Prohledat tento blog

čtvrtek 26. května 2011

Lidice aneb divácký hypermarket

Pozor, spoiler: nacisté postříleli
všechny lidické muže nad patnáct let
Historický film o událostech, o kterých se učí ve škole, se dá natočit  různými způsoby: pokud vynecháme kompromisnický "hollywoodský" přístup a la Tmavomodrý svět, dá se pojmout třeba jako apokryf, který známé události vidí či interpretuje netradičně. Nebo se může natočit jako poctivá, objektivistická ilustrace. Miloš Forman chtěl kdysi udělat to první (totiž pojmout lidickou tragédii jako nacistický propagandistický film!), režisér Petr Nikolaev udělal to druhé. A od příštího čtvrtka jeho film uvidí zvláště žáci středních škol, které do kina budou nahánět jejich učitelé, vyčerpaní nezvykle dlouhými, tuplovanými ("normálními" a státními) maturitami.    

Karel Roden: František Šíma -
 muž, který přežil  
Lidice jsou opravdu především čímsi jako názornou a poctivě udělanou školní pomůckou, která se stará o to, aby jí nešlo nic vytknout. Takže nabízí všechno všem tím "nejvhodnějším" způsobem, měníc se v cosi jako v divácký hypermarket, kde nesmí chybět žádný typ základního zboží. Film je přitom jistě lepší než Nikolaevův neživotný Kousek nebe (2004), nedá se však srovnávat s moderním, ježatým a znepokojivým Protektorem (který se samozřejmě dopustil i řady chyb a kostrbatostí). Nemá dokonce ani na Hřebejkovo a Jarchovského Musíme si pomáhat. Lidice se stavějí jako ten typ produkce, který by se zřejmě vůbec neměl analyzovat a kritizovat, protože je - odvozováno od tématu - bytostně "správným" a humanistickým dílem (podobně jako třeba filmy Matěje Mináče o Nicholasi Wintonovi). Dopusťme se však netaktnosti a zkusme je vnímat jako film.  

Marie: žena, s níž je snadné
věnovat se včelaření 
Uměřený, popisný a pietní "školní" přístup se pak v Lidicích jeví jako dramaticky umrtvující a dokonce kontraproduktivní. To vynikne zvláště ve chvíli, kdy dojde na očekávané scény samotného masakru a zničení vesnice, jež jsou pojaty jako sled "známých" obrazů, sázených za sebe tak, jako by se vynořovaly z trouby v Cimrmanově divadelní hře Vizionář. Tyto obrazy ovšem nekomentují vesnický věštec Hlavsa a uhlobaron Ptáček s osvěživým výsledkem plným nečekaných informačních zkratů. Jsou předkládány jako věty z učebnice, jako lakonický popis. Ten překvapivě vytěsnil emoce spojené s jednotlivými postavami, o něž se divák navykl zajímat v předchozím ději. Protože předtím nešlo o kolektivní drama ve stylu Schindlerova seznamu, ztrácejí detaily dětských ručiček či německých psacích strojů jakoukoli působivost. 

Postava Karla zviditelnila
talent Ondřeje Nováka
Pokud jde o postavy, stojí za to všimnout si lidického mladíka Karla Šímy, který přirozeně opanuje značnou část vypravěčského prostoru spojeného s obyvateli vesnice. Stalo se tak především díky výbornému Ondřeji Novákovi, který svým přesně odstíněným výkonem bezpečně překonává všechny své mužské i dívčí kolegy-vrstevníky. Je možná nevhodné napsat, že bych chtěla vidět Karla umírat pěkně dlouho a zblízka - ve chvíli, kdy mi to nebylo dopřáno, se mi ovšem režisérova citová opatrnost jeví jako neproduktivní obava z citového vydírání diváka. Kdy jindy ovšem diváka citově vydírat, než právě v této chvíli?  Karel totiž předtím nabídl v Novákově podání plno "skutečných" emocí, které mi onehdy  neposkytl naivně pozérský protagonista Tří sezón v pekle v křečovitém podání Kryštofa Hádka. Postavu, která se pokouší překonat plachost vůči dívce, jež se mu líbí, a současně si řeší vztah k otci Františkovi, který sedí ve vězení za zabití svého staršího syna, mne určitě zajímá víc než Karlův kamarád Fiala (jehož hraje zdaleka ne tak dobrý Marek Adamczyk). Ten totiž "užírá" prostor Karlovi, který by mohl při cílenějším dramaturgickém konceptu tvořit zajímavější protiváhu hlavního hrdiny vyprávění.

