Nikdy jsem nebyla na festivalu v Cannes, ale letos mne to mrzelo - jednak kvůli zajímavé soutěži plné "velkých" jmen (jak vidíte
zde), jednak kvůli skandálku kolem výroků Larse von Triera na tiskové konferenci k jeho filmu
Melancholia (k vidění
třeba tady, s kontrastem ke scénám z filmu).
Melancholii díky hbitosti českého distributora (Aerofilms) uvidím v pondělí dopoledne na novinářské projekci, přidané vedle původně plánované středeční. I čeští novináři totiž teď
Melancholii chtějí vidět co nejdřív. Trier možná kvůli své "nevymáchané hubě" nedostane Zlatou palmu (a nebude tak opakovat úspěch, jejž měl před jedenácti lety s
Tancem v temnotách), ale jeho snímek byl rozhodně letos nejviditelnějším titulem festivalu. Samozřejmě nemůžeme vědět, nakolik šlo o předem na plánovanou provokaci, improvizaci, mix obojího nebo prostě o nervový zkrat psychicky nevyrovnaného tvůrce s vypjatě asociálními sklony - podobný, za jaký považuji tu ohavnou scénu z
Antikrista, ve které si hrdinka upižlá nůžkami klitoris.
Navzdory Trierově dodatečné omluvě, jež má ukazovat k neplánovanosti celého podvratného aktu, za jediný hodnověrný způsob, jak jej číst, považuji film
Idioti - snímek, jehož hrdinové si v plné vážnosti začnou hrát na mentálně postižené a provokovat své okolí. To v nejryzejší trierovské tradici (spojované v autorových filmech - včetně
Idiotů - obvykle s ženskými postavami) znamená mezní akt sebepoškození - hlubokého sebeponížení a sebedegradace a současně pokorného přijímání bouřlivé, odmítavé (a tedy ponižující) reakce okolí. Ať už byli
Idioti filmem natočeným poctivě podle pravidel Manifestu Dogma 95, nebo byl tento manifest vymyšlen částečně i na jejich propagaci, Trier nyní
Melancholii pořídil v duchu
Idiotů reklamu - jednoduše, s nulovými finančními náklady a zcela v duchu letitého vlastního vztahu ke společnosti, jejím rituálům a pravidlům tak, jak je vyjadřuje ve svých dílech. Nemyslím, že by to zvýšilo můj apetit na zhlédnutí filmu, je ovšem vždycky zajímavé vidět, když se filmař chová ve vztahu ke své práci konzistentně. :-)
Já hlavně, ať o tom přemýšlím jakkoli, nevidím na jeho výrocích nic odsouzení hodného. Viděl jsem se sice jen v přepisu, ale co je špatného na tom říct (necituji) "Hitler dělal strašné věci, ale částečně ho chápu"? Kdyby řekl "věci, co dělal Hitler, jsou správné," nebo "je dobře, že Hitler dělal, co dělal," tak bych Triera taky odsoudil, ale chápu, že si někdo může myslet, že chápe, jak se Hitler třeba cítil v tom bunkru - prostě zničený člověk, který vše ztratil. Kdyby se to stalo v USA, kde se tyhle věci tak hrotí, ještě bych to pochopil a řekl si, že špatně odhadnul, s kým mluví, ale myslel jsem, že v Cannes jsou trochu jinčí lidi...
OdpovědětVymazatM. Svoboda