Tetro: Coppola se vrací ke kořenům

Angelo alias Tetro (Vincent Gallo)

Pro širší veřejnost je dvaasedmdesátiletý Francis Ford Coppola především tvůrcem mafiánské ságy Kmotr (1972). Půstoletí jeho filmařského působení je ovšem mnohem bohatší a proměnlivější, ať už jde o válečné arcidílo Apokalypsa (1979) či „operní“ hororový blosbuster Dracula (1993). Jeho nejnovější film, drama Tetro, ale může zmást i režisérovy sympatizanty. Dá se totiž smést se stolu jako zbloudilé dílo tvůrce, který ztratil kontakt se současnými komerčními i artovými trendy.

Příběh odehrávající se v 50. letech v Buenos Aires ovšem můžeme vnímat i jako osobní film muže, jehož už nebaví podřizovat se dobovým módám. I pak ale zůstane situace složitá: je to minimálně potřetí v průběhu půlstoletí, kdy se Coppola od velkých projektů uchýlil do hájemství nezávislé tvorby. Minimalistické, stylizované Tetro navíc současné trendy „ignoruje“ stejně vědomě, jako když oproti zvyklostem do černobílé přítomnosti hrdinů umisťuje barevné retrospektivy.

„Všechno je pravda“ 

Nový život, nová žena...

„Nic z toho se nestalo, ale všechno je pravda,“ charakterizuje Coppola osobní rysy filmu, jemuž dala název přezdívka jednoho z hrdinů – zkrachovalého literáta Angela, který se nezná k příjmení slavného otce, hudebního skladatele Carla Tetrociniho.

I v Coppolově životě měl důležitou roli autoritatvní otec Carmine, který však zemřel před dvaceti lety a hudebně ošetřil řadu synových režijních i producentských projektů. Srovnánání rodiny Coppolových a Tetrociniových je sice zajímavé, ale k pochopení filmu příliš nepomáhá: důležitá je spíš starosvětsky patriarchální, až „kmotrovská“ atmosféra panující v italoamerické umělecké famílii. A zdánlivá svoboda cizinců v cizí zemi, jež uvolňuje letité frustrace. 

Mladší bratr dělá potíže...

Angela totiž z pohodlně nezodpovědné existence mezi argentinskou bohémou vycentruje jeho výrazně mladší, teprve sedmnáctiletý bratr Bennie. Naivní mladíček začne nevědomky, ale neomylně vypouštět z jeho skříní kostlivce minulosti. Tím nejviditelnějším je nedopsaný, zašifrovaný román mapující rodinnou historii z doby před Bennieho narozením. Talentovaného mladíka text fascinuje natolik, že ho bez bratrova vědomí přepíše do podoby divadelní hry. Ve vyprávění tak nehraje roli jen šokující, leč logické odhalení rodinné minulosti, ale i odkazy k dalším uměleckým žánrům od hudby a tance až k divadlu. Sourozenci tak musejí vyřešit svůj vztah i s ohledem na oidipovskou možnost, již do bratrovy hry dopsal Bennie.

Příběh sice otevírá prolog s můrou podléhající zkázonosnému vábení světla, lidé však zjevně mohou vzdorovat svým nízkým puzením i vyššímu osudu. Až operně stylizovaný film pak akcentuje rozdíly mezi uměním a tím, co považujeme za realitu.

Moudrost starého muže 

Kritička Alone (Carmen Mauraová)

Vyznění Tetra naznačuje možnost rodinné terapie v nové generaci – a dnešního patriarchu rodu Coppolových odhaluje jako moudrého, poučeného optimistu. Až mladicky působící nadšení provází i vypravěčský styl filmu. Podepsalo se na tom, že snímek u diváků i kritiků propadl a připravil svému tvůrci další finanční prohru jeho kariéry.

Navzdory prosvětlenému vyznění si Tetro osobuje právo znepokojovat. Začíná to u obsazení excentrického nezávislého herce a režiséra Vincenta Galloa do titulní rolie Alden Ehrenreich, v době natáčení osmnáctiletý, je pak jako Bennie (záměrně) soaoperovou verzí mladého Leonarda DiCapria. Oporu ve známějších tvářích najde divák jen u vedlejších rolí (Klaus Maria Brandauer v dvojroli otce a strýce, almodóvarovská diva Carmen Mauraová coby divadelní kritička Alone). 

Pohřeb ve stylu Kmotra - nebo Kanea

Film dráždí svou jinakostí, dokonce až „opačností“: v éře plné uvozovek v uvozovkách, které se navzájem ruší, je chladnokrevně teatrální či zjevně sarkastický na místech, jež zmatou i zkušeného artového diváka. Coppola tím připomíná Larse von Triera, ale bez jeho zloby a deprese. Spíš než konotace s dánským provokatérem jsou v Tetru důležité odkazy na filmová 50. a 60. léta. V době, kdy byl stejně starý jako Bennie. začal Coppola vstřebávat filmy Elii Kazana, Akiry Kurosawy a Michelangela Antonioniho či filmy francouzské nové vlny. 

Matoucí...

V tomto směru je navenek chladné a podivínské Tetro návratem režisérského veterána do doby dychtivé nevinnosti, kdy začal formovat svůj filmařský vkus klasickými díly světové kinematografie. Mezi ta jeho nejnovější film ovšem nikdy patřit nebude. Ale jako divákovi vám to vadit nemusí, pokud se chcete v kině prostě podívat na „jiný“ film. 

Tetro

USA/Argentina/Španělsko/Itálie 2009, 127 minut, titulky

Scénář a režie: Francis Ford Coppola
Kamera: Mihai Malaimare, Jr. 

Hudba: Osvaldo Golijoy
Hrají: Vincent Gallo (Angelo), Alden Ehtenreich (Bennie), Maribel Verdůová (MIranda), Klaus Maria Brandauer (oter/strýc), Carmen Mauraová (Alone), Silvia Pérezová (Silvana), Rodrigo De la Serna (José), Erica Rivasová (Ana) 

Premiéra v ČR: 12. 5. 2011

(Tento text vyšel v Lidových novinách. Za možnost uveřejnit ho i zde na blogu redakci děkuji.)