Ve vězeňské cele panuje kolegialita,
pokud jde o cigarety
Tím je František Šíma v podání (podle očekávání) skvostného Karla Rodena. To on do značné míry posouvá učebnicový koncept filmu směrem ke strhujícímu, předem neohadnutelnému dramatu. (Je přitom zajímavé si uvědomit, že filmový otec se se svým filmovým synem na plátně prakticky moc nesetkává, ale Rodena a Nováka spojuje zvláštní vnitřní podobnost - jakési napětí,  soustředěnost předjímající tragický kontext, která v divákovi buduje představu, že jde skutečně o příbuzné. Což je jedna z mála věcí, která mne na tomhle filmařsky konzervativním, bezpříznakovém filmu bavila.) Na rozdíl od Karla, který je v historickém filmu očekávanou postavou, by František v Rodenově podání mohl být čímkoli, čeho by se tvůrcům filmu zachtělo - třeba také právě protagonistou apokryfu, který během let strávených ve vězení strádá naprostým nedostatkem informací a vůbec netuší, jakým směrem se venku ubírají dějiny a co se děje s jeho blízkými. Takový film ovšem z Lidic nikdo mít nechtěl - ten motiv sice ve vyprávění zazní, ale směřuje do pohříchu očekávaného vyústění. A to pak startuje sérii různých, horších či lepších konců filmu. Každá postava a každý motiv musí zřetelně doznít a vítězství tak slaví snaha "všechno" dovyprávět a "ke všemu" se vyjádřit. 

Že by Adelheid
Nemá smysl odhadovat, co by z Lidic udělala jeho původní režisérka Alice Nellis, která musela v pokročilé fázi příprav od natáčení odstoupit kvůli nemoci. A stejně tak nemá cenu představovat si, jak by obraz působil v rukou původně osloveného kameramana Vladimíra Smutného, kterého nahradil Antonio Riestra (jehož efektní práci vůbec poprvé cítím jako vnitřně rozpolcenou a nevyváženou, protože se nemohla přimknout ke konkrétnější a osobitější režijní koncepci: a propána, ti bílí králíčci na hřbitově vypadají, jako by si Lars von Trier dělal legraci!) 

Lidice má ovšem smysl vnímat jako nešťastný příklad dobře míněného, leč ve výsledku nešťastného filmařského pozitivismu. Ten vedl k vyprázdnění a zprůměrování tématu, které by si jistě zasloužilo víc než jen "hypermarketovou" ilustraci.     

ČR 2011, 126 minut
Režie: Petr Nikolaev
Scénář: Zdeněk Mahler (podle své knižní předlohy Nokturno)
Kamera: Antonio Riestra
Hudba: James Harries 
Hrají: Karel Roden (František Šíma), Ondřej Novák (Karel), Zuzana Fiualová (Marie), Zuzana Bydžovská (Anežka), Roman Luknár (Vlček), Jan Budař (Petiška), Veronika Kubařová (Anička), Marek Adamczyk (Fiala), Joachim Paul Assbock (Weismann)
Premiéra 2. 6. 2011
     

   

11 komentářů:

  1. bohužel nemůžu než souhlasit
    ps: ten popisek k první fotce se povedl :)
    Ivča

    OdpovědětVymazat
  2. Moc pekne napsane, diky.

    OdpovědětVymazat
  3. díky za recenzi, která je nečekaně tvrdá, zda oprávněně - uvidím, až sám uvidím (v kontrastu s Vaší je recenze mladé Spáčilové na idnes, která je zas pro změnu až podezřele vysoce kladná...)
    ale, na rozdíl od kolegy (-ně)viz výše si myslím, že popisek k první fotce se Vám velmi nepovedl, je (s prominutím) stupidní, takový rádoby vysmátý...

    OdpovědětVymazat
  4. Spáčilová to chválí, protože byla rok u příprav a všeho, takže si nemůže udržet odstup ani kdyby chtěla, páč tím by si vlastně musela přiznat, že to byl rok ztracenej :-)
    Jo a mně se líbí popisek u obrázku číslo tři (teda jestli jsem správně pochopil jeho skrytý sarkasmus obviňující celý film z ultimátního humanismu :-))

    OdpovědětVymazat
  5. Šmarjápano, já zapomněl na pana Šobra...PARDON pane Šobre (který si to nikdy nepřečtete:-)) !!!

    OdpovědětVymazat
  6. ...předešlý koment patří k recenzi filmu Přežít svůj život...PARDON paní Prokopová (která si to bohužel přečtete:-)) !!!

    OdpovědětVymazat
  7. :-)Já to Michalu Šobrovi vyřídím, že jste na něj nezapomněl.

    OdpovědětVymazat
  8. tady se dějou věci...(kauza Šobr)a to bylo teprve osm večer...
    ale chtěl bych připodotknout k té kritice své Vašeho popisku k prvnímu fotu - přišlo mi to nevtipné, včelín je lepší; jako příklad naopak velmi vtipného, černého humoru se mi líbil konec K.F. recenze na Aktuálně.

    OdpovědětVymazat
  9. mně se ten popisek k první fotce líbí, protože upozorňuje na fakt, že mnoho z těch, kteří Lidice uvidí na školním představení, by se mohlo teprve v kině dozvědět, co se v Lidicích vlastně stalo
    i

    OdpovědětVymazat
  10. Výborný film, silný.Neviem čo je zlé na "slede známych obrazov" Známe obrazy sa najviac podobajú realite a tento film sa chce realite priblížiť a nie sa od nej vzdialiť.

    OdpovědětVymazat
  11. Hele promiňte že to sem motám ale nevíte jak se jmenuje ten malej kluk ??myslím jako doopravdy křestním anebo možete aj jak se jmenuje v tom filmu:) jinak smutný film :((

    OdpovědětVymazat