Zbytečná krutost: remake z nudlárny

Barvy, barvy, barvy - a násilí

Květnem začíná sezóna hollywoodských blockbusterů, tu a tam se ovšem objeví v kině i nějaký "jiný" snímek. Tím je nepochybně i nový film čínského milovníka velkých, pěkně barevných pláten a efektní "kaligrafické" inscenace Yimou Zhanga. Tvůrce Hrdiny, Klanu létajících dýk a Kletby zlatého květu se ovšem prezentuje v poněkud jiné poloze. Ta je daná faktem, že jde o čínský remake noirového debutu bratrů Coenových z roku 1984. Hádám, že nebudu sama, koho právě to nejvíc zaujalo na filmu, jejž jeho český distributor opatřil určujícím názvem Zbytečná krutost a nevábným podtitulem Žena, pistole a obchod s nudlemi. 

Likvidace přebytečných stop... 

Pokud máte Coenovic chladně odtažitý, leč důvtipný snímek v oblibě, nejspíš byste se na jeho předělávku měli vypravit do kina - a tam se pak nenechat odradit úvodem, který vypadá zprvu jako fraškovitá hříčka, ve které herci komicky a teatrálně přehánějí, jejich kostýmy barevně řvou a exteriéry připomínají LSD halucinaci nad starými čínskými tisky. Prostředí středověké nudlárny na úpatí horské pustiny, zabydlené jen několika výrazně figurkovitými postavami, se vám ovšem nejspíš brzy začne jevit jako výlučný a abstraktní, ale jediný možný prostor, ve kterém šlo ještě daný mnohoúhelník kdo z koho rozehrát. I tady jde o bohatého, postaršího muže (šéfa nudlárny Wanga), který se rozhodne nechat zlikvidovat nevěrnou manželku a jejího mladého milence, a o jeho naditý sejf. Jde také o zkorumpovaného policistu, nájemného zabijáka, který do Wangova pomstychtivého rámce rozhodne lstivě umístit své vlastní ziskuchtivé plány. A o zbrusu nový vynález na zabíjení, pistoli, již si týraná manželka za účelem manželovy vraždy úvodu zakoupí  od podomního perského obchodníka. 

Kuchař, žena a  hloupý polda 

Jakmile se oficiální spravedlnost v podobě hloupého policejního šéfa ukáže být mimo hru, zbývá už jen nechat pracovat jen lehce obměněnou, důvtipně zkonstruovanou zápletku, fungující jako dokonalý samožerný mechanisnus (který u Coenů zapracoval dobře i později, hlavně v remaku Lupiči paní domácí). Pokud jste ortodoxní fanoušci předlohy, můžete se soustředit na shody a odlišnosti, já však soudím, že důležitější je vnitřní posun, kteréhoYimou Zhang dosáhl přemístěním vyprávění do jiného prostředí a hrou s proměnou žánrové polohy. S uplývajícím časem totiž naštěstí ubude frašky a přibude artovosti i noirové vážnosti - takže jsem nakonec docela ráda, že jsem ve spravedlivém feministickém hněvu neodešla z novinářské projekce ve chvíli, kdy sadistický a neplodný Wang pálí dýmčičkou spoutanou manželku, uvázanou za vlasy ke stropu.     

Wangova žena - směšná a zoufalá

Na rozdíl od zábavné, ale morálně chladné předlohy (která dobře prozrazovala problémy, jež mají se svými hrdiny Ethan a Joel Coenovi dodnes), je totiž Walgova žena jedinou postavou, s níž můžete v panoptiku všestranně nesympatických, hamižných a slabošských postav soucítit. Yimou Zhang toho dociluje svým svébytným "povrchním" způsobem hraničícím s misogynstvím, ale daří se mu to lépe než kdysi jeho předchůdcům (kteří ve mně sympatie pro postavu Frances McDormandové nikdy nedokázali vznítit). Možná je to rozdílem ve věku coenovských debutantů a zralého tvůrce, možná žánrovými konvencemi, jež se čínský tvůrce rozhodl dodržet. Wangova žena, zoufalá, směšná a neschopná činu, je  postavou, které v očekávaném závěrečném souboji se zabijákem držíte chtě nechtě, ale pevně palce...

Zabiják jak se patří

Přiznávám tak s překvapením, že tahle Zbytečná krutost mne svatokrádežně bavila zřejmě víc než originál a rozhodně víc než kterýkoli předchozí Zhangův ornamentální velkofilm, který jsem kdy viděla. Úvodní fraškovitost se totiž velmi rafinovaně přesouvá kamsi do nitra vyprávění, odkud nepřestává vyčuhovat, ale najednou působí jako emoce, která se vás coby diváka týká. Absurdní řetězec vražedného a majetnického pinožení, ve kterém se všichni nějak snaží dosáhnout svého a zahladit stopy, působí jaksi povědomě - možná až jako cosi, jehož jste součástí ve svém vlastním banálním životě. Film s neskutečnými hrdiny, nevídanými barvami a fascinujícími přírodními dekoracemi tak může vzbudit "opravdové" existenciální pocity - což není jistě žádná novinka. Od frašky z nudlárny z dílny režiséra, jemuž dlouhodobě nerozumím, jsem to ovšem upřímně řečeno nečekala.

San qiang pai an jing qi

Čína 2009, 95 minut, titulky
Režie: Yimou Zhang
Scénář: Jianquan Shi, Jing Shang (podle scénáře Joela a Ethana Coenových)
Kamera: Xiaoding Zhao

Hrají: Ni Yan (Wangova žena), Xiao Shen-Yang (LI), Dahong Ni (Wang), Ye Cheng (Zhao), Mao Mao (Chen), Benshan Zhao (kapitán), Julien Gaudfroy (perský obchodník)
Premiéra 26. 5. 2011