Z napůl improvizované zábavy, kterou večer 31. března 1981, těsně po padesátém třetím udělení Oscarů, pro kamarády uspořádal u sebe doma losangeleský publicista John J. B. Wilson, se přetavily v akci, jež je nezbytným doplňkem a protiváhou oscarové nadutosti, slzavosti a oficiality. Zlaté maliny slouží coby úlevný komentář k celému uplynulému hollywoodskému roku. Ten zahrnuje dlouhou sezonu letních blockbusterů (začínající už v květnu), zatímco ambicióznější a „vážnější“ snímky studia nabízejí divákům a kritikům na podzim a v zimě s ohledem na blížící se udílení Oscarů a jiných cen (především Zlatých glóbů). Reklamní kampaně a mediální masáže se stupňují na počátku následujícího roku, protože nejen Oscar, ale i nominace na něj prudce zvyšují tržní hodnotu každého snímku. Což se hodí i při jeho uvedení do domácího kina a do televize.
 |
| Epizoda II.: největší limonáda z celé série |
Ceny Razzie si od tohoto cyklického běsnění udržují odstup a s úšklebkem monitorují jeho hysterické úlety a kvalitativní propady. Parta nadšenců soustředěná kolem. Wilsona se dnes strefuje do stejného okruhu filmů jako slovutní akademici. Nebylo to tak vždycky: v 80. letech malináři vypichovali i bezvýznamné, špatné filmy, jejichž názvy už dnes většinou nikomu nic neříkají. Rozhodnutí nezviditelňovat ty objektivně nejhorší filmy nebo herecké výkony je jen logické. V USA totiž každoročně vznikají hory filmového odpadu, jež pravidelně končí v odpadkovém koši dějin. V každoroční americké produkci se naopak vždycky najde řada snímků, které se těšily přízni diváků a měly slušnou návštěvnost, ale jsou neseny na temných křídlech nevkusu, šmíry a kalkulu. Nebo jsou prototypem řemeslného úpadku či mizerného profesionálního odhadu. A právě ty se stávají nejčastěji terčem malinářů. Dobrým příkladem je nová trilogie Star Wars, kterou v letech 1999-2005 uvedl do kin režisér, scenárista a producent George Lucas. V amerických kinech trilogie vydělala celkem víc než miliardu dolarů. Wilson a spol. ji ovšem nominovali celkem na osm cen Razzie, z nichž druhý díl proměnil dvě (pro George Lucase za scénář a Haydena Christensena za vedlejší roli) a třetí jednu (opět pro Christensena).
 |
| Osvícení: dnes nedotknutelná klasika |
Stejné oblibě jako naduté velkofilmy se u malinářů těší i přešlapy ceněných tvůrců. Často kritizovaným příkladem je však nominace za nejhorší režii, jež byla hned v roce 1981 udělena Stanleymu Kubrickovi za horor Osvícení. Film je dnes považován za pozoruhodné dílo a jeho (dnes už zemřelý) tvůrce za neomylného mistra. Součástí hry zůstává, že neslavné vítěze Zlatých malin musí veřejnost znát: jsou to „velké“, mainstreamové tituly, jež většina z nás viděla v kině nebo o jejich existenci přinejmenším ví z médií. Jen mezi nimi se totiž dají lovit zábavné a odstrašující exemplární příklady. Ceny Razzie – i když nepřestávají zdůrazňovat, že jsou především poťouchlou a do značné míry soukromou zábavou – tak mají i jistý výchovný charakter.
Malinová „politika“
 |
| M. Night Shyamalan - umělec a vizionář |
Favoritem letošních Zlatých malin se po právu stal fantasy blábol M. Nighta Shyamalana Poslední vládce větru. Protože chuť několikanásobně vyzdvihnout nějaký snímek do popředí mají malináři stejnou jako akademici, získal hned pět anticen. Stal se totiž nejen nejhorším filmem loňského roku, ale schytal to i za nejhorší režii, scénář a 3D provedení. Hlavní příčinou nevole jistě není samotný fantazijní příběh, ale i osoba režiséra, jehož filmografie od zajímavého hororu Šestý smysl (1999) vykazuje sestupnou kvalitu. Na cenu Razzie tak už nějakou dobu aspiroval (hlavně díky filmům Žena ve vodě a Stalo se). Držitelem ceny za nejhorší herecký výkon ve vedlejší roli se díky Shyamalanovu Poslednímu vládci větru stal Jackson Rathbone. Malináři přitom přihlédli i k jeho „nezapomenutelnému“ účinkování v teenagerovské upířině Twilight Sága: Zatmění. Pseudoromantický snímek cílený na vyznavače stylu emo byl po Shymalanově dílku dalším snímkem, který udílečům ceny Razzie pořádně hnul žlučí.
 |
| Romantika ve stylu ságy Twilight |
Zatímco Poslední vládce větru je adaptací rodinného kresleného televizního seriálu a odnesl to tak trochu za všechny jiné, přihlouplé a špatně udělané filmové fantasy. Zatmění je už druhým pokračováním divácky úspěšné filmové ságy (přičemž to první získalo pěkné čtyři nominace na Razzie). Divákům s kritickým úsudkem se tak kýčovitá upírská romantika stačila pořádně zhnusit – a producenti je navíc zlobí i tím, že ohlásili natáčení dalších dvou dílů série. Z devíti malinových nominací sice Stmívání nakonec proměnilo jen jednu, je ovšem pravděpodobné, že pokud se nestane zázrak, sága bude v příštích dvou letech znovu neslavně bodovat.
Poslední vládce větru se ovšem plánovaného pokračování nejspíš nedočká: nezasáhla jen totiž jen nepřízeň odborníků, ale i diváků: nepovedený snímek s velkopanským rozpočtem 150 milionů dolarů se totiž z amerických kin se vytratil s tržbami 131 milionů. Všechny tři díly ságy Twilight ovšem producenty celkem stály právě jen kolem 150 milionů – a vydělaly už jen v USA víc než pětinásobek. Natáčet další díly se tedy rozhodně vyplatí – i kdyby se profesionální i amatérští kritici zalkli vzteky.
 |
| Tupíři nebyli moc legrační |
O tom, že upířina v očích malinářů obecně nestojí příliš dobře, svědčí i skutečnost, že mezi pětici snímků nominovaných v kategorii nejhorší film se letos probojovala i ubohá parodie Tupíři. Ta se do českých kin vůbec nedostala a distribuční společnost Bontonfilm ji uvedla pouze na videu. (Tupíři jsou mimochodem důkazem, že parodická cena není určena jen „vážným“ filmům, ale celkem pravidelně stíhá i nepovedené komedie a parodie.) Pokud jde o malinovou politiku v oblasti hereckých výkonů, měla i letos – stejně jako v kategoriích nejhorší film či nejhorší režie – své letité favority. Žáhu si tak Wilson a jeho věrní konečně zchladili na Ashtonu Kutcherovi, jehož komediálního i romantického potenciálu si sice fanynky dost cení, ale který si malinové nominace vysloužil už v letech 2004 a 2009. Teď si antipochvalu vybojoval hereckou šmírou ve filmech Vrahouni a Na sv. Valentýna. Sličné, lež herecky neschopné Jessice Albaové vynesly zase potupnou cenu vedlejší role ve filmech Na sv. Valentýna, Vrah ve mně, Fotři jsou lotři a Machete. Také v jejím případě se už k vítězství delší dobu schylovalo (v předchozích letech totiž neproměnila čtyři malinové nominace).
 |
| Druhý filmový Sex ve městě |
Za herečky to letos po právu odnesla i čtveřice hlavních představitelek pokračování romantické komedie Sex ve městě. Připitomělý apendix úspěšného televizního seriálu se stal druhým nejostřelovanějším titulem letošních Malin: měl tu neslavnou čest vybojovat si ze sedmi nominací i ocenění za nejhorší pokračování a nejhorší herecké obsazení. Protože ani diváci z něj - na rozdíl od prvního filmu - nebyli nijak nadšení (v USA utržil méně, než stál - jen 95,3 milionu dolarů), i v jeho případě se s natočením dalšího dílu nedá naštěstí počítat. Také v tomto případě ovšem konečný verdikt nad filmem nevynesli samozvaní malinoví porotci, ale diváci.
Zlatá malina za ziskuchtivost
 |
| Poslední vládce větru - favorit |
Letos se Zlatá malina udělovala v deseti kategoriích, z nichž nejzajímavější je asi Cena za nejhorší do očí bijící použití 3D. S Posledním vládcem větru se o ni utkaly nepovedená akční fantasy Souboj Titánů, horor Saw 3D, animovaná komedie Jako kočky a psi: Pomsta prohnané Kitty a kýčovitý Louskáček 3D. Vytvoření této speciální ceny zrcadlí žhavý hollywoodský trend posledních let, spjatý s boomem 3D projekcí. Stereoskopický obraz je totiž stále ještě takovou atrakcí, že se na něj publikum hrne bez ohledu na kvalitu samotného snímku. Nejlevnějším způsobem, jak na tom vydělat, je natočit film normálním způsobem na digitální kameru a poslat ho do Asie, kde jej tamní specialisté překlopí do 3D formátu. To je pro producenty samozřejmě výhodnější a jednodušší, než plánovat a natáčet film rovnou ve 3D - což byl případ nepřekonatelného Avatara Jamese Camerona či chladně ambiciozní sci-fi Tron: Legacy, ale nikoli Posledního vládce větru.
 |
| Kačer Howard |
Některé typy cen Razzie byly v historii uděleny jen několikrát, právě v souladu s tím, jak hollywoodská studia ve snaze vydělat co nejvíc opakovala nejrůznější chyby a cizelovala zjevné sterotypy a nešvary. V letech 1981-1985 tak malináři ostřelovali muzikálový žánr a vzápětí poté si začali brát na mušku nový typ vizuálních efektů (tehdy to nejvíc schytala fantasy komedie Kačer Howard, na níž se podepsala společnost Industrial Light and Magic, jež jinak ve sféře triků tvoří nedostižnou špičou). V roce 1994 se zrodila kategorie Nejhorší prequel, remake, předělávka nebo pokračování, která vzhledem k neutuchající zálibě Hollywoodu v nastavované kaši existuje dodnes.
Malinová kategorie týkající se 3D ovšem není jedinou, jež byla vytvořena speciálně pro určitý rok. V roce 1997 byla udělena Cena za nejhorší scénář, který celkem vydělal víc než 100 milionů dolarů (zvítězila v něm katastrofické drama Twister). A v roce 1998 vznikla Cena za největší hazard s lidskými životy a veřejným majetkem, již cenu získal akční thriller Con Air. Před devíti lety zase snímek Jackass: Film zabodoval díky Ceně za nejnabubřelejší film pro teenagery. A v roce 2005 hvězdy čekající děťátko, Tom Cruise a Katie Holmes, zvítězili v „nefilmové“ kategorii Nejotravnější terč bulvárních plátků. V roce 199 byla zase udělena „neadresná„ Zlatá malina za nejhorší filmový trend roku – obsazování starých hereček do dívčích rolí.
 |
Twister: koukni na ten
rozpočet! |
Navzdory zjevně humornému tónu tyto speciální, příležitostné ceny nezrcadlí jen momentální hnutí mysli anti-akademiků. Celkem poctivě monitorují i dlouhodobější hollywoodské trendy. Twister (tržby v USA 241 milionů), sci-fi blocbbuster Rolanda Emmericha Den nezávislosti (306 milionů) či akční trhriller Mission: Impossible Briana De Palmy (80 milionů) v druhé polovině 90. let nastolily trend, který trvá dodnes. I když nevraživost malinářů by se měla obrátit spíš vůči ziskuchtivým producentům, právě scénáře těchto filmů jsou zkonstruovány s ohledem na to, aby vydělaly co nejvíc peněz. Co na tom, že z dnešního pohledu ovšem patří všechny tři zmíněné filmy mezi mainstreamovou klasiku? Malinářům nelze v tomto směru upřít předvídavost: skutečný vrchol v oblasti počtářsky pojatých projektů nastal už rok poté díky romantickému hitu Jamese Camerona Titanic – filmu, který vydělal 600 milionů dolarů a až donedávna byl nejvýdělečnějším dílem filmové historie.
 |
| Kluci z Jackass |
Zlovůle, jíž malináři v roce 2003 stíhali teenagerovský snímek Jackass: Film, zrcadlila zase jiný hollywoodský mamonářský trend. Snaha oslovit mladé publikum "jeho jazykem" a za každou cenu je pro současný Hollywood typická. Souvisí s pomyslným mládnutím většinového publika: lidé mezi patnácti a pětadvaceti lety totiž tvoří vůbec nejaktivnější diváckou vrstvu. A většina filmů, jež chtějí vydělat, je tak střižena na míru jejich infantilnímu vkusu a roztěkané zálibě ve virtuálních světech.
Udíleči Zlaté maliny jsou ovšem často aktuální i v rámci klasických kategorií. V roce 1996 Cenu za nejhorší scénář získalo dvaatřicet lidí, kteří se nějakým způsobem postupně podíleli na nepříliš nepovedené rodinné komedii Flintstoneovi. Filmová studia totiž své produkty až příliš často vytvářejí jako na běžícím pásu v továrně. I když se zakladatel cen Razzie, John J. B. Wilson, brání připisovat „své“ ceně jakokoukoli vážnost, kritický rys jí nejspíš už upřít nelze.
Proměny kyselé Maliny
 |
| Téměř normální ceremoniál... |
Ceny Razzie byly letos uděleny už po jednatřicáté, samozřejmě nikoli po oscarové ceremonii jako v roce 1981, ale den před ní – což jim už nějakou dobu zaručuje pozornost médií, poblázněných blížícím se vyhlašováním cen Akademie. Zatímco zpráva o prvním udílení Zlatých malin před třiceti lety zajímala jen lokální plátky, dnes o něm informují i ta nejserióznější média. Z domu Johna J. B. Wilsona se slavnostní ceremoniál už dávno přesunul do oficiálnějších a větších prostor (letos šlo o losangeleský Barnsdall Galllery Theatre). Z původních tří tuctů hlasujících se postupně vyprofilovalo dnešních přibližně 650 hlasujících, kteří nejsou jen z USA, ale i ze sedmnácti dalších zemí.
Jsou mezi nimi novináři, filmoví fanoušci a profesionálové a za možnost hlasovat platí. Wilson, kterému bylo v roce 1981, kdy cenu založil, pětadvacet let, se z černovlasého rozježence změnil v důstojně prošedivělého pána, který si pořídil lepší frak a mikrofon udělaný z pěnového míčku vyměnil za mikrofon skutečný. I když v médiích Wilson vystupuje jako pomazaná hlava Zlatých malin a napsal dokonce oficiálního průvodce „svými“ cenami, jen jedinkrát si dovolil udělit vlastní ocenění (v roce 2003 choreografovi Travisi Payneovi za hudební film Láska mezi superstar.) Ceny Razzie ovšem na rozdíl od svého zakladatele nestárnou. A jejich historie je možná zajímavější než historie nějakých oficiálních cen. A samozřejmě si čas od času dovoluje bilancovat audělovat anticeny za delší časové období. Zatímco oficiálnímu Hollwoodu při udílení oceněné za zásluhy pravidelně cedí slzy dojetí, pod Wilsonovým patronátem ukápne leda tak pár kapek jedu.
 |
Bo Dereková: krásná. Jen
kdyby nehrála. |
V roce 1990 se nejhorším snímkem dekády stal životopis Drahá maminko (po kterém už dnes neštěkne ani pes) a nejhoršími herci destiletí Sylvester Stallone a Bo Dereková (po které už dnes skoro neštěkne ani pes). O deset let později se k nim ovšem přidružil erotický thriller Showgirls (který se v televizi hraje úspěšně dodnes). Nejhoršími herci století se pak stali Sylvester Stallone a Madonna. Také loni se malináři ohlédli do minulosti a vyhlásili nejhorší filmové počiny uplynulé dekády. za herce to schytali Eddie Murphy a Paris Hiltonová. Mezi dramaty s přehledem zvítězil sci-fi blábol Bojiště země: Sága roku 3000, v němž si před deseti lety zahrál hlavní roli John Travolta (mimochodem velký oblíbenec malinářů a držitel celkem deseti malinových nominací). Bojiště získalo deset nominací na cenu Razzie, z nichž proměnilo pěkných sedm. Scenárista J. David Shapiro, který byl jedním z mála oceněných, kteří se k hanlivé ceně přihlásili, potvrdil, že Travolta scénář filmu bláhově označil za „Schindlerův seznam žánru sci-fi“.
 |
| Šestý den |
Za herce, který měl při udílení cen Razzie historicky „největší smůlu“, byl prohlášen Arnold Schwarzenegger. Napříč letitou hereckou kariérou svatlantého Arnieho se táhne osm neproměněných malinových nominací, Tři z nich jsou ovšem trochu podezřelé: za sci-fi Šestý den, v níž ztvárnil dvojroli, totiž Schwarzenegger nezískal jen nominace za ztvárnění hlavní a vedlejší mužské role, ale i za nejhorší pár. (Což není nic výjimečného: podobně se vedlo i Leonardu DiCapriovi, který utrpěl „párovou“ cenu Razzie za dvojroli v romantické rytírně Muž se železnou maskou.)
Podobně jako akademici, i malináři udělují občas ceny za celoživotní dílo: zatím se to však stalo pouze pětkrát. Získali ji nejen producent katastrofických filmů ze 70. let Irwin Allen či herec a prezident Ronald Reagan, ale i gumová maketa žraloka Bruce, která si „zahrála“ v legendárních Spielbergových Čelistech (1975) a jejich třech mizerných pokračováních. V roce 1985 celoživotní cenu coby nejhorší „vřískající královna“ (tedy představitelka hororových hrdinek) dostala teprve šesvadvacetiletá Linda Blairová. Ta kariéru odstartovala v roce 1973 vynikajícím Vymítačem ďábla a pak zmarnila v desítkách nevalných strašidelných thrillerů. Jejím zatím posledním držitelem ceny za celoživotní antipřínos americkému filmu získal v roce 2009 strašlivý režisér německého původu Uwe Boll.
 |
| Leonard Part 6 |
I tyto čestné ceny dobře vyjadřují neuctivost, kterou malináři projevují vůči kasovním trhákům, tržním mechanismům i hollywoodským celebritám.Samozřejmě ovšem neočekávají, že zlovolnou anticenu někdo z potrefených přijme nebo si ji dokonce přijde osobně převzít. Z konceptu byli vyvedeni hned desetkrát: poprvé se ke své Malině v roce 1988 přihlásil Bill Cosby (který ji získal za herecký výkon v taškařici Leonard Part 6). Mezi další statečné se smyslem pro humor patřili i herci Ben Affleck (v roce 2004) a David Eigenberg (platný člen strašlivého hereckého obsazení Sexu ve městě 2). V roce 1996 si režisér Paul Verhoeven přišel na slavnostní ceremoniál cenu převzít dokonce osobně. „Malinové“ Showgirls ovšem tvoří v jeho zajímavé a kvalitní filmografii výjimku potvrzující pravidlo.
 |
| Berryová: hystericky šťastná |
Největší pozornost médií ovšem vzbudily herečky Halle Berryová a Sandra Bullocková, které z osobní účasti na malinovém ceremoniálu udělaly vtipnou show. Berry, jež získala cenu razzie za herecký antivýkon v comicsovém spektáklu Catwoman (2004) si na pódium přinesla svého tři roky starého Oscara (kterého jí vyneslo drama Ples příšer) a zparodovala svou děkovnou oscarovou řeč. Sandra Bullocková navázala na její úspěch, když loni 6. března osobně přebrala cenu Razzie jako herečka a jako součást nejhoršího filmového páru roku v komedii Slečna žárlivá. Na jeviště si přinesla i DVD s oceněným filmem, kterou rozdala divákům. Samozřejmě přitom nemohla tušit, že následujícího večera dostane Oscara za hlavní roli ve sportovním dramatu Zrození šampióna! Nebylo to ovšem poprvé, kdy někdo v témže roce dostal za nějaký film cenu Razzie a za jiný Oscara: před Bullockovou se to stalo i hudebnímu skladateli Alanu Menkenovi a scenáristovi Brianu Helgelandovi.
Zůstává ovšem otázkou, zda oběma zmíněným herečkám (které jinak sebekritikou zrovna nevynikají) jejich malinovou show nedoporučili jejich agenti jako šikovný marketingový tah. I drzé a posměšné ceny Razzie se totiž staly součástí hollywoodského byznysu.
(Tento článek si u mne - poněkud mimo aktuální periodicitu udílení cen Razzie - objednala redakce časopisu ForMen, v jehož květnovém čísle text vyšel. Snad jím vezmete za vděk i vy, i když je zřejmé, že jde jen o rozvedení a propojení témat, kolem kterých jsem těkala letos na jaře. Za možnost uveřejnit text na tomto blogu redakci samozřejmě děkuju.)
Žádné komentáře:
Okomentovat