Je mi líto, Harry, ale tu tvou hůlku jsem před omylem zničila odraženým kouzlem", ale naštěstí zanedlouho dorazí Ron, který suše prohlásí, že náhodou v boji s nějakým lapkou  zrovna k nějaké hůlce přišel... V laciných filmech tenhle trik maskuje fakt, že autoři neměli dost peněz na to popisované scény natočit. Obávám se, že v sedmém Harrym Potterovi tyto scény možná i natočeny byly, ale tvůrci už je nedokázali do filmu vtěsnat. Každopádně ta snaha otrocky kopírovat knihu působí dost divně.

Tváří v tvář oné panice "stihnout všechno" pak vypadá jako hovadismus i celá sekvence s Harryho únikem z domu Dursleyových, kde se sice komplikovaně vytvoří celá parta falešných Potterů, která má zmást pronásledovatele, ale opravdový Harry se veze v Hagridově motorce... takže by ho identifikoval i mozkomor-imbecil. 

Ron má problém: žárlivost

Snaha o úspornost vede až k pocitu, že sledujete nelogický, nesouvislý sled obrazů, ve kterých často chybí to podstatné - a naopak tam občas cosi zjevně přebývá: třeba rozpitvávaná Ronova žárlivost na Harryho možná zahřeje srdce nějakého postpubertálního diváka chtivého "skutečné" romance, dal by se však klidně ilustrovat právě zmíněným jedním pohledem a dvěma větami. (To ale neplatí o scéně, ve které chce Harry rozptýlit smutnou kamarádku, a tak si s ní zatancuje: ta je moc pěkná.) Ušetřený čas by se dal využít například k tomu, aby scéna se získáním nebelvírského meče získala alespoň nějakou časoprostorovou logiku.     

Mnoho Harryů, Moodyho smrt

Možná je škoda, že ze sedmé knihy nevznikly tři různé filmy: jeden jako akční dobrodružství, druhý coby teenagerovská romance, a třetí například jako fantasy o paralelním světě ovládaném totalitou. Možná by zbyl ještě materiál na televizní seriál, comics a sérii dívčích triček (v jejichž potisku by se dal dovyprávět zbytek knihy). 

Harry a spol. nechodí do kina

Nechci vám dupat po hračkách: odsudky "očekávaných" filmů, na které se diváci předem těší, nejsou populární - a já vlastně nechci nikoho odradit. Pokud jste ovšem na Pottera chtěli jít, hádám, že na něj stejně půjdete. A nejspíš se vám bude líbit víc než mně. Táhneme to ovšem s filmovým Harrym už devět let a po té době má našinec na dorostlé dítě už jiné nároky než na začátku na hravého, mrňavého kluka... Pokud všechny kladné filmové postavy (i některé záporné) ve vyprávění vypadají vyděšeně, jsou pobledlé, neoholené, otrhané a paranoidní, bloudí, nemají domov a nepracují na ničem pozitivním, zasloužily by si pevnou ruku, která by jejich osudy dovedla k očekávanému dobrému konci. Tady to ovšem vypadá tak, že k zachraňování nezbylo skoro nic, co by stálo za řeč...  

P. S. Pokračování  - a dokončení- se odehraje 14. července 2011.

Harry Potter and the Deathly Hallows: Part I
VB/USA 2010, 146 min., dabing, titulky
Režie: David Yates
Scénář: Steve Kloves (podle knížky J. K. Rowlingové)
Kamera: Eduardo Serra
Hudba: Alexandre Desplat
Hrají: Daniel Radcliffe (Harry), Emma Watsonová (Hermiona), Rupert Grint (Ron), Ralph Fiennes (Voldemort), Alan Rickman (Snape), Tom Felton (Draco), Robbie Coltrane (Hagrid), Brendan Gleeson (Moody), Bonnie Wrightová (Ginny), Helena Bonham Carterová (Bellatrix), Evanna Lynchová (Lenka), Rhys Ifans (Láskorád), Jason Isaacs (Lucius Malfoy), Bill Nighy (Brousek), David Thewlis (Lupin), Julie Waltersová (paní Weasleyová).
Premiéra: 18. 11. 2010


Předchozí díly:


Harry Potter a Kámen mudrců (2001, režie Chris Columbus)


Harry Potter a Tajemná komnata (2002, režie Chris Columbus)


Harry Potter a vězeň z Azkabanu (2004, režie Alfonso Cuarón)


Harry Potter a Ohnivý pohár (2005, režie Mike Newell)


Harry Potter a Fénixův řád (2007, režie David Yates)

Harry Potter a Princ dvojí krve (2009, režie David Yates